„Každý diktátorský režim má nejslabší stránku ve fyziologii svého vůdce, protože ten dřív, nebo později odejde. A režim je na výměnu vedoucí hlavy systémově nepřipraven,“ vysvětluje analytik.
„Je tam napsané azbukou napsané ‚okupanti, domů‘,“ říká 64letý Petr Feld. Tento nápis zná skoro celý svůj život, v Merhautově ulici se objevil, když mu bylo osm let a do Brna přijeli okupanti.
22. srpna 1969 schválilo předsednictvo Federálního shromáždění takzvaný obuškový zákon neboli Zákonné opatření o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku.
„V té době byl jakýkoliv střet se Sovětským svazem, i na tom sportovním poli, vnímán jako politikum. Tomu se prostě nedalo zabránit,“ upozornil historik Prokop Tomek.
Musk sklidil kritiku poté, co na X napsal, že nechápe existenci NATO po rozpadu Varšavské smlouvy. Ta byla podle Muskem důvodem vzniku Aliance. Uživatelé sociální sítě mu vysvětlili, že jde o nesmysl.
„Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lidi této země následujícím způsobem,“ napsal 16. ledna 1969 v dopise Jan Palach.
„Rozhlas přispěl k tomu, že československý lid byl dezinformován, zmaten, oklamán a podveden,“ znělo v éteru 5. listopadu 1969 prohlášení nového vedení Československého rozhlasu.
Publicistický pořad Lidé, život, doba začal v roce 1968 čím dál častěji upozorňovat na to, že třeba plánované hospodářství a vlastně celá dosavadní politika země v mnoha ohledech nefunguje.
Na staré a špatné vybavení si stěžují vojáci už roky. Podle mluvčí generálního štábu Magdaleny Dvořákové dostávají vojáci zastaralé batohy jen na přijímači ve Vyškově.
„Kdo nemá v úctě svobodu v celé její celistvosti, ten bude vždy v pokušení ji omezovat a překrucovat,“ řekl premiér Petr Fiala (ODS) na pietním shromáždění před Českým rozhlasem.
„Naší povinností by mělo být, abychom vždy pomáhali těm, kterým hrozí, že se jim třeba v jiné podobě stane to, co se stalo nám v roce 1968,“ zdůraznil předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS).
„To nejlepší, co můžeme dělat s traumaty, je vypořádat se s nimi, ale ne cestou černobílého vidění, ne cestou sklouzávání do často primitivní nenávisti,“ prohlásil prezident Petr Pavel.
„Myslím si, že odejdou. Ale bude to chvilku trvat. Moudrost, rozum a cit musí zvítězit,“ sdělil Volnému svůj názor na příchod okupačních vojsk náhodný kolemjdoucí.
Po deseti letech k výročí okupace promluví český prezident. Na Hradě od letoška naštěstí sedí člověk, který si aktuálnost historie staré 55 let, na rozdíl od svého předchůdce, uvědomuje.
„Maďarští vojáci na základě historického práva a spravedlnosti nemohli být z maďarského pohledu okupanty na Maďary obývaných a v Trianonu odtržených územích Horních Uher,“ píše list.
Pražské jaro přineslo změny v kulturním a společenském životě, otevřelo diskuzi o revizi politických procesů z 50. let a především zrušení cenzury v červnu 1968. To všechno začalo znepokojovat Moskvu.
Byl vybudován podle sovětského vzoru a nakonec vysílal až do roku 1999 a jednoduché přijímače s jedním knoflíkem se dostaly nejen do domácností, ale také podniků či škol.
Štrougal měl stanout před soudem kvůli podílu na zabíjení lidí na československých hranicích v době komunistického režimu. Státní zástupce ale stíhání loni zastavil pro zdravotní důvody.
„Dokázal hájit lidská práva nejen ve své vlasti. Jeho odkaz je i v dnešní pohnuté době stále aktuální,“ reagovalo na twitteru na zprávu české ministerstvo zahraničí.
Ještě nedávno to bylo téma, které historici opomíjeli. O invazi vojsk 21. srpna 1968 a o následném odchodu sovětských vojsk z Československa v roce 1991 vznikla celá řada prací. Co ale bylo mezi tím?
Do vzduchu se poprvé vydal v 17 letech – na plaňovém větroni v plachtařském kursu organizovaným ministerstvem obrany. Starty s navijákem a let ve výšce několika set metrů mu ale záhy přestaly stačit.
Okupační vojska Varšavské smlouvy pod vedením SSSR před 53 lety násilně ukončila uvolňování a euforii Pražského jara. Okupanti zůstali v zemi více než 20 let.