‚Každý se chce svěřit.‘ Palán otevírá v nové knize Mami, miluju vztahy mezi dcerami a matkami
Dvojnásobný držitel ocenění Magnesia Litera Aleš Palán a jeho dcera Anna se v nové knize zaměřili na jeden z nejsložitějších vztahů vůbec – mezi matkou a dcerou. Podle Palána neexistují takzvané třinácté komnaty, trápení, se kterým by se lidé nechtěli svěřit. „To je jen takové zdání, když je někdo málo trpělivý, nebo není dost empatický. Nejsou hranice,“ tvrdí spisovatel. Knihu Mami, miluju doprovází fotografie Libuše Jarcovjákové
Ženy se Palánovým v knize svěřily s bolestivými problémy a překážkami, které stojí mezi nimi a jejich matkami. „Všechny moje rozhovory vznikají později než vztah s tím člověk. Ten se někdy naváže rychle, jindy to trvá třeba týdny a měsíce,“ uznává spisovatel.
Udělali jsme tu knížku proto, abychom ukázali, že někdo se umí rvát. Aleš Palán a Libuše Jarcovjáková byli hosté ranní Mozaiky
„Mám opravdu živý zájem o toho člověka, což mám, a on ví, že výsledkem bude kniha. Podstatou je stejně ten vztah. Já se o člověka opravdu do hloubky zajímám. A v podstatě každý se chce svěřit, každý chce varovat, každý si chce verbálně osahat to, kam se dostal ve svých postojích,“ popisuje svůj způsob práce Palán.
Podle něj neexistují takzvané třinácté komnaty, trápení, se kterým by se lidé nechtěli svěřit. „To je jen takové zdání, když je někdo málo trpělivý, nebo není dost empatický. Nejsou hranice,“ tvrdí spisovatel.
Pocit hořkosti, který se může po čtení knihy Mami, miluju dostavit, se podle Palána časem rozleží.
Jak psát knihy o citlivých tématech? ,Obětí se může dotknout, když to provedete banálně,‘ říká filozof
Číst článek
„Věřím, že ta hořkost může během pár dnů vyvanout. A že to podstatné, to je nezlomnost, vztek a boj, ten přetrvá. My jsme tu knihu nedělali proto, abychom ukázali, že někdo je na tom hůř než většina z nás, ale abychom ukázali, že se někdo umí rvát,“ vysvětluje.
V knize jsou jen výpovědi dcer, přestože některé navrhovaly, aby Palán mluvil i s jejich matkami.
„Ale to by byl zase jen druhý subjektivní pohled. I kdybych mluvil s celou rodinou, tak dostanu 475 subjektivních pohledů. A nebude z toho aritmetický průměr. Objektivita v tomhle neexistuje, jsou to vztahy,“ zdůrazňuje.
‚Nepotřebují se dělat lepší‘
Fotografie ke knize pořídila Libuše Jarcovjáková. „Seznamovala jsem se s texty postupně, ale samotné focení nastalo až později a s větším odstupem od napsání rozhovorů,“ přibližuje.
„Nebyla to žádná rychlá akce. Jak Aleš, tak já jsme ty ženy navštěvovali opakovaně. Já jsem vždycky měla k dispozici text, vždy jsem se setkala s tím, koho budu fotit, popovídaly jsme si o tom... A pak průběžně jsem vlastně za nimi jezdila a dívala se, kam se dostaneme, a snažila se doplnit Aleše a Aničku, aby z toho vznikl komplexní pohled,“ popisuje fotografka, držitelka ceny Osobnost české fotografie a nominovaná na ocenění Czech Grand Design.
Samy ženy měly možnost kontrolovat, jak moc budou na snímku, který se ocitne v knize, rozpoznatelné. „Například Dorota neměla absolutně žádný problém a byly jsme ve shodě, že můžu ukázat cokoliv. Ale jindy to bylo přesně naopak,“ přiznává Jarcovjáková.
„Neobjevili jsme Ameriku, ale objevili jsme několik velmi silných a krásných bytostí, které se hluboce otevřely, které se nestylizují a které nabízí nejvíc, co může být – tedy sebe. Nepotřebují se dělat horší ani lepší, zajímavější a chytřejší. Pro mě to jsou vzory. Jsou to modelové situace, příběhy, jak se dá navzdory žít a milovat,“ doplňuje Palán.
V plánu už má další dvě knihy. Jedna bude o umělcích v utajení, o nichž ani jejich rodina neví, že se věnují konceptuálnímu umění nebo art brut, a oni sami nikdy neměli výstavu. Druhá kniha bude rozhovor s pozapomenutým spisovatelem Miloslavem Nevrlým.
