Stejná jako Bob Dylan? Kdybychom před vámi stáli nazí, našli byste spoustu rozdílů, říká zpěvačka LP
ROZHOVOR. Černé kudrnaté vlasy padající do čela, ukulele v ruce, neuvěřitelný hlasový rozsah a překvapivě časté hvízdání melodií v písních. V pražském klubu Roxy se předvedla americká zpěvačka Laura Pergolizzi vystupující pod jménem LP, autorka hitu Lost On You. Kvůli obrovskému zájmu o vstupenky organizátoři museli přidat ještě jeden termín koncertu. Místo toho, aby si drobná zpěvačka mezi pondělními a úterními koncerty vyrazila prohlédnout Prahu, poskytla Radiožurnálu rozhovor.
Oba pražské koncerty byly vyprodané za několik minut. Ohromuje vás to stále, nebo už jste na takový zájem zvyklá?
Ne, stále jsem z toho velmi nadšená. Tohle je podle mě jedna z věcí, na které si nesmíte moc zvyknout. Mám, myslím, dost zkušeností na to, abych věděla, že to není jen taková normální věc, která se prostě děje. Je to svým způsobem zázrak. Něco, nad čím nemůžete ohrnovat nos.
Když hrajete dva dny po sobě na jednom místě, snažíte se koncerty nějak odlišit?
Zpěvačka LP jako Bob Dylan? Kdybychom před vámi stáli nazí, našli byste spoustu rozdílů, říká. Mluvil s ní Vojtěch Koval
Nejsem ten typ umělce s nacvičenou choreografií. Snažím se soustředit na přítomnost, kde jsem se svými fanoušky, a snažím se, aby to pro ně bylo jedinečné. Je to stejná show, ale zároveň je jiná. Jako když půjdu na oběd s vámi a pak s někým jiným. Pořád to bude oběd, ale konverzace bude trochu jiná.
Chtěl bych se zeptat na jeden detail. To hvízdnutí ve skladbě Lost On You, jak se do skladby dostalo (otázka Jakuba Anděla z ČT)?
Někdy, když píšu písničku, tak si k ní natočím celou jednu stopu jen hvízdání, abych věděla, jestli mě nenapadne něco chytlavého. U Lost On You jsem uvažovala, co by tam mohlo pasovat. Mám totiž několik druhů hvízdání a tohle konkrétní, to je moje hvízdání na taxík nebo na psa. Z legrace jsem to zkusila a ono to tam zůstalo.
Zábavné je, že pro některé lidi je hvízdání čistě mužskou záležitostí. Zvlášť tenhle druh hvízdnutí, takže když jsem poprvé hvízdla na koncertě, lidé se začali rozhlížet po chlapech v sálech. Potom jim teprve došlo, že jsem to já.
Vaše poslední deska je, aspoň tady v Evropě, průlomová. Změnila jste něco na svém skládání oproti předchozím třem deskám (otázka Jakuba Anděla z ČT)?
Na to, abyste dostali písničku do rádia, potřebujete obrovské množství štěstí. A pak je to hodně byznys, někdy se to prostě stane. Někdy je to ale velký problém. Nejsem ani tak překvapená, že se písnička Lost On You prosadila, spíš jak moc se prosadila.
Pro mě je to trochu zvláštní, když jsem kdysi tu písničku poprvé zahrála svému vydavateli, řekli mi: Díky a nashledanou. V Evropě z ní přitom byli nadšení. Ale abych odpověděla. Nemyslím si, že bych něco změnila, prostě jsem skládala a skládala.
Mezi ostatními mainstreamovými umělci jste dost výjimečná, rozhodně máte svůj styl. Často vás přitom srovnávají s hudebními legendami, jako je Bob Dylan nebo Robert Plant z Led Zeppelin.
Páni, vážně? Tak za tohle mám sto chutí vám dát pusu.
Není vám to trochu nepříjemné?
'Převtělení Boba Dylana', americká zpěvačka LP, zpívala v Roxy stejně čistě jako na deskách
Číst článek
Říká se, že už není nic nového pod sluncem. Umělec se může odlišit tím, jak kombinuje různé své vlivy. V kariéře každého muzikanta ale nastane moment, kdy se od těch svých vzorů a vlivů dokáže odpoutat. I já jsem si tím prošla. Je jednoduché se na mě kouknout a říct: Hele, Bob Dylan! Ale věřte mi, kdybychom před vámi stáli nazí, našli byste spoustu rozdílů.
Celkem otevřeně mluvíte o svém soukromí. Na sociálních sítích máte hodně fotek s vaší přítelkyní. Svoji sexuální orientací se nijak netajíte. Je to tím, že vám je jedno, co si o vás lidé myslí, nebo se tím snažíte nepřímo bojovat za LGBT práva, být vzorem?
Ráda bych, aby tohle všechno bylo normální. Já prostě ukazuji, jak doopravdy žiju, jen je to zkrátka gay verze života. Nejsem člověk, který by potřeboval nést prapor homosexuality, jen žiju svůj život. Jsem sama sebou ve světě, který potřebuje tyhle věci vidět.
