Česko hledá náhrady za ruskou ropu. Zajímá se o část rafinerie v německém Karlsruhe
Stát zkoumá možnosti, jak získat další majetek v energetice. Po koupi podzemních zásobníků plynu, které získal za téměř devět miliard korun od německé RWE státní ČEPS, jednají zástupci státu již několik měsíců o možnosti koupit podíl v rafinerii ropy MiRO v německém Karlsruhe. Radiožurnálu to potvrdily čtyři na sobě nezávislé zdroje, dva z energetiky a dva ze státní správy.
Ministři, jejichž resorty mají případný obchod na starosti, na konkrétní otázku ohledně Karlsruhe neodpověděli.
„Bez komentáře,“ reagoval ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). Ministr průmyslu a obchodu Josef Síkela (za STAN) reagoval podobně. „Neřeknu vám nic jiného, než že zájmem státu je posilovat energetickou bezpečnost, a to i formou větší role státu v strategické infrastruktuře,“ uvedl Síkela.
Státní Mero vypovědělo Unipetrolu smlouvu na přepravu ropy. Na vyjednání nové mají rok
Číst článek
Poslední měsíce podle něj ukázaly, že je přítomnost státu v energetice důležitá. „Nic si nenamlouvejme, energetická krize zdaleka není vyřešena. Mohou přijít nové otřesy a my na to chceme být co nejlépe připraveni,“ nastínil Síkela.
Jak naznačují informace, které Radiožurnál shromáždil, měl by stát vést jednání s hlavním akcionářem rafinérií, kterým je petrolejářská firma Shell Deutschland. Její podíl v německém výrobci pohonných hmot a dalších ropných produktů je 32,5 procenta.
Druhým velkým akcionářem je s podílem 25 procent Esso Deutschland, ruský Rosněft pak drží 24 procent.
Sankce a zelená energie
Loni v září nicméně podíl Rosněfti jak v Karlsruhe, tak i dalších rafineriích svěřila německá vláda do správy Spolkové agentury pro sítě. Reagovala tak na ruskou agresi proti Ukrajině a s tím spojené přerušování dodávek ropy a plynu z Ruska do Evropy.
EU tehdy zároveň zavedla proti Rusku finanční a další sankce. „Cílem je zabránit tomu, aby odmítnutí služeb společnostem s vazbami na Rusko negativně ovlivnilo probíhající obchodní operace,“ uvedlo tehdy k obstavení majetku Rosněfti německé ministerstvo hospodářství.
Shell na dotazy Radiožurnálu ohledně jednání s Českem reagoval stručně. „Jako vždy nekomentujeme spekulace ani fámy na trhu,“ vysvětlila mluvčí společnosti Cornelia Wolberová.
Podle dostupných informací je důvodem případného prodeje této rafinerie z rukou Shellu fakt, že se chce firma více orientovat na nízkoemisní a zelenou energetiku. Mluvčí na dotaz k této strategii pouze odkázala na dřívější vyjádření generálního ředitele společnosti Waela Sawana. „Investujeme, abychom zákazníkům poskytli bezpečnou energii, kterou potřebují dnes a po dlouhou dobu, a zároveň transformujeme společnost Shell tak, aby zvítězila v nízkouhlíkové budoucnosti,“ uvedl Sawan.
Právě kumulace peněz na investice do nové zelené energetiky byl ostatně také důvod, proč prodávalo RWE v Česku zásobníky na zemní plyn.
Důvodem, proč má o německou rafinerii Česko zájem, je tak zjevně jednak příležitost, že je možné podíl vůbec koupit. A pak jde údajně také o zajištění dostatku pohonných hmot pro český trh v nejbližších letech. „Nejsme soběstační. Smysl taková investice tedy dává,“ potvrdil stručně zdroj blízký státu.
Státní ČEPS zaplatí za zásobníky plynu od RWE přes 8,5 miliardy. Firmy uzavřely kupní smlouvu
Číst článek
Dvě tuzemské rafinerie jsou v rukou Orlen Unipetrolu a jejich produkce celkovou spotřebu benzinu a nafty v zemi pokrývá zhruba ze dvou třetin. Část z toho se ještě vyváží. Dovoz, hlavně nafty, tak pokrývá skoro polovinu spotřeby pohonných hmot v Česku.
Je přitom otázka, jak se bude situace vyvíjet dál. V prosinci má totiž skončit výjimka na zákaz vývozu produktů z ruské ropy, kterou měly v rámci EU země jako Česko, Maďarsko a Slovensko. Česko také dováží část pohonných hmot ze Slovenska a o ně zřejmě koncem roku, jak napsaly Hospodářské noviny, s vypršením výjimky tuzemský trh přijde.
Jestli by ale Česko jako případný nový akcionář německé rafinerie vůbec mohlo část produkce odvézt z německého trhu k nám, je zatím předmětem jednání. „Je to jeden z deal-breakerů (bodů s potenciálem zrušit transakci – pozn. red.) a takových je tam ještě více,“ komentoval možnosti zdroj obeznámený se situací.
Klíčový ropovod TAL
Rafinerie v Karlsruhe má pro Česko každopádně podle dalších zdrojů blízkých jednání výhodu a tou je napojení na západní větev ropovodu TAL u německého města Ingolstadt. Hlavní potrubí TALu pak vede dál severním směrem a v bavorském Vohburgu poblíž Ingolstadtu se pak napojuje na český ropovod IKL (viz mapa). Jeho vlastníkem je společnost Mero ovládaná ze sta procent státem, respektive ministerstvem financí.
V minulých letech Mero získalo právě v TAL podíl ve výši pět procent. A nedávno se s dalšími akcionáři dohodlo na projektu TAL Plus za 1,6 miliardy korun, který zvýší kapacitu potrubí. Tím by se mělo do Česka dostat přes TAL a navazující IKL tolik ropy, aby pokryla celkovou tuzemskou spotřebu. Země by se tak obešla bez dodávek ruské ropy prostřednictvím druhého tuzemského ropovodu Družba, který se má uzavřít už na začátku roku 2025.
Podle informací Radiožurnálu se také Mero jednání o rafinerii v Karlsruhe účastní. Ředitel Mera Jaroslav Pantůček to ale konkrétně odmítl komentovat. „Mero se průběžně dívá na posílení energetické bezpečnosti v oblasti dodávek ropy. Příkladem je projekt TAL Plus,“ reagoval bez dalšího vysvětlení na dotaz ohledně možného zapojení firmy do jednání o rafinerii.
Česko a rafinerie
V tuzemsku fungují dvě rafinerie, a to v Litvínově a Kralupech nad Vltavou. Obě patří společnosti Orlen Unipetrol, jejímž majitelem je polský PKN Orlen. Ruská ropa z Družby nyní teče do větší rafinérie v Litvínově, v menší kralupské se zpracovává neruská ropa z IKL.
3:31
V Centrálním tankovišti projde každý rok očistou jedna ze sedmnácti nádrží. Trvá to od jara do podzimu
Číst článek
Orlen Unipetrol tak bude muset investovat hlavně do přestavby litvínovského provozu, aby mohla jinou než ruskou ropu dlouhodobě zpracovávat. Vedení firmy včetně polské mateřské společnosti už deklarovalo, že investovat bude.
Situace ale není jednoduchá už kvůli odklonu EU od fosilních paliv, zákazu spalovacích motorů od roku 2035 a nástupu elektromobility. Navíc vztahy firmy se státem nejsou ideální. Jedním z posledních důvodů rozmrzelosti petrolejářů bylo podle informací redakce zavedení tzv. windfall tax s 60procentní sazbou kvůli vysokým ziskům z energetické krize, které dopadlo i na Orlen Unipetrol. Protiargumentem firmy byly právě jak minulé, tak i budoucí velké investice.
Koupi rafinerie v Německu tak zdroje z energetiky považují mimo jiné i za určité zlepšení vyjednávací pozice státu, kterou by pro jednání s Orlenem získal. Nejednoznačné vztahy má Orlen Unipetrol i s Merem. Státní firma mu letos v červnu vypověděla smlouvu na tranzit ropy a zahájila jednání o nových podmínkách.
Jestli se státu skutečně podaří podíl v německé rafinerii získat, zatím není jisté. Podle jednoho ze zdrojů nyní běží z české strany takzvané due diligence, tedy hloubková kontrola firmy, což taky ovlivní výši možné budoucí nabídky.
Rafinerie MiRO v Karlsruhe má podle webových stránek firmy kapacitu zpracování kolem 15 milionů tun ropy ročně. Tuzemská rafinerie Litvínov má kapacitu zhruba 5,4 miliony tun a kralupská 3,3 miliony tun. MiRO také uvádí, že původ dovážené ropy je východní Evropa, střední Asie a Afrika.
Česko letos zpracovává ruskou ropu více než dřív. V první polovině letošního roku činil podíl ropy dovezené prostřednictvím ruského ropovodu Družba kolem 65 procent oproti 56 procentům loni. Důvodem je výhodnější cena právě pro rafinerie.
