‚Všichni funkcionáři na to kašlali.‘ Invazi v srpnu 1968 předcházela čím dál častější kritika v médiích
Nejen svoboda slova, kterou přineslo rozvolnění během pražského jara, ale také čím dál ostřejší kritika stávajících poměrů. Reportéři Československého rozhlasu se po pádu cenzury v červnu 1968 začali intenzivně zabývat problémy ve všech sférách života v zemi. Jak uslyšíte v dalším díle našeho seriálu o událostech roku 1968, nemohli v té době vědět, že svobodnému vysílání bude zanedlouho znovu konec – a to na dalších 21 let.
„Člověk když se probírá magnetofonovými pásky z okupačního týdne po 21. srpnu, tak je to hrozně emotivní a má vztek. Zažívá tak trochu to, co ti lidé tenkrát – zaskočení, šok, že je to k neuvěření,“ popisuje i svoje pocity dramaturg a znalec rozhlasové historie Tomáš Černý.
Invazi v srpnu 1968 předcházela čím dál častější kritika v médiích. Více si poslechněte v reportáži Lucie Korcové
„Ale když si člověk vezme magnetofonové pásky z konce 60. let, ale zvlášť z období duben až srpen 1968, a začne poslouchat, jak moc byl rozhlas kritický, co všechno se smělo říct, tak ne že by ospravedlnil invazi, ale říká si: Aha, ono to opravdu bylo hodně intenzivní,“ dodává pro Radiožurnál.
„Tam, kde se jedná o lidi, myslím, že všichni funkcionáři na čelných místech na to kašlali a na lidi se úplně vykašlali a nechali je v tom, ať si v tom jsou tak, jak se do toho dostali.“ V červnu 1968 odvysílal Československý rozhlas pořad, ve kterém se řešil osud obce Dolní Kralovice.
Ta tehdy stála v cestě výstavbě přehrady Želivka a měla navždy zmizet z mapy. „A takto reagují lidé přímo z prastarého městečka Dolních Kralovic: ‚Tak jsme to všechno tady zadaptovali, chodila jsem do továrny, takže výdělky jsem měla až 1900. To všechno pohltil tenhle domek, všechna moje celoživotní práce. A když jsme to zrychtovali, tak z toho můžeme jít,‘“ plakala ve vysílání obyvatelka.
Pořad o Želivce
Dlouhodobý publicistický pořad Lidé, život, doba se vysílal téměř celá 60. léta. V roce 1968 ale začal čím dál častěji upozorňovat na to, že třeba plánované hospodářství a vlastně celá dosavadní politika země v mnoha ohledech nefunguje.
„Bylo to nejdříve opatrné, ale potom třeba v červnu 1968, kdy šlo o Želivku, ti lidé do mikrofonu byli už velmi ostře vyhranění vůči třeba okresním funkcionářům KSČ. Už to není jenom nějaká věcná kritika, která se trochu drží zpátky. Prostě oni do toho – s prominutím – řežou,“ vysvětluje Černý.
Živé vysílání a telefonování funkcionářům režimu. Pořad Písničky s telefonem ukončila až okupace
Číst článek
„Odshora, ať je to Kalena, ať je to ústřední výbor, ať je to vláda, ať je to kterákoliv instituce, se Kralovicům vyhýbaly. Nevidí člověka a neviděli člověka,“ zlobil se občan.
Podle rozhlasového dramaturga Tomáše Černého právě pořad o Želivce názorně ukazuje, jakou náladu měli lidé v létě 1968. „A jak moc si přáli ne snad jen planě kritizovat, ale prostě jen dosáhnout rozumného logického smysluplného řešení věcí a existence ve společnosti, která jde po smyslu, a ne po propagandistických heslech,“ říká.
„A když je domek odhadnutý za osm, deset, dvanáct, patnáct až dvacet tisíc, co si má ten člověk za ně pořídit? Tímhle se taky asi žádný z těch vyšších činitelů nezabýval. To všechno jsou věci, na které zatím nikdo z těch, kteří rozhodovali o přehradě a osudu Dolních Kralovic, nebyl zvědav. Byli jsme první, kteří si je vyslechli se zájmem, místním obyvatelům bohužel tak málo platným,“ zaznělo v pořadu.
Ve čtvrtečním díle seriálu připomeneme odlet rumunského vůdce Nicolae Ceaușesca ze státní návštěvy Československa 17. srpna 1968. Jen pár dnů před invazí vojsk Varšavské smlouvy tehdy reportér Karel Tejkal na letišti mluvil s nejvýraznější tváří demokratizačního procesu a prvním tajemníkem KSČ Alexandrem Dubčekem.
