Díky nové rybářské politice Bruselu se čeští kapři zřejmě budou mít lépe
Chov sladkovodních ryb by mohl nahradit úbytek rybí populace v mořích. Do České republiky proto přijela evropská komisařka zodpovědná za námořní záležitosti a rybolov Maria Damanakiová, aby v Táboře jednala o podpoře takzvané sladkovodní akvakultury.
Damanakiová dnes během jednání s ministrem zemědělství Petrem Bendlem z ODS informovala, že Evropská komise obnoví České republice proplácení plateb z Evropského rybářského fondu. To bylo pozastaveno na jaře kvůli pochybnostem o nastavení řídících a kontrolních systémů. Schůzka se zabývala především podporou rybářství pro období 2014 až 2020.
Prezident rybářského sdružení Jan Hůda a agrární analytik Petr Havel přiblížili stav českého rybářství
Podporu z Evropské unie už české rybářství využívá. Od roku 2007 čerpá prostředky z operačního programu Rybářství, který má za cíl podpořit domácí poptávku po sladkovodních rybách nebo modernizaci. Brusel měl ale podmínku, komu podpora připadne především.
„Ze současných prostředků, které jsme vyčerpali, tři čtvrtě prostředků šlo do mikro a malých podniků, kdežto střední podniky, které jsou páteří České republiky, dostaly pouze čtvrtinu. Ale přesto musím říct, že to bylo čerpání velice smysluplné,“ potvrzuje prezident rybářského sdružení Jan Hůda.
Za evropské peníze byla nakoupena nová technika a pořízeny rybí líhně nebo zpracovny ryb. Přesto by české rybářství více prostředků k posílení sladkovodní akvakultury uvítalo. Především je potřeba udržovat stávající rybníky a podporovat zakládání nových i obnovu starších.
„Jsme trošku v jiné pozici, než jsou přímořské nebo jiné státy. Rybníky u nás mimo produkční funkce mají ještě jiné významy, to jsou mimoprodukční funkce. Stát na nás nezapomínal, tedy mimo loňského roku, kdy jsme nedostali prostředky na mimoprodukční funkce. Lidově se to dá shrnout, že rybníky vodu zadržují, když je obrovské sucho, a zase naopak při povodních chrání majetky nás všech,“ vysvětluje Hůda.
Továrny na ryby
Upozorňuje, že z pohledu chovu v klasických rybnících se Česká republika nemá za co stydět a naopak se od ní řada evropských států může učit. Slabinou je ale produkce lososovitých ryb, kde se polovina z nich musí dovážet.
V českých podmínkách ovšem kapři rostou jen pět až šest měsíců v roce, v závislosti na nadmořské výšce. Sladkovodní ryby jsou proto menší než třeba v Chorvatsku nebo Srbsku. Řešením by bylo přesunout ryby z rybníků do továren.
„V České republice prakticky neexistuje jediný podnik uzavřené intenzivní akvakultury, což znamená, že ryby by byly produkovány ne v rybnících, ale opravdu v továrnách na ryby. A samozřejmě je tam základní problém, a proto my právě prohráváme se zahraničím, že v České republice nemáme po celou dobu roku teplo, takže nám ryby tak moc nerostou. V uzavřených akvakulturách by rostly, kdyby měly stálou teplotou, to je ovšem energeticky náročné,“ přibližuje agrární analytik Petr Havel.
Češi znají hlavně smaženého kapra
Česká republika je v celkové konzumaci ryb na chvostu celosvětového žebříčku, ryby přitom mají lehké a zdravé maso. Na vině je mimo jiné nedostatečně pestrá nabídka, způsobená podle Hůdy obrovskými náklady na distribuci. Trendy v konzumaci ryb se ale mění.
„Víc a víc nám přibývá spotřeba výrobců. Nás to těší a myslíme si, že pomalinku bude klesat spotřeba prodeje živých ryb. Přece jenom ty hospodyňky už mají jiné nároky, než měly před dvaceti třiceti lety,“ říká.
S tím souhlasí i Havel. Spotřebitel je stále pohodlnější a nechce se mu vybírat kosti z ryb. Řešením by podle něj mohlo být rozšíření nabídky filetů. Při výrobě ale vzniká velké množství odpadu a zatím schází možnosti na jeho efektivní zpracování.
„Je problém, že zahraniční mořská produkce je levnější, takže lidé kupují levnější ryby. V druhé řadě je tady skutečně ne úplně dostatečná osvěta spotřebitele. Většina lidí má zafixovánu rybu, jako že budou mít obalený kus kapra na Vánoce k bramborovému salátu, ale rozsah kulinářských úprav je samozřejmě daleko širší,“ shrnuje Havel.
