Život zlatokopů v americkém Coloradu připomínají jen města duchů. Zlatá éra je zahalena v nostalgii
Zlatá i stříbrná horečka na americkém Západě dávno pominula, ale na některých místech si ji stále ještě můžete doslova osahat. Třeba v horském státu Colorado narazíte na mnoho takzvaných měst duchů. Jde o kdysi prosperující těžařská města, která se po ukončení těžby a odchodu všech obyvatel proměnila v ruiny. O některá z nich se Američané snaží pečovat, aby zachovali zbytky domů a dobové kultury.
Donald Paulson z Historické společnosti okresu Ouray mě posadil do svého džípu a společně stoupáme po silnici vzhůru za město. Jedeme po takzvané Million Dollar Highway a Donald mi vypráví, proč se téhle silnici říká milionová.
Podle jedné teorie jde o úchvatné výhledy na horskou scenérii všude kolem. Jemu se prý nejvíc líbí vysvětlení, že jde o silnici tak klikatou, a hlavně v zimě nebezpečnou, že tudy lidé podruhé nechtějí jet ani za milion.
Ovšem nejblíž k pravdě má asi to, že když tento ani ne dvacetikilometrový úsek z Ouray do horského sedla přesně před sto lety zprovoznili pro auta, stálo to milion tehdejších dolarů.
Hřbitov plný třicátníků
Projíždíme údolím pod třemi vrcholy zdejší Rudé hory. Kdysi se tu ve velkém těžilo hlavně stříbro, ale i zlato, měď, zinek či olovo a Donald Paulson vypráví, co to obnášelo pro havíře.
„Umírali, když se na ně něco zřítilo, nebo pádem do šachty, po výbuchu dynamitu nebo zavaleni lavinou. Ale často i na silikózu – běžně dýchali prach a nakonec se udusili,“ popisuje. „Tehdy nebyla žádná pravidla bezpečnosti práce. Kdybyste se zajeli podívat na náš městský hřbitov, zjistíte, že zdejší horníci často umírali coby třicátníci.“
Miliarda za ucelenou kostru dinosaura. Stegosaurus Apex překonal aukční rekord
Číst článek
„Byla to extrémně nebezpečná práce, ovšem dobře placená – za tři dolary na den. Oproti tomu dělníci v továrnách na východě tehdy dostávali jeden dolar. Šlo o oblíbený způsob, jak se zabezpečit, a někteří tu práci vyloženě milovali. Ještě dnes je u nás ve městě cítit nostalgie po té době,“ dodává.
Kromě toho tu ale ještě po sto letech zůstává těžbou otrávené životní prostředí. Třeba ryby ze zdejších potoků se podle Donalda Paulsona nedají jíst, voda je stále kontaminovaná. To se místní snaží napravit, zato zbytky hornických městeček a jejich historických budov naopak zachraňují před zřícením.
Na návštěvě v Bílém domě
Zastavujeme na jednom takovém místě – Ironton míval na vrcholu slávy po roce 1880 víc než tisíc obyvatel. Ti ale s koncem těžby mizeli, a když v 60. letech minulého století zemřel poslední z nich, změnil se Ironton v jedno ze zdejších měst duchů.
Invaze hmyzu: USA čeká největší rojení cikád za desetiletí. Mohou jich být miliardy
Číst článek
„Teď jsme v rezidenční části města. Budově před námi se říkalo Bílý dům – šlo o nejluxusnější dům ve městě, patřil starostovi. Kdysi tu stály desítky domů, teď zbyly tři…,“ ukazuje a ujišťuje mě, že se můžu jít podívat dovnitř.
Trochu nejistě vcházím do zchátralé dřevěné budovy – snad nám to nespadne na hlavu.
„Teď jsme v kuchyni. Dům měl dvě patra, bydlela tu hornická rodina, typicky se třemi čtyřmi dětmi. Otec to měl do práce kousek. Nám se podařilo tři zbývající domy odkoupit od potomků těch horníků. Jsou z nich teď historické památky a snažíme se, aby dál nechátraly, tedy zachovat je v současném stavu,“ popisuje Donald Paulson, člen historické společnosti okresu Ouray.
