Skrze vzpomínku budou prosvítat dva momenty, které jsou pro Česko klíčové i dnes.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Honzejk: Cože? Normalizační komunista Pavel chce odsuzovat okupaci v roce 1968?!

Zaprvé si budeme moci znovu uvědomit, co je ruské impérium zač, ať už se zrovna jmenuje Sovětský svaz, nebo Ruská federace, ať už v Kremlu sedí kdokoli, ať se mu říká car, generální tajemník, nebo prezident. Je to pořád stejná agresivní mocnost, která touží posouvat své hranice jižním a hlavně západním směrem.

Ruské tanky ze srpna 1968 v Praze jsou odlišné od tanků z roku 2008 v Gruzii a tanků z letoška na Ukrajině jen typově. Jsou řízené pořád stejnou mentalitou, která odpaluje střely a tiskne spouště zbraní, jež u nás před pětapadesáti zabily desítky a na Ukrajině letos tisíce civilistů.

Události staré pětapadesát let jsou odpovědí těm, kteří tvrdí, že to, co se nyní děje na Ukrajině, není naše válka a že se do ní nemáme míchat, nemáme Ukrajině pomáhat. Dělat to musíme, protože jinak si imperiální mentalita přijde i pro nás.

V ruských městech visí plakáty s mapami, které za sféru vlivu označují celou střední Evropu. Ve snech vládců Kremlu ruská armáda, která přepadla Československo, odsud nikdy neodešla. Je potřeba si to stále připomínat.

S tím souvisí druhý podstatný moment letošního výročí okupace. Po deseti letech k němu promluví český prezident. Na Hradě od letoška naštěstí sedí člověk, který si aktuálnost historie staré 55 let, na rozdíl od svého předchůdce, uvědomuje.

Miloš Zeman k okupaci neřekl nic od svého zvolení v roce 2013 a přes různé výmluvy, jako že „všechno bylo řečeno“, že „mluvil v době, kdy odvaha nebyla levná“ nebo že „se nebude připojovat k bývalým normalizačním komunistům, kteří nyní okupaci odsuzují“, byl důvod jeho mlčení jasný.

Sympatie k Putinově Rusku a snaha všemožné ideové omlouvat a ekonomicky nadbíhat agresivní mocnosti. Důvod zná jen Miloš Zeman a jeho otočka na poslední chvíli deset let nadbíhání nemůže vyvážit.

Že se Češi z historie poučit umí

Když letos současný prezident Petr Pavel k okupaci z roku 1968 promluví, jistě si vyslechne uštěpačné poznámky, že jako komunista musel s okupací souhlasit a že byl před rokem 1989 součástí armády, která se připravovala po boku ruských „molodců“ k útoku na svobodný Západ.

To je samozřejmě pravda, ovšem podstatné je to, co je dnes. Lidé se mění, mění se jejich postoje, Petru Pavlovi lze, vzhledem k jeho třicetiletému působení po roce 1989, upřímnost pokání věřit.

Kdybych si měl osobně vybrat, jestli půjdu za člověkem, který byl opozičníkem před rokem 1989 do chřtánu ruského medvěda, nebo za exkomunistou, který mě nyní před touhle šelmou brání, je to dost jasná volba.

Nová aktuálnost výročí okupace spojená s tím, že konečně máme zase reprezentaci, která je odhodlána nedopustit její opakování, a to ani v soft podobě, jsou při vší tragičnosti události ze srpna 1968 dobrou zprávou. Češi a Česko jako takové letos ukazují, že se z vlastní historie přeci jen poučit umí. A to je moc dobře.

Autor je komentátor Hospodářských novin

Petr Honzejk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít