Psycholožka radí, jak se hádat: Žádné ponižování druhého a nezapomeňte na usmíření, někdy i omluvu

Občas je dobré se pohádat, ale je potřeba to udělat správně, je přesvědčená psycholožka Barbora Downes. „Je dobré, když umíme dát najevo svoje pocity. Někdy je čas se kontrolovat a nic neříct, ale neměli bychom to dělat pořád. Když nic neřekneme, budeme možná příjemní pro lidi okolo, ale bude to škodit nám,“ říká psycholožka a v Klubu Rádia Junior radí, jak se dobře pohádat. „Opravdu se to vyplatí,“ dodává.

Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Hádce se občas nevyhneme. Jak se ale pohádat „správně“?

Hádce se občas nevyhneme. Jak se ale pohádat „správně“? | Zdroj: Shutterstock

Hádky v rodině jsou podle psycholožky Downes často nejvíce tvrdé. „Je to proto, že v rodině jsme nuceni zůstat. A málokdy dokážeme negativní pocity nevyjádřit. V rodině si dovolíme k sobě nejvíc a říkáme si věci tím nejdrsnějším způsobem i pro to, že máme nějak zaručeno, že ten vztah bude pokračovat i po tom,“ upozorňuje.

Přehrát

00:00 / 00:00

Vynechte nadávky a výčitky a naučte se pojmenovat své pocity, radí psycholožka jak na hádky

Když v hádce zraníme přítele až příliš, přátelství může totiž skončit. „A to může vést k tomu, že se pak konfliktům vyhýbáme a neřekneme všechno to, co se nám nelíbí. To ale zase ubližuje nám,“ říká Downes a vysvětluje:

„Pocity, které v sobě zadržujeme, nám mohou dokonce způsobit tělesné potíže. Když se snažíme pořád ovládat, tak to napětí se v nás hromadí. A když nás raní někdo jednou dvakrát třikrát, tak potom může v nás růst pocit, že od takového člověka chceme mít odstup a nechceme ho mít nablízku. A pak můžou přátelství skončit kvůli tomu, že se nahromadila naštvání a zranění.“

Proto je podle Downes dobré někdy být velkorysý a přejít to, co nám vadí, jindy je ale potřeba se ozvat.

41:06

Psycholožka radí dětem: Cítíte vztek, když vypnete počítač? Stává se to, být online je snadné a příjemné

Číst článek

Hádky často vznikají spontánně tím, že se jedna strana neudrží. „To se děje každému, malým i velkým. Většinou pak máme zvýšený hlas, ale je fajn se naučit alespoň trochu se ovládat. Můžeme křičet, ale zmírníme to třeba tím, že místo nadávek mluvíme o svých pocitech. ‚Já jsem tak naštvaný‘ a ‚tohle mě opravdu nadzvihlo‘ místo ‚ty jsi takový hlupák‘,“ doporučuje psycholožka.

Někdy je ale dobré momentální naštvání spolknout a vzít si trochu času na promyšlení. „Čas nám ukáže, jestli to bylo jenom krátké naštvání, nebo jestli nás něco opravdu ranilo. Pak je dobré to přímo pojmenovat i jen sám pro sebe, už tím emoce trochu povolí,“ přidává další tip psycholožka.

Důležité je vyhnout se v hádce ponižování toho druhého. „Bývá totiž těžké se udržet a nevracet to druhému zase v nadávkách. V tu chvíli je dobré říct, že takhle to pokračovat nebude a hádku přerušit, dokud nevychladneme.“

Druhá část hádky? Usmíření

„Je fajn, když mají kluci a holky možnost pozorovat dospělé, jak se hádají a jak se pak udobřují. Protože druhá polovina hádky je právě to, jak se udobřit,“ pokračuje psycholožka Downes.

40:15

Psycholožka radí dětem jak na šikanu: Nestyďte se, dejte vědět dospělým. Nebude to hned, ale vyřeší to

Číst článek

Někdy to skončí tím, že lidé odejdou do různých místností a vychladnou. „Pak spolu nějakou dobu nemluví a pak dál pokračují ve vztahu, jako by se nechumelilo, a k ničemu se nevrací,“ přidává první tip na usmiřování psycholožka. „Je to v pořádku.“

Jindy je důležitá omluva. „Když nám dojde, že nás něco přece jen bolí, anebo když uznáme, že to, co jsme řekli, nebylo vhodné a mělo to zůstat raději nevyřčené. Taky můžeme sami dojít k tomu, že jsme někoho zranili,“ vysvětluje Downes a dodává:

„Je to důkaz velké síly a sebevědomí, když jsme schopní uznat svoji chybu a říct, že to se nepovedlo. A když cítíme, že nám to pořád nedává spát, tak je dobré se po nějaké době, až vychladneme, omluvit. A třeba znovu mluvit o tom, co se stalo.“

Může se ale stát, že druhá strana o nic z toho nestojí. „Musíme respektovat, pokud ten druhý má jiné pocity. Třeba když už se k tomu nechce vracet, tak není dobré na něj tlačit a znovu se o tom bavit,“ uzavírá psycholožka Barbora Downes.

Poslechněte si celý rozhovor, audio je výše v článku.

Romana Růžičková, kac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme