Zahraniční listy o rozšíření EU
Nyní se ve Spojených státech slaví Den díkůvzdání. Americký deník New York Times přináší zajímavosti o tomto významném svátku. Než v polovině osmnáctého století přišla jistá Sarah Haleová, byl jediným důležitým svátkem v Americe Den nezávislosti.
Ten ale patřil výhradně mužům. Pořádaly se vojenské přehlídky, organizovaly se ohňostroje a pilo se velké množství alkoholu. Ženy byly odsouzeny do role pozorovatelek. A tehdy se objevila paní Haleová - vydavatelka dámského časopisu a apoštol rodinného života.
Stala se zakladatelkou hnutí Pravé ženství. To hlásalo, že žena je oddělena od mužů, ale jejím posláním je domácnost. S takovým názorem se ztotožňovaly všechny vrstvy Američanek. A tak její boj za Den díkůvzdání jako klidný rodinný svátek došel úspěchu. Dnešní podoba svátku by Sarah potěšila. Celé rodiny ho totiž tráví v sepětí okolo trouby. A nám zbývá jediné - přetvořit i Den nezávislosti ve svátek pro obě pohlaví, píší New York Times.
Jedna vlaštovka jaro nedělá, ale díky aspoň za předjaří, píše dnes slovenský deník Sme. Naráží tak na aféru Gabriela Karlina - poslance, který byl chycen při braní úplatku. Chytit někoho s kufříkem v ruce je přelomová událost už proto, že nejsilnější zbraní proti korupci je strach. Policie je sice svázaná zákony a předpisy, ale už teď dala nenápadně najevo: pokud berete úplatek, nikdy si nemůžete být jisti, že někde na obálce není pečeť ministerstva vnitra.
A tak ať už případ poslance Karlina dopadne jakkoliv, svůj účel splnil. Policejní zatykač je totiž výbornou učební pomůckou. A splní lepší službu než jalové řeči v parlamentě. Je mementem všem těm chytrákům východního střihu, kteří sedí jako žáby na prameni drobných zakázek a úsluh. Představují začátek řetězce, který končí až na nejvyšších postech parlamentu. Tolik dnešní Sme.
Francouzský parlament včera schválil rozšíření Evropské unie. 505 poslanců bylo pro, 3 proti a 19 se jich zdrželo hlasování. K tomu se dnes vyjadřují noviny v zemích, které Patnáctku od příštího května změní v Pětadvacítku. Mezi nimi je i polská Gazeta Wyborcza. Píše, že hlasování proběhlo v obdivuhodném stylu. Z komentáře cituje varšavský zpravodaj Českého rozhlasu Pavel Novák.
Francouzský parlament jasně řekl, že je pro novou Evropu. Udělal to i přes ve Francii dost rozšířenou nechuť ke zvětšování Unie. I přes existující obavy spojené s tím, že po přijetí Polska a devíti jiných nových zemí do Unie se v Evropě vliv Francie a jejího jazyka ještě více oslabí ve prospěch Německa. Stalo se to i přesto, že Francie s lítostí přijímá proamerický postoj Polska a jeho volbu letounu F16 a ne Mirage několik dnů po unijním summitu v Kodani.
Francouzi nás ale nezklamali a nehrají si na cirkus s odkladem hlasování jako Belgičané, kteří nám hrozí, že jsou "tvrdým jádrem Unie". Píše se v komentáři Gazety Wyborcze. V poslední době se Varšava a Paříž příliš v lásce neměly. Konečně ale chutnají zprávy z Paříže jako dobré víno. A vůbec ne jako mladé baujoulais, které rychle stoupá do hlavy. Tentokrát je to dobré burgundské. Ať žije Francie. Na zdraví. Uzavírá Gazeta Wyborcza.
Počítačový program, který simuloval podobu města, pomohl Američanům dobýt během války v Iráku Basru. Informuje o tom britský Guardian. Program byl domyšlený do takových detailů jako parapety na oknech. Model ale nebyl vytvořený pouze na základě mapy nebo fotografií.
Vojenští odborníci přidali svou analýzu pohybu iráckých bojovníků a následků Amerického útoku. Model proto obsahoval i předpokládané pozice ostřelovačů nebo následky případného amerického vzdušného útoku. Počítačový program také vojákům ukazoval, jak se zachovat v případě biologického nebo chemického útoku v závislosti na počasí.
Vědci, kteří program vyvinuli, teď zase pomáhají skupině Britů, která hledá biologické nebo chemické zbraně v Iráku. Na rozdíl od strategické operace v Basře, ale počítačová laboratoř mlčí jako hrob. Jak tedy Britové vlastně zbraně hromadného ničení hledají, se nedozvíme dřív než v roce 2005. Tehdy bude totiž jejich mandát končit, dodává britský Guardian.
