‚Už jsem prodala dvě dcery, teď i ledvinu.‘ Chudoba a hlad nutí Afghánce k zoufalým činům
Stejně jako dalších 3,5 milionu Afghánců musela i rodina padesátileté Delaram Rahmatíové opustit svůj dům a přestěhovat se do jedné ze čtvrtí pro vnitřně vysídlené osoby uvnitř Afghánistánu. Žena, která se stará o manžela i dva nemocné syny, nemá peníze, aby rodinu uživila. Tíživá situace ji proto donutila prodat dvě své dcery i vlastní ledvinu, k zoufalým činům nicméně přistupuje mnoho dalších Afghánců zbídačených současnou situací v zemi.
Rahmatíovi opustili rodinný dům v provincii Bádghís na severozápadě Afghánistánu už před čtyřmi lety, kdy oblast zasáhlo obrovské sucho. Půda se tak stala neobdělávatelnou a vesnice, kde společně žili, neobyvatelnou. Od té doby proto přežívají v hliněné chýši s plastovou střechou v jednom z chudinských slumů ve městě Herát na západě Afghánistánu.
Čech, který se vrátil z Afghánistánu: Situace v zemi je hrůzná. Nikdy jsem se s ničím takovým nesetkal
Číst článek
Život v Herátu jim ale lepší vyhlídky nepřinesl. Není tam žádná práce, živitelka osmi dětí ale musí platit nemocniční poplatky za své dva syny. Jeden je ochrnutý a druhý trpí duševním onemocněním, kromě toho však musí hradit léky také pro svého manžela.
„Musela jsem prodat dvě své dcery ve věku osmi a šesti let,“ popisuje pro britský deník The Guardian obyvatelka Herátu, kde nyní teploty klesají pod nulu a život se stává stále složitějším.
Delaram Rahmatíová prodala dvě dcery už před několika měsíci. Za každou z nich jí neznámý kupec zaplatil v přepočtu 20 500 korun, prozatím s ní ale obě zůstávají – do nové rodiny půjdou, až dosáhnou puberty.
Prodávání dívek do manželství není v zemi ničím výjimečným. Jak ale upozorňuje The Guardian, s prohlubující se ekonomickou krizí jsou nyní nabízeny ve stále útlejším věku, jelikož už rodiny nezvládají všechny své potomky živit.
Humanitární krize sílí
Od srpna, kdy se k moci dostala vláda radikálního hnutí Tálibán, se humanitární krize v zemi dál prohlubuje.
V Afghánistánu mám tři další děti. Bojím se o ně, říká žena, kterou evakuovala česká armáda
Číst článek
Už před příchodem tálibánské vlády byl afghánský rozpočet závislý hlavně na financích zvenčí, v polovině loňského roku se ale příliv mezinárodní pomoci do značné míry zastavil.
Zemi navíc trápí dlouhotrvající sucho, dopady pandemie covidu-19 a dramatický růst inflace, který vyústil v prudké zdražení potravin. OSN proto varuje, že Afghánistán „zažívá nejhorší humanitární krizi ve své novodobé historii“.
Že je situace v zemi „opravdu mimořádně špatná“, v nedělním vysílání Českého rozhlasu Plus potvrdil také regionální ředitel organizace Člověk v tísni pro oblast Blízkého východu Tomáš Kocian.
„Nesouvisí to jen s nástupem hnutí Tálibán, to je ale tou hlavní příčinou. K tomu je nutné připočítat i loňské sucho, které bylo v Afghánistánu největší za posledních 27 let. Vidíme také důsledky pandemie covidu-19, nástup hnutí Tálibán nicméně znamenal zmrazení většiny peněz, které šly afghánské vládě. Tady je třeba zdůraznit, že afghánská vláda byla vždy zcela závislá na pomoci ze zahraničí, která tvořila 75 procent státního rozpočtu,“ podotýká Kocian.
Nejpostiženějším obyvatelům na místě pomáhá Člověk v tísni i některé další organizace, které po nástupu vlády Tálibánu své aktivity v zemi také obnovily. OSN navíc slibuje, že letos vynaloží na humanitární pomoc Afghánistánu na 4,5 miliardy dolarů (téměř 97 miliard korun), což je nejvíc, kolik tato organizace jedné zemi kdy poskytla. Prozatím se ale situace v zemi stále nelepší.
Konta afghánské centrální banky, uložená ve Spojených státech, totiž zůstávají zmrazena a humanitární pomoc stále nedosahuje takových rozměrů, jako v minulosti. Postupně se proto naplňují předpovědi Světového potravinového programu, který už loni koncem října varoval, že letos v zimě bude čelit akutnímu nedostatku potravin a hladu přibližně 22,8 milionu Afghánců. To odpovídá více než polovině obyvatel země.
Afghánci prodávají ledviny
Prohlubující se krize tvrdě odnášejí statisíce Afghánců včetně Delaram Rahmatíové, která musela prodat nejen vlastní dcery. „Kvůli dluhům a hladu jsem byla nucena prodat i svou ledvinu,“ popisuje padesátnice z herátského slumu, která podstoupila operaci zhruba před dvěma měsíci.
Krize v Afghánistánu sílí, podvyživených dětí přibývá. Paradoxně trpí hlavně lidé ve městech
Číst článek
Podobně jako prodej nezletilých dívek v Afghánistánu posiluje také obchod s ledvinami, podle deníku The Guardian se ale od nástupu Tálibánu k moci mění cena i podmínky, za nichž se nelegální obchod s lidskými orgány odehrává.
Dříve se cena za ledvinu pohybovala mezi 3500 až 4000 dolary, tedy kolem 80 tisíc korun. Nyní cena poklesla na 1500 dolarů (asi 32 tisíc korun), počet prodávajících ale stoupá.
V přepočtu zhruba 30 tisíc korun dostala za svou ledvinu také Delaram Rahmatiová, zotavování z operace ale neprobíhá příliš dobře. Oba rodiče tak zůstávají nemocní a na lékařskou péči jim už nezbývají peníze.
„Je mi tak zle. Nemohla jsem ani chodit, protože se do rány dostala infekce. Je to velmi bolestivé,“ stěžuje si Afghánka, která operaci na poslední chvíli málem nepodstoupila. Nemohla totiž pořádně dýchat, lékaři ji proto poslali z nemocničního lůžka domů. Tíživá situace ji však přiměla se do nemocnice vrátit. „Řekla jsem jim: Se svou vlastní smrtí jsem v pohodě, nemůžu ale snést vidět své děti hladové a nemocné,“ vypráví Rahmatiová.
Britský deník podotýká, že pro stále větší počet Afghánců je prodej ledvin jedinou cestou, jak si zajistit peníze na jídlo. Podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) hladomor ohrožuje asi devět milionů Afghánců, kritickou situaci přitom potvrzuje také pohled do tamních nemocnic, které se v posledních měsících plní podvyživenými dětmi.
„Už jsou to měsíce, co jsme naposledy jedli rýži. Těžko si zajistíme i chleba a čaj a tři dny v týdnu si nemůžeme dovolit ani večeři,“ říká Saláhuddín Taherí, který žije ve stejném slumu jako Rahmatíovi.
Sedmadvacetiletý otec čtyř dětí se živí sběrem recyklovatelného odpadu, díky kterému si denně vydělá asi na pět kusů afghánského chleba. Na uživení rodiny to ale nestačí, i on proto shání kupce pro svou ledvinu.
„Už několik dní se ptám soukromých nemocnic v Herátu, jestli nepotřebují ledvinu. Dokonce jsem jim řekl, že jestli ji budou potřebovat urgentně, můžu ji prodat i pod tržní cenou,“ popisuje Taherí svou misi, která se ale zatím jeví neúspěšně. „Potřebuji živit děti, nemám jinou možnost,“ dodává.
Za hranice na operaci
Oficiální data uvádějí, že za posledních pět let nemocnice v Herátu provedly přibližně 250 transplantací ledvin. Podle deníku The Guardian ale skutečný počet může být mnohonásobně větší.
‚Jsme zbaveny práva na vzdělání jen proto, že jsme ženy.‘ Jak se žije Afghánkám pod vládou Tálibánu?
Číst článek
Pod podmínkou anonymity na to upozorňuje lékař jedné z tamních nemocnic, která provádí většinu těchto operací. „V poslední době v Herátu vzrostl počet lidí, kteří chtějí prodat svou ledvinu a většina z nich žije v táborech pro vysídlené, v herátských slumech. Zákazníci tam také sami jezdí, aby získali ledvinu levněji,“ tvrdí lékař.
Problémem se zabývala už minulá vláda prezident Ašrafa Ghaního. V květnu 2021 proto sestavila speciální skupinu pro vyšetřování nezákonného obchodu s ledvinami, jejímž členem byl také aktivista Sajid Ašraf Sadat.
„Zjistili jsme, že nemocnice nejednají podle zákona. V Afghánistánu i mimo něj jsou tací, kteří povzbuzují lidi k tomu, aby své ledviny prodávali. Získají pro ně víza a pošlou na druhou stranu hranice. Mimo Afghánistán je totiž poptávka po transplantaci ledvin vyšší. Země jako Írán potřebují ledviny a chudí Afghánci jsou nuceni je prodávat,“ poukazuje Sadat.
Podle něj se za hranicemi Afghánistánu vykupují lidské orgány za vyšší cenu a vše nasvědčuje tomu, že jsou do těchto nelegálních praktik zapojeni také samotní afghánští lékaři. „Kvůli zhoršující se bezpečnostní situaci se ale vyšetřování zastavilo,“ dodává.