Každý v Česku podle údajů ministerstva životního prostředí spotřebuje zhruba 300 kusů igelitových tašek ročně. Celkem se tak spotřebují zhruba tři miliardy tašek za rok. V celé Evropské unii je to pak 90 miliard.

Cílem novinky je tyto počty snížit. Do roku 2019 by měl počet sáčků na jedno použití klesnout na 90 kusů na osobu ročně, do roku 2025 pak na 40 kusů.

Plastová taška se podle ministerstva rozkládá zhruba 25 let, lidé ji přitom použijí zpravidla pouze jednou, když nesou nákup domů.

Kolik zákazníci za tašky zaplatí, si určí obchodníci sami. Nesmí je ale prodávat pod jejich výrobními náklady.

„Jednotnou cenu zákon nestanovuje, obchodníci si jí můžou určit sami, ale musejí požadovat minimálně částku, která pokrývá náklady na pořízení dané plastové tašky,“ vysvětluje pro Radiožurnál mluvčí ministerstva pro životní prostředí Marek Čihák.

Ceny tašek se pohybují většinou od tří do deseti korun. Zákazníci pak nadále nebudou platit za plastové pytlíky na ovoce nebo pečivo.

„Výjimku představují velmi lehké plastové tašky o tloušťce stěny do 15 mikronů, které jsou nezbytné z hygienických důvodů nebo jsou poskytovány jako prodejní obal pro volně ložené potraviny, například pečivo nebo zeleninu,“ upřesňuje mluvčí České obchodní inspekce Jiří Fröhlich.

Zákazníci spotřebu igelitek omezují

Řada nákupních řetězců tašky zpoplatnila ještě před platností zákona. A podle minstra životního prostředí z hnutí ANO Richarda Brabce zákazníci se zpoplatněním spotřebu igelitek omezili.

„Z prvních údajů odhadujeme, že díky tomu, že obchodní řetězce tašky zpoplatnily, tak spotřeba klesla zhruba o 50, někde i o 60 procent,“ upřesňuje pro Radiožurnál Brabec.

Například ve Velké Británii klesla spotřeba igelitových tašek s jejich zpoplatněním o téměř 90 procent.

Na kontrolu se pak zaměří Česká obchodní inspekce a inspekce životního prostředí. „Za porušení zákona hrozí pokuta až do výše půl milionu korun,“ doplňuje Fröhlich.

Žádné masivní kontroly zaměřené na nabízení těchto plastových tašek ale počátkem roku inspekce neplánuje. Nicméně v rámci běžných kontrol začnou inspektoři postupně sledovat i dodržování této nové povinnosti.

Bez igelitek zdarma od roku 1999

Prvním místem v Evropě, kde igelitky zdarma skončily, byla Korsika, která je součástí Francie. Tašky zdarma tam zakázali už v roce 1999. Až v roce 2011 se k zákazu odhodlala Itálie. Právě její obyvatelé patřili k těm, kteří igelitky používali vůbec nejvíc. Připadala na ně celá pětina evropské spotřeby.

Některé země se ale nevydaly cestou zákazu. Zavedly třeba speciální daň na igelitky. Platí se třeba v Severním Irsku, Walesu, Irsku a Dánsku. Ze zemí mimo evropskou osmadvacítku mají vyšší daň třeba i na Islandu, v Jihoafrické republice nebo třeba na Tchaj-wanu. 

Barbora Kladivová, Zuzana Švejdová, Jiří Chum Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít