Vojenská podpora Ukrajiny není charita. Je to vaše investice do budoucnosti, říká Ukrajinka z Buči
Přežila ruskou okupaci Buči a nyní bojuje za spravedlnost pro Ukrajinu z Nizozemska. Ukrajinka Yana Rudenko založila na univerzitě v Leidenu studentskou organizaci usilující o spojování lidí z východní Evropy. V rámci jejího projektu DroneAid Collective pak s tamními Ukrajinci sestavuje drony pro armádu. „Nebudu mít klid, dokud nebude Rusko dohnáno k odpovědnosti a dokud nebudeme mít spravedlnost pro Ukrajinu,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.
Přežila jste ruskou okupaci Buči v roce 2022. Jak si událost pamatujete a přemýšlíte nad ní ještě stále?
Nebudu mít klid, dokud nebude Rusko dohnáno k odpovědnosti a dokud nebudeme mít spravedlnost pro Ukrajinu a pro oběti ruské agrese. Nemluvím jen o Ukrajině, mluvím také o Čečencích, Gruzíncích. Lidi, kteří viděli ruskou beztrestnost, a viděli, jak Rusko dál žije jako obvykle, nebudou mít nikdy klid.
2:39
Vím, co je strach i peklo, říká vojenský kaplan z východní Ukrajiny. Káže v ruině kostela zničené osady
Číst článek
Vzpomínám na Buču čas od času. Zhroutím se, mám deprese, posttraumatickou stresovou poruchu. Nejvíc mě ovlivňuje zvuk, který jde odspodu nahoru jako zvuk motoru, toho se bojím, protože je to jako zvuk letadla v Buči. Když jsem tam byla, slyšela jsem hodně letadel a nikdy nevíte, jestli na vás bude útočit, nebo ne.
Myslíte si, že o Buči lidé dostatečně mluví, měla by být symbolem ukrajinské války? Nebo si myslíte, že lidé začínají zapomínat na masakry, které se tam staly?
Všimla jsem si, že lidé možná neznají jiná města a jiné zločiny, ale pamatují si a znají Buču. Moje minulost vedla do Haagu, což je mezinárodní město spravedlnosti. Takže tomu říkám z Buči do Haagu.
Spravedlnost by měla vést od Buči a všech těch válečných zločinů, které tam byly spáchány, do Haagu. Mohlo by se to stát symbolem, ale na druhou stranu, je tolik měst a tolik obcí, které symbolizují ruská zvěrstva. Je to těžké pojmenovat. Jsou to jména lidí, jsou to jména měst, jsou to jména zbraní, je toho tolik, že pro mě a pro Ukrajince je těžké říct jen jednu.
Propast mezi východem a západem
Jste spoluzakladatelka studentské organizace Adriatic Baltic Black Azov seas, zkráceně ABBA. Jaká byla vaše motivace ji založit?
Zaměřujeme se na mladé lidi, na studenty na univerzitách, na akademické půdě a chceme je poučit o historii, o historické cestě a politickém vývoji ve východní Evropě. Vysvětlit třeba západoevropské mládeži, že komunismus je špatný.
Se začátkem ruské invaze na Ukrajinu jsem viděla různé reakce různých vlád a různých národů. Někteří lidé byli rozhodnější, některé vlády byly rozhodnější, zatímco jiné byly spíš ve stylu – Počkejme, co se bude dít. Nevíme, kdo se mýlí. Nevíme, koho odsoudit.
Mezi východní a západní Evropou bylo docela velké rozpětí, jako by se rozdělili, alespoň v mých očích. Viděla jsem tu propast a pak, když jsem byla v Nizozemsku, tak jsem si říkala, že musíme zjistit, v čem jsme stejní, v čem jsme rozdílní a jak se můžeme doplňovat. Protože, jak můžeme být v jedné EU nebo v NATO, když jsme tak rozdělení v takových základních věcech. Tak jsme založili ABBU (Adriatic Baltic Black Azov seas – pozn. red.).
Jaké jsou vaše současné cíle s touto organizací?
Jako každá organizace se pravidelně potýkáme s problémy, jak zapojit lidi, jak posílit organizaci, jak přežít, kde sehnat peníze. Chceme ale taky vytvářet naše produkty, ať už fyzické produkty, nebo organizovat události, ale něco, co bude naše. Takže to jsou naše aktuální výzvy, na kterých pracujeme.
‚Nelze neposílat drony na Ukrajinu‘
Jste také spoluzakladatelka organizace DroneAid Collective, v rámci které vysídlení Ukrajinci a veteráni z ukrajinské armády staví drony pro armádu. Jak dostáváte drony k ukrajinské armádě? A pro jaký účel je armáda používá?
Stavíme drony na našich workshopech, které pořádáme po celé Evropě. V tuto chvíli je ale většina v Nizozemsku, Německu a Portugalsku.
Drony převezeme do Polska, tam překročí hranice a posíláme je brigádám. Za odesílání dronů jsme zodpovědní my. Za to, jak jsou používány, zodpovědní nejsme.
Když se podíváte na teorii, drony jsou produkt dvojího použití a mohou být obojí. Používají se pro humanitární mise i bojové mise. Drony jsou oči našich obránců. Hodně je používáme pro průzkum, sledování, pro těžbu i pro rozvoz krve na frontě. Drony používáme, když jde o ukrajinské obránce, kteří chtějí být evakuováni a ztratili se nebo se něco stalo, nebo například když se chce ruský voják vzdát, na to taky používáme drony.
Invaze pro mě byla šok. Dnes chce většina lidí válku hlavně ukončit, i za ztrátu území, říká Ukrajinka
Číst článek
Používáme drony pro doručování humanitární pomoci. Zrovna před pár dny uplynuly dva roky od zničení přehrady Kachovka, kdy lidé uvízli na několik hodin na střeše a nemohli jsme je evakuovat, protože Rusové všechno ostřelovali. Humanitární pomoc mohly doručit jen drony. Takže v tuto chvíli jsou drony nevyhnutelnou nutností. Nelze neposílat na Ukrajinu drony. Ne.
Ale nevíte, jaký je jejich konkrétní úkol na frontě?
Jako DroneAid víme, komu posíláme drony. Vybíráme lidi, vybíráme brigády, vybíráme organizace, komu posíláme drony. Oni je používají, jak uznají za vhodné.
Někteří lidé v Evropě začínají na válku na Ukrajině nahlížet jako na příliš dlouhou a chtějí omezit podporu Ukrajiny. Co si o tom myslíte?
Jak se lidé cítí, když Trump říká, že opustí Evropu, a co si ti Evropané myslí, když z jedné strany jsou Rusové a z druhé strany žádná americká podpora. Co si myslí, že se stane?
Vojenská podpora Ukrajiny a investice do ukrajinské armády nejsou charita. Je to vaše investice do budoucnosti a setrvání mimo válku, je to setrvání v pozadí. Samozřejmě můžete říct, že na Ukrajinu kašlete. Ale co pak? Ukrajina bude obsazená a stačí počkat deset, dvacet let a zaútočí na vás. Uvidíme, jak to pak dopadne.
