Do Terezína přijela 16. září 1945 i doktorka práv Milada Horáková, která tam byla za války vězněna za účast v protinacistickém odboji. Jako čestný host se účastnila slavnostního pohřbu obětí, které vyšetřovatelé a soudní lékaři po válce exhumovali z hromadných hrobů. Dohromady tam bylo 601 těl.

Odborníkům se podařilo některé oběti identifikovat a určit i příčinu smrti. „V jednom jediném případě byla odhalena na těle strangulační rýha – tedy oběť byla popravena oběšením. Ovšem u dalších desítek se odhaduje, že smrt byla způsobena stejným způsobem. Dalších několik obětí mělo v hrudníku vstřely – to znamená, byly zastřeleny většinou hromadně popravčí četou,“ řekl Radiožurnálu historik Vojtěch Kyncl z Historického ústavu Akademie věd.

Na většině těl našli vyšetřovatelé stopy po týrání a mučení. Mezi lety 1940 až 1945 zavraždili nacisté v Malé pevnosti přes 2500 lidí. „Tyto oběti zde byly drženy ve velmi nelidských podmínkách. Smrt byla skutečně trýznivá a byla záměrná. Nejednalo se o žádné náhody, ale o přímou snahu toho člověka před smrtí ještě ponížit a zlikvidovat ho velmi útrpně,“ popsal Kyncl.

Na chování dozorců vzpomínal pro projekt Paměť národa Robert Bardfeld. Nacisté ho zatkli v roce 1942. Bylo mu 17 let. Vyprávěl o tom, že velitel Terezína Heinrich Jöckel někdy nařídil svým podřízeným, aby pro vězně připravili takzvané cvičení: „To znamená, že jsme na dvoře museli v prachu válet sudy a oni mezi námi skákali v okovaných bagančatech. Kam šlápli, tam šlápli. Někomu rozšlápli třeba ruku, někomu hlavu.“

Kruté výslechy prožil také Josef Koudelka. V Malé pevnosti byl za pomoc partyzánům: „Furt šlo o život. Kolik já jsem viděl mrtvých, zabitých nebo těch, kteří umřeli potom na tyfus, tak to byly hromady mrtvých. To si neumíte představit.“

Během poválečného vyšetřování válečných zločinců – mezi nimi i dozorců z Malé pevnosti – se stal klíčovým dokument, který určoval celoříšský provozní řád nacistických věznic.

„Tento provozní řád museli v pravidelných intervalech podepisovat právě dozorci. Nenajdete zde žádný příklad toho, že by mohli vězně fyzicky mučit a trestat, natož zabíjet. V 60. letech nález tohoto řádu podepsaného dokonce z Malé pevnosti Terezín sehrál velice důležitou roli, protože ukazoval na to, že vězni byli vražděni zcela záměrně, svévolně,“ dodal Kyncl.

Vyšetřovatelé, kteří exhumovali těla v Terezíně, vydali v roce 1946 knihu se jmény nebo vězeňskými čísly obětí. Chtěli pomoct pozůstalým zjistit, co se stalo s jejich příbuznými a přáteli. V současné době je na Národním hřbitově téměř 2500 jednotlivých hrobů. Ve společných hrobech jsou další tisíce obětí.

Lucie Korcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít