Distribuce pomoci v Gaze nefunguje. Jsou to jatka, lidé umírají kvůli mouce, tvrdí Lékaři bez hranic
Organizace Lékaři bez hranic informovala, že ve městě Chán Júnis na jihu Pásma Gazy zemřelo nejméně šestnáct lidí u kamionu s humanitární pomocí. Mezi nimi i jejich hygienik. „Ze svědectví, která máme z místa, to vypadá jako cílené útoky na lidi, kteří přichází pro humanitární pomoc,“ upozorňuje pro Český rozhlas Plus Tereza Wyn Haniaková, mediální koordinátorka organizace Lékaři bez hranic.
Ke zmíněnému útoku na kamion s humanitární pomocí došlo ve čtvrtek 3. července. Za jakých okolností tam umírali lidé?
V Gaze není bezpečno pro nikoho a nikde, a to ani pro humanitární pracovníky. Abduláh s námi pracoval asi rok a půl jako specialista hygienik na jedné z našich klinik ve střední části Pásma Gazy. U těch kamionů, které čekaly v Chán Júnisu s jídlem, se snažil získat mouku. Na místě byl i jeden z našich dalších kolegů, který nám říkal, že tam byly všude tanky i snipeři.
Kolega mi také popsal, že kdokoli, kdo se tam 3. července dostal k pytli mouky, byl střelen do hlavy. Ty pytle mouky byly všude na zemi, byla tam všude krev, některá těla nešla ani identifikovat právě proto, že všechny stříleli do hlavy.
Na místo poté přiletěla kvadrokoptéra, takový druh dronu, a z ní zaznělo, že mají všichni místo okamžitě opustit, že si mouku brát nesmějí a že nemají ani sbírat žádné z mrtvých nebo raněných. Lidé tam zkrátka umírali kvůli pytli mouky.
Zraněného Abduláha odtamtud vzal kamarád, snažil se ho dostat do jedné z nemocnic, kde jsme působili a kde stále působíme, ale už se ho bohužel nepodařilo zachránit.
Center, kde se v Pásmu Gazy rozdělují potraviny, je omezený počet. Jsou čtyři a jsou hlídaná. Přesto dochází k úmrtím opakovaně. Co by podle vás, podle Lékařů bez hranic, pomohlo snížit bezpečnostní riziko?
Celý ten systém je nefunkční, vidíme to opakovaně a funguje asi měsíc. Jak jste říkala, jsou čtyři výdejní místa. To si představte třeba jako fotbalový stadion, celý oplocený, jsou tam různá stanoviště a jen jedno místo, kudy lze vejít i vyjít ven. Vzniká tam obrovský zmatek, lidé se tam tlačí, opravdu chaos.
My na těch samotných distribučních místech nepůsobíme, ale přichází k nám stovky pacientů, kteří byli na těch distribučních místech zraněni. Popisují nám, že i když přišli dříve, protože chtěli mít prostor a jistotu, že se na ně dostane, na ně bylo stříleno.
Hamás údajně odpověděl na návrh dohody o příměří. Izraelci by se podle něj měli stahovat z oblastí v Gaze
Číst článek
Pokud tam byli ve správný čas, bylo jich tam moc, vznikl chaos, taky na ně bylo stříleno. Pokud tam přišli pozdě, tak na ně také bylo stříleno, protože to distribuční centrum bylo v takzvaných no go zónách.
To jsou prostě jatka. A systém distribuce je nefunkční. Předtím to bylo organizované agenturou OSN a mezinárodní organizace a humanitární aktéři si vzájemně pomáhali. Vznikaly klastry – klastr na jídlo, klastr na zdravotnické zásoby a tak dál.
Tento aktuální systém naprosto nefunguje, měl by se celý zrušit a měli bychom se vrátit k tomu původnímu systému distribuce, který byl efektivnější, a byl hlavně bezpečnější.
Cílené útoky
V tiskové zprávě Lékařů bez hranic používáte pojem cílený útok. Dochází podle vašich informací, z pohledu Lékařů bez hranic, k cíleným útokům na lidi, kteří si přicházejí pro humanitární pomoc?
Vypadá to tak. Ze svědectví, která máme z místa, to tak vypadá.
Jak omezené máte možnosti při poskytování lékařské pomoci? Říkáte, že na distribučních místech Lékaři bez hranic nepůsobí. Ale jaké jsou momentálně podmínky v Pásmu Gazy obecně?
Jsou to extrémně náročné podmínky. Humanitární pracovníci, obzvlášť místní lidé jsou součástí běžné populace, nežijí někde zvlášť. Rovněž bojují s nedostatkem potravin a s nedostatkem spánku. Pásmo Gazy se neustále bombarduje.
A nejsou v bezpečí, protože i nemocnice se stávají terčem útoků. Někteří moji kolegové museli na pohotovosti za posledních 600 dní přijmout členy svých vlastních rodin. Jiní už přestali počítat, kolikrát se museli stěhovat a přemisťovat z místa na místo.
Vznikají tam opravdu generační traumata. V poslední době, od porušení příměří a od zavedení nového systému distribuce pomoci, slýchám od svých kolegů takovou míru zoufalství, jakou jsem snad asi od začátku války neslyšela.
To je jenom můj osobní dojem. Ale všichni do jednoho po něčem truchlí. Po svých blízkých, přemýšlí o narozeninách, které se už nikdy neoslaví, o domovech, které se už nikdy nepostaví.
25:21
Shorf: Myšlenka Hamásu se může přelít dál. V Gaze jsou i jiní teroristé, kteří ji mohou převzít
Číst článek
Od začátku války z října 2023 v Pásmu Gazy zemřelo dvanáct vašich kolegů. Přesto je pro Lékaře bez hranic podstatné, abyste měli zastoupení na místě?
Je to tak. Každá ta ztráta je obrovský zásah, je hrozně těžké to nějak zvládnout, protože každý kolega, o kterého tam přijdeme, je klíčový. A obecně místní personál je strašně klíčový v jakémkoliv místě, kde jako Lékaři bez hranic působíme. Právě s těmi místními spolupracujeme.
My samozřejmě přinášíme nějaké zásoby a expertizu. Ale v místech, kde působíme, jsou taky mnozí experti, které se snažíme spíše podpořit nebo je v něčem novém vyškolit. Napříč kontexty – všude, kde pracujeme, a to je více než 70 zemí – je to tak, že 90 procent našich zaměstnanců jsou místní lidé a 10 procent jsou mezinárodní spolupracovníci.
Místní lidé jsou páteří veškerých našich projektů. Bez nich a jejich expertizy a znalosti kultury by poskytovat lékařskou péči nikde ve světě opravdu nešlo.
