Před 70 lety začal fungovat rozhlas po drátě. Měl zabezpečit vysílání i v případě vojenského napadení
Ještě si někteří mohou vybavit chvíli, kdy začal v Československu vysílat rozhlas po drátě. Došlo k tomu v roce 1953 a šlo vlastně o kabelovou rozhlasovou síť, která umožňovala nerušené šíření vysílání. Byl vybudován podle sovětského vzoru a měl fungovat v případě nepřátelského napadení státu. Nakonec vysílal až do roku 1999 a jednoduché přijímače s jedním knoflíkem se dostaly nejen do domácností, ale také podniků či škol.
Psal se rok 1954. Československo se cítilo ohrožené Západem a potřebovalo nerušitelný rozhlasový systém, který by fungoval v případě vojenského napadení státu. I proto vznikl takzvaný rozhlas po drátě.
„V literatuře se dočteme, že se v rozhlase uváděl příklad leningradské okupace z druhé světové války, kdy tento takzvaný ‚dráťák‘ byl jedinou nadějí, která jim zůstávala. A s touto myšlenkou byl vybudován jednokanálový rozhlas po drátě,“ vysvětluje vedoucí archivu Českého rozhlasu Tomáš Dufka.
Pro české posluchače se vysílala po drátě stanice Praha nebo třeba Brno, pro slovenské pak Bratislava. Kromě zpráv mohli posluchači slyšet i jiné pořady. „Ráno tam byla rozcvička, vysílání pro školy, vojáky, budovatelské písně, ale i folklórní hudba a dechovka,“ popisuje Dufka.
Vysílal během okupace
Jako první mohli rozhlas po drátě poslouchat obyvatelé Unhoště, později se přidal zbytek Kladenska a v Praze sídliště na Zelené lišce. Zatímco klasický rozhlas se šířil pomocí rádiových vln, signál rozhlasu po drátě šel přes kabel. Fungoval tedy i když nešla elektřina.
3:38
Rozhlas čekají sté narozeniny. Důležitou roli sehrál v květnu 1945 i v srpnu 1968
Číst článek
„Vedení drátů bylo zásobováno nějakou centrální ústřednou, která vyráběla nízkofrekvenční signál a transformovala ho až na 600 voltů, aby se to dalo snáze šířit mezi městy,“ vysvětluje rozhlasový technik Petr Novák.
Roli, kvůli které byl vybudován, rozhlas po drátě splnil v srpnu roku 1968, kdy do Československa vpadla vojska Varšavské smlouvy. Tehdejší ředitel správy spojů Karel Hoffmann vypnul radiové vysílání rozhlasu, ale takzvaný „dráťák“ fungoval dál.
Rozhlas po drátě pak fungoval i po listopadové revoluci v roce 1989. Byl zrušený až v roce 1999, kdy jednoduché přijímače s jedním ovládacím knoflíkem navždy utichly. Celkem jich bylo 185 tisíc.
