Mnoho afghánských rodin čeká v Islámábádu už měsíce nebo roky na možnost odcestovat do Německa. Jedna žena před odletem řekla, že čekala 14 měsíců a nyní se těší na život ve svobodě a bezpečí.
Islamistické hnutí Tálibán již dříve sdělilo, že pro vyšší vzdělávání dívek je zapotřebí vytvořit určité podmínky. V tomto ohledu ale nebyl zaznamenán žádný pokrok, podotkla agentura AP.
Tálibán drží nad vodou strádající ekonomiku, přestože mezinárodní společenství Tálibán neuznává. V druhém roce vlády Tálibánu však přibylo mnohých zákazů pro afghánské ženy a dívky.
Před sedmnácti měsíci se USA a další západní země stáhly z Afghánistánu. K moci se dostal Tálibán. Spojencům se ale nepodařilo evakuovat všechny spolupracovníky, nyní jim hrozí nebezpečí a prchají.
„Bezohledné nařízení Tálibánu, které zakazuje přístup na pracoviště zaměstnankyním organizací, vystavuje riziku miliony Afghánců, jejichž přežití závisí na humanitární pomoci,“ uvádí se v prohlášení.
Server iROZHLAS.cz mluvil se čtyřmi Afghánci, kteří se poprvé od loňské evakuace do Česka rozhodli podělit o svůj příběh. Přesídlení jim zachránilo život, jejich příbuzní ale zůstávají v nebezpečí.
Afghánské vládnoucí hnutí Tálibán v pondělí pohrozilo přehodnocením vztahů ke Spojeným státům, pokud prezident Joe Biden nezmění rozhodnutí o vrácení jenom poloviny peněz zabavených Afghánistánu.
„Zhruba devět milionů lidí a k tomu milion dětí se nachází ve velice těžké situaci – pokud nedostanou humanitární pomoc, jejich život se ocitne v přímém ohrožení,“ varuje pracovník Člověka v tísni.
„Kvůli dluhům a hladu jsem byla nucena prodat i svou ledvinu,“ popisuje Afghánka. Za prodej ledviny dostala asi 30 tisíc korun, zotavování ale neprobíhá dobře. Na rodinu proto nemá kdo vydělávat.
Humanitární podmínečné přijetí není cestou k získání trvalého pobytu ani imigračního statusu. Je určeno cizincům, kteří nemohou použít azyl nebo víza, ale jsou nuceni naléhavě svou zemi opustit.
K odpovědnosti za vraždy ve stylu popravy se nikdo nehlásí, ale předpokládá se, že je za ně odpovědný Tálibán, který tímto způsobem vede tajnou válku proti Islámskému státu.
Převážná většina Afghánců v Česku zatím zůstává. Z těch, co už rozhodnutí mají, získali status azylanta všichni. Nicméně 21 z nich se podle ministerstva vnitra rozhodlo usadit se v jiné zemi.
První z chlapců, pětiletý Alí, zemřel ve čtvrtek. Ředitel kliniky Marek Migdal při oznamování jeho smrti hned uvedl, že velmi malou šanci na přežití má i jeho šestiletý bratr Mustafa.
Ani o rok staršímu bratrovi nedávají lékaři šanci na přežití. Několik uprchlíků z Afghánistánu se v polských zařízeních pro běžence otrávilo houbami, které si nasbírali pro zpestření jídelníčku.
Na vyřízení žádosti o mezinárodní ochranu mají úřady šestiměsíční lhůtu. „Žadatelé mají právo po tu dobu zůstat v zařízení ministerstva vnitra,“ doplnilo ministerstvo.
„Lidé ve skupině jsou zmrzlí a promoklí a většina z nich se cítí velmi špatně. A víme, že od Bělorusů dostali první teplé jídlo,“ říká Kolodziejová z nadace Záchrana.
Kdo může za kolaps Afghánistánu a humanitární katastrofu, která se tam teď odehrává poté, co země padla do rukou radikálů z hnutí Tálibán. Tahle otázka zní velmi silně hlavně ve Spojených státech.
Muž se francouzské policii přiznal, že v Kábulu se zbraní v ruce velel jedné z barikád. Zároveň ale „výrazně pomáhal při evakuaci francouzské ambasády“ v Kábulu, sdělil ministr vnitra Gérald Darmanin.
Proti Tálibánu, za rychlou a bezpečnou evakuaci, ale i proti americké vládě přišli k Bílému domu ve Washingtonu protestovat američtí Afghánci – naštvaní, zoufalí i odhodlaní zároveň.
Její tým v Afghánistánu se několikrát dostal do napjatých situací s bojovníky Tálibánu. Někteří třeba požadovali aby si zakrývala celý obličej. Problémy s Tálibánem měl i tým americké ABC News.
Prožili si možná nejhorší chvíle svého života. Během pár hodin si museli sbalit nejnutnější věci a vyrazit na letiště ulicemi Kábulu, kde už hlídkoval Tálibán. Jejich příběhy popisuje Radiožurnál.
Na pomoc čekají například příbuzní dvou afghánských mužů, kteří v Česku studují a pracují asi pět let. Ti se obávají o své životy, pokud se jim nepodaří kábulské letiště opustit.
Kdykoliv prošli kolem bojovníci Tálibánu, muž si podle svých slov zakryl tvář rouškou. „Tálibové na mě rozzlobeně zírali a vyhrožovali mi, abych odešel... Několikrát mě také kopli,“ popsal televizi.
Mluvčí amerického ministerstva zahraničí sdělil agentuře AFP, že skartování před odchodem je běžnou procedurou při snižování stavu na zastupitelském úřadu.