Zahraniční tisk o rozpacích nad Itálií
Evropské rozpaky nad Itálií, takové je hlavní téma středečního zahraničního tisku. Francouzský Le Monde kritizuje politiku italského premiéra Silvia Berlusconiho po odstoupení ministra zahraničí Ruggiera. Masky spadly. Lak oprýskává, zvláště když Umberto Bossi, číslo tři v italské vládě a šéf Ligy severu prohlásí, že kašle na euro, píše list.
Tady už nikoho nic neudiví. Sedm měsíců Berlusconiho vlády v Itálii znamenalo rány pod pás Evropě. Většina, o kterou se Berlusconi opírá, však není Ruggierovým odchodem ohrožena. Jenže kdoví, zda se italský premiér nedopustil první velké politické chyby. Renato Ruggiero byl velice oblíbeným ministrem. Výsledky anket ukazují, že Italové jsou ve většině pro euro a věrni tomu, co činí Itálii zakladatelským národem sjednocené Evropy. Jsou naopak zdrženliví vůči Berlusconiho regresivní politice, píše závěrem "Le Monde".
Ve vztahu k Evropské unii by teď mohla Itálie vyhlásit akutní nouzový stav, napsal švýcarský list "Neue Zürcher Zeitung". Měla by konečně jasně a přesvědčivě vyložit zásady své evropské politiky a jednat podle nich. Bez Ruggiera to však zřejmě bude ještě těžší než dřív. Zda je pro Itálii výhodné, že premiér teď zastává současně i funkci ministra zahraničí, je sporné.
Jemný diplomatický takt není jak známo Berlusconimu vlastní, zahraničně-politickou citlivost projevoval jen velmi vzácně, zato je víc než zřejmý jeho sklon k sebepřeceňování. Pro Itálii by bylo nejlepší, kdyby byl co nejrychleji jmenován Ruggierův nástupce. Berlusconi není sám schopen mezeru po něm zaplnit, soudí "Neue Zürcher Zeitung".
K trvajícímu napětí mezi Indií a Pákistánem poznamenal maďarský "Népszabadság". Zcela legitimní odpor Kašmíru proti indické nadvládě se do nedávné doby, než se rozmáhající se islámské organizace zmocnily tohoto tématu, vyznačoval nacionalistickými tendencemi. Od té doby přešla tamní partyzánská válka - stejně jako jinde ve světě - v otevřený teror. A ruku v ruce s tím, jak se Pákistán, hlavní podporovatel afghánského Talibanu, islamizoval, stal se tento stát sice tajným, ale jednoznačným příznivcem islámského teroru.
Toto je základní příčina nynějšího oprávněného problému Indie a hlavní motiv jejího požadavku, aby se Pákistán za své konání zodpovídal. Důraz je však nadále nutno klást na to, že problém Kašmíru je problémem vnitřním. A kdo tvrdí, že nastal vinou cizího vměšování, lže, konstatuje maďarský "Népszabadság".
Ke snahám britského premiéra Tonyho Blaira o zprostředkování v kašmírské otázce, uvádí nizozemský "De Volkskrant". Je otázkou, zda je Tony Blair vhodný pro roli mírového vyjednavače a povolán vyhlašovat poselství pro nějaký lepší svět. Blairovy poctivé úmysly jsou jistě nesporné. Neochvějně věří v mezinárodní variantu tzv. třetí cesty. Podle toho nejsou už problémy globalizovaného světa po skončení studené války jako terorismus, hlad a různé konflikty problémy izolovaných zemí, nýbrž témata, o něž se musí zajímat celé světové společenství.
Od chvíle, kdy v Bílém domě vystřídal Billa Clintona George Walker Bush, nemůže se ovšem Tony Blair na svého největšího spojence už tolik spoléhat. To povzbudilo jeho horlivost, ale nezvýšilo to jeho věrohodnost. Objevují se pochybnosti, zda je britský premiér správným mužem, aby všude na světě prosazoval ideály do praktické politiky, uzavírá "De Volkskrant".
Londýnský list "Financial Times" se obává, že Argentinu čekají zlé časy. Ať už bude politika nové argentinské vlády jakákoli, letošní rok pro ni bude extrémně obtížný. Existoval značný tlak na devalvaci měny. Provází-li však takový krok zhroucení bankovního systému, je to špatná alternativa. Nová argentinská vláda dosud neprokázala, že pochopila vážnost situace. Pro ni je mnohem atraktivnější provádět populistickou politiku než obnovovat pozvolna v zahraničí důvěru země. Jenže to je jediná cesta k hospodářskému zotavení, připomíná britský Financial Times.
K devalvaci argentinského pesa poznamenala italská "La Repubblica": Ve vedení katolických biskupů si prezident Duhalde vytvořil skutečný "opěrný pilíř" - zcela v protikladu ke svým předchůdcům. To sice pořád ještě není žádný "bianko-šek", ale podpora je citelná. Odklon od neoliberální hospodářské politiky a od preferování trhu a zaměření směrem na sociální solidaritu je cosi, co argentinská církev už dlouho požaduje.
Teď se Argentina chápe jako nová fronta v boji proti vysokým finančním kruhům a proti kapitálu, který se údajně "snaží vyhladovět ty nejchudší". Experti ujišťují, že počet chudých v příštích měsících dále nebezpečně poroste a že téměř polovina obyvatel 37milionové Argentiny může spadnout pod hranici chudoby. To by ovšem byl skutečný stav nouze, píše závěrem "La Repubblica".
