Při rozhodování o nároku se zohledňuje například vliv péče o děti na kariéru rodiče. Hledá se ten, kdo byl na rodičovské dovolené, kdo zůstával doma s nemocným dítětem nebo kdo si zkrátil úvazek.
„Byly tu i výzvy jako snězte co nejpálivější papričky nebo lžičku skořice. Ale to bylo nic proti výzvě typu škrťe sami sebe provázkem, dokud neomdlíte,“ varuje psycholožka Šárka Kučerová.
Když Jana a Robert Vácovi čekali první dceru, prošli klasickým kolečkem ultrazvuků a screeningů, které neukázaly nic zvláštního. Pak se jim narodila holčička s Downovým syndromem.
„Dominantně zůstáváme u přesvědčení, že když dítě selhává v každodenních záležitostech a v komunikaci, tak intelekt prostě nemá. A pak s ním tak zacházíme,“ shrnuje Zuzana Masopustová.
Pořídit si dítě znamená přináší i nepřímé náklady. „Třeba na benzín, když nebydlíme ve městě. Budu potřebovat udělat v bytě stavební úpravy? Budu potřebovat koupit další auto?“ vypočítává Karel Bujko.
Spisovatel Palán věří, že neexistují takzvané třinácté komnaty. „To je jen takové zdání, když je někdo málo trpělivý, nebo není dost empatický. Nejsou hranice,“ tvrdí.
„To, že je někdo ve vězení, ještě neznamená, že má přestat být otcem. Je ale izolován od společnosti, tedy částečně i od rodiny, a to má dopad i na děti,“ vysvětluje garantka programu Šárka Černá.
„Doktor Lischke nám klidným hlasem nabídl další možnosti. Teprve po odchodu syna jsme zjistili, že šance byla nulová. Ale my jsme díky tomu přežili,“ shodují se manželé z Úsměvu nejen pro Kryštofa.
„Není žádným záměrem kriminalizovat rodiče, trestat je. Účelem této změny je dát jasně najevo, jaký standard naše společnost považuje za správný v tom, zda mají, nebo nemají být trestány děti.“
„Mnozí rodiče vyrostli v dobách, kdy byla homosexualita na mezinárodním seznamu nemocí, je jasné, že je to pro ně obtížné,“ vysvětluje si Štiplová, proč má část společnosti stále předsudky.
Před dvaceti lety postavili ve Víru první hřiště s dětskými prolézačkami za 40 tisíc korun, o deset let později to už bylo za desetinásobek. Teď, po další dekádě, mají nové skoro za dva miliony korun.
„Synové byli malí, nejmladšímu nebyl ani rok, starším byly tři a pět. Neměli žádný mentální koncept toho, co je čeká, a tak to přijali dobře. Podepsalo se to na nich v dobrém,“ ohlíží se Sokolíčková.
„Já se prací s ohroženými dětmi zabývám 20 let a zjistila jsem, že je tady skupina dětí, která unikla pozornost. Uvědomila jsem si, že jsem nedělala dobře svoji profesi,“ říká Jitka Navrátilová.
Aleně Mornštajnové vyšel román Les v domě. „Hrdinka lže, protože je to její obrana vůči vnějšímu světu. Uprostřed lží vyrůstá a považuje je za normu,“ přibližuje spisovatelka.
Ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) nedávno uvedl, že chce prosazovat zvýšení rodičovského příspěvku ještě v letošním roce, nejpozději od ledna 2024.
Když dítě nemá absolutně žádné spojení se světem dospělých a vyrůstá v prostředí, kde je vše podřízené jeho zájmům, pak se nelze divit, že se v restauraci chová jako pavián.
Nikdo není sám, ale možná by někdy chtěl. Anebo jsme sami naopak všichni – bez ohledu na to, s kým nebo jak žijeme? Tak zní stěžejní otázka nové knihy Petry Soukupové.
„Vaše miminko má krátké ruce, nohy a nevinutý hrudník, řekli mi. Buď zemře ve mně, nebo hned potom, co se narodí,“ vypráví v pořadu Houpačky Radia Wave svůj příběh.
„Po zhruba třech až čtyřech měsících v těchto podmínkách zapomenou, že jsou Ukrajinci a začnou všechno nenávidět,“ upozorňuje Myroslava Charčenková, právnička nadace Zachraň Ukrajinu.
„Od seniorů slýcháme omluvy: Já jsem už pomalý, děti už na to nemají nervy. Pak zjistíte, že žije o chlebu a vodě, zamykají ho doma, nedávají mu peníze,“ říká Lucie Kozlová z Bílého kruhu bezpečí.
„Návrat na Ukrajinu bude těžký, není kam se vrátit. A zároveň uprchlíky na Česku přitahuje to, že je tady klidné prostředí, kvalitní systém, vidí tady perspektivu svých dětí,“ vysvětluje Drbohlav.
„Nedá se na to připravit a nemůžete udělat nic navíc. Přichází zklamání, pak zase odhodlání, pak zase zklamání,“ přiznává Lenka Friebová Zabáková a otevřeně mluví o své cestě za mateřstvím.
„Hodnocení by ale mělo probíhat kontinuálně, ne že se v lednu napíše 30 testů a pak se to vyhodnotí. Jenže známky spíš reflektují to, co se nenaučilo, než co už umí,“ tvrdí Petra Mazancová.
Proč lidé umírají, proč chodí k volbám a proč je svět někdy nespravedlivý? I na to se ptají děti dospělých a ti někdy nemají po ruce odpověď. S tím jim teď může pomoci kniha politoložky Anny Durnové.
„Jeden student mi na přednášce řekl: ‚My prostě nemůžeme nebýt odvážní. To nejde. Protože co? Máme čekat, až svět shoří?‘ V tom je veliká naděje,“ věří psycholog a psychoterapeut Honza Vojtko.
„Provalil se strop, spadla na nás prkna,“ popisuje Martin Kocaj, který bydlel v bytě v ústecké Mahenově ulici, kde se z 1. na 2. ledna propadl strop. V bytě bydlel s partnerkou a třemi dětmi.
„Někdy je čas se kontrolovat a nic neříct, ale neměli bychom to dělat pořád. Když nic neřekneme, budeme možná příjemní pro lidi okolo, ale bude to škodit nám,“ říká psycholožka Barbora Downes.
„Ježíšek-miminko je víc magické než Santa Claus. Miminko přece musí mít nadpřirozené schopnosti, létá, čte dopisy a všechny dárky unese. U tlustého pána je to víc pravděpodobné,“ říká Pavla Koucká.