‚Kéž by to nebylo potřeba.‘ Dobrovolníci v Estonsku upletli pro Ukrajinu už tisíce metrů kamuflážních sítí
Mnozí Estonci od začátku války na Ukrajině vyrábí vojenské kamuflážní sítě a pokryvy přileb pro ukrajinskou armádu. Do místní dobrovolnické iniciativy se zapojují jak uprchlíci Ukrajiny, tak právě lidé z Estonska a dalších zemí. „V zimě se mi sem nechce, ale potom si řeknu: půjdu. Jestli se bojím sněhu a deště, co říkají vojáci na Ukrajině? Těm v takovém počasí není sladce,“ říká Ukrajinka Ljudmila, která chodí plést sítě pravidelně.
Ljudmila přijela do Estonska 23. května 2022, sítě chodí plést od prosince téhož roku. Na cestu stále vzpomíná.
„Tři měsíce jsme žili v okupovaném Chersonu a potom jsem se rozhodla se synem odjet. Na Ukrajině zůstal můj manžel, rodiče a sestra,“ vypráví při pletení sítí. „Do Estonska jsme jeli deset dní, pomohla nám moje dcera, která tam už tehdy studovala.“ Jen cesta na západ Ukrajiny jim trvala šest dní.
Ruská armáda dobyla další dvě vesnice v Doněcké oblasti na východě Ukrajiny, tvrdí Moskva
Číst článek
„Tři dny jsme čekali v Beryslavi, ale Rusové nás nepustili dál, takže jsme nakonec museli jet přes Vasilivku v Záporožské oblasti, kde jsme čekali další den,“ říká Ljudmila. Dostali nabídku odjet přes Rusko, to ale odmítala.
‚Doufám, že to brzy skončí‘
„K nám se Rusové chovali normálně, ani nám nic nevzali. K některým jiným, kteří se snažili odejít, byli hrubí. Když jsme nakonec dorazili z okupované oblasti k postu našich ukrajinských vojáků v Záporoží, plakali jsme a radostí skákali,“ pokračuje.
Další cesta už byla lehčí, se synem se dostala do Estonska přes Polsko. „Jsem Estoncům vděčná za to, jak nás se synem přijali a jakou pomoc nám poskytli. Našla jsem si práci, syn chodí na rusko-estonské gymnázium, předměty má v estonštině. S rodinou si voláme každý den, pokud zrovna mají signál.“
Když Ljudmila plete sítě, myslí na domov. „Přemýšlím nad tím, jak těžko je vojákům, a doufám, že to brzy skončí, že se vrátím domů k rodině. V zimě, když prší a sněží, se mi sem nechce, ale potom si řeknu: půjdu. Jestli se já bojím sněhu a deště, co říkají vojáci na Ukrajině? Těm v takovém počasí není sladce.“
Kamuflážní sítě chodí na univerzitu plést i Olga z Kyjeva. I ona vypráví během pletení svůj příběh. Do Estonska přijela 4. března 2022.
„Třikrát týdně musím jezdit na dialýzu, protože mi nefungují ledviny. Moje dcera v září před válkou nastoupila na doktorát v Tartu a hned po začátku války mi řekla, ať jedu na západ Ukrajiny, kde se se mnou může potkat. Říkala jsem, že nikam nechci, ale dcera na tom trvala.“ Olga tehdy ani neměla pas.
Při útoku ruských dronů startovaly stíhačky v Rumunsku. Trosky zranily v Kyjevské oblasti chlapce
Číst článek
„Už 24. února byl transport po Kyjevě složitý – nedalo se jet autobusem, jen metrem, a na nádraží stáli vojáci s automaty, aby hlídali, že se lidé nebudou tlačit. Ve vagónech lidé seděli i stáli, dokud jsme nedorazili do Lvova,“ vypráví o prvních dnech po začátku války.
Olga se potom přesunula na jihozápad Ukrajiny, kde jí dcera domluvila dialýzu, dokud se za matkou nedostane. Během desetidenního čekání přespávala Olga v místní školce.
Do Estonska spolu potom musely jet přes Rumunsko a dokonce Itálii. „Dobrovolníci nám hodně pomohli, jsem jim vděčná. V Talinnu se o mě první dva měsíce starali, jezdila jsem na dialýzu… nakonec jsem přijela za dcerou do Tartu.“
O komunitním pletení kamuflážních sítí se dozvěděla z telegramové skupiny, kde mezi sebou místní Ukrajinci sdílí informace. „Doufám, že válka brzy skončí, že bude klid,“ popisuje Olga myšlenky, které má při přípravě sítí.
Podobné přemýšlí i další dobrovolníci. Plést sítě chodí také studenti, kteří cítí potřebu Ukrajině pomoci. „Chci přispět svým malým dílem,“ říká jedna z mladých Estonek. Do pletení se ale zapojili například i Němec, Švédka nebo Kyrgyzka, kteří do Tartu přijeli studovat.
‚Nemůžeme přestat‘
Archeoložky Kristel Kajaková a Kristiina Johansonová, které mají univerzitní skupinu v Tartu na starosti, mají postupy pro pletení od lídrů této iniciativy z Tallinnu, kteří vyzvali ostatní k zapojení přes sociální sítě. Tam dali i přesné instrukce, jak kamuflážní sítě vytvářet.
„Znalosti o tom, jak sítě dělat, měli díky kontaktu s estonskou armádou, nyní jsou ale ve spojení i se zástupci té ukrajinské. Také si toho hodně načetli,“ říká Kajaková.
„Po začátku války se inspirovali podobnou iniciativou z Lotyšska. My v Tartu pleteme sítě na třech místech. V Jakobi 2 (jedné z univerzitních budov – pozn. red.) jsme začali pracovat tři měsíce po začátku války. Už to budou tři roky, potkáváme se každou středu na čtyři hodiny,“ popisuje Kajaková. Sítě pletou v jedné z místností katedry archeologie.
‚Historický den.‘ Británie podepsala s Ukrajinou smlouvu o ‚partnerství na sto let‘
Číst článek
„Na konci roku vždy říkám, že se potkáme příští rok, ale přála bych si, aby to nebylo potřeba. Máme ale zodpovědnost vůči vojákům a hlavním lídrům v Tallinnu. Známe je osobně, tamní vedoucí projektu je také archeoložka. Jsme kolegyně,“ vysvětluje Kajaková.
‚Kdybychom věděly…‘
Každou síť po hodinách práce vždy měří a připravují k odvozu. Ten mají zařízený s různými místními neziskovými organizacemi, které na Ukrajinu dlouhodobě vozí humanitární pomoc, ale i drony. Při plánování práce komunikují i s ukrajinskou stranou, aby posílali to, co zrovna potřebují konkrétní jednotky. „V létě děláme nahnědlé, zelené sítě, teď zase šedivo-bílé,“ říká Johansonová.
„Kdybychom věděly, že to bude trvat tak dlouho, nevím, jestli bychom do toho šly. V roce 2022 jsme si myslely, že to skončí rychle, protože to říkali všichni kolem. Nechtěly jsme jen stát opodál a nic nedělat, takže jsme začaly dělat sítě,“ popsiuje dále.
„Po roce jsme si začaly říkat, že je to velká zodpovědnost, scházet se opravdu každý týden, ale nemůžeme přestat. Válka pokračuje, musíme to dělat. Každý rok doufáme, že už to skončí,“ uzavírá vedoucí pletačů sítí.
Jejich malá skupina od roku 2022 vyrobila dohromady 2804 metrů čtverečních kamuflážních sítí a 602 krytů přileb.
