Bin Ládin by po dvaceti letech nebyl nespokojen
Skoro surreálný teroristický útok z 11. září 2001 je od dnešních dnů vzdálený už dvacet let. Vzpomínka trochu vybledla, ale ledasco je z větší dálky lépe vidět. Třeba to, že záměr Usámy bin Ládina se podařil hned dvakrát.
Jistě, Amerika reagovala rychle, získala mezinárodní solidaritu i spolupráci. Svrhla vládu Tálibánu v Afghánistánu a po deseti letech dopadla a zabila i samotného Usámu bin Ládina.
Ani Usáma se nedomníval, že může Ameriku zničit nebo porazit, ale věděl, že ji může ponížit a ublížit, dostat do křeče a přimět škodit sama sobě, a to se mu podařilo.
Supervelmoc v sebepoškozování
Tehdy byl čerstvě prezidentem „izolacionistický republikán“ George W. Bush, který nastoupil po demokratickém intervencionistovi Billu Clintonovi. Bush slíbil obrátit svou pozornost k domácím problémům. Místo toho se stal prezidentem, který vytáhl do abstraktně definované „války proti terorismu“, a do dvou konkrétních válek, v Afghánistánu a později Iráku.
Humánnější, ale dehumanizovaná. S profesorem Yaleovy univerzity o paradoxu americké války proti terorismu
Číst článek
Byly to války dlouhé a drahé. Drahé nejen vyjádřeno v penězích, ale i v lidských životech. A také v nákladech na ztrátu americké důvěryhodnosti, prestiže, odstrašující síly a objektivního postavení Spojených států ve světě.
Americké administrativy se cítily nuceny spojovat se se státy, které v řadě ohledů stály na opačné straně barikády, jako je Saúdská Arábie, rodiště většiny atentátníků z 11. září, nebo Pákistánu, dlouhodobého patrona afghánského Tálibánu. Největším beneficientem sesazení Saddáma Husajna byl Americe nepřátelský Írán a zprostředkovaně i Čína nebo Rusko.
A nejen to. Možná právě do doby po 11. září sahá počátek současné společenské polarizace. A také zrození či posílení krajních křídel u demokratů a republikánů, progresivního u jedněch, a populisticky nacionalistického u druhých.
Americká společnost tehdy silně zatoužila po jednotě, od které se od té doby neustále vzdaluje, a stále větší úlohu hrají lidé s puritánskou mentalitou, která je připravena jednomyslnost dosáhnout i za cenu vynucování nebo vytváření nepřátel.
Nebezpečně bezpečná
Společnost je také stále více zaujatá svou vnější i vnitřní bezpečností. Americký rozpočet na ozbrojené síly ve vztahu k HDP se zvýšil o desítky procent. Stejně tak narostla úloha dalších bezpečnostních struktur, a pravděpodobně i vliv jejich způsobu uvažování na státní aparát.
Po 11. září 2001 se změnil pohled na muslimy. Musí se omlouvat za terorismus i je častěji kontrolují
Číst článek
Zrodily se nové způsoby válčení, za prezidenta Baracka Obamy například používání dronů jako jakési „hygieničtější“ protiteroristické metody. Americká společnost se musela smiřovat s posouváním hranic přijatelného v morální nebo právní oblasti opakovaně v souvislosti s aférami, jako byla ta s iráckou věznicí Abú Ghrajb nebo tábora v Guantánamu.
To vše byly možná nevyhnutelné, ale draze zaplacené ústupky za vítězství, nebo alespoň boj – a platilo se kvalitou demokracie, zahraniční politiky, zdravím veřejné debaty, ale i těch nejprostších věcí. Americké mosty a silnice jsou dnes horší, než byly v roce 2001.
Nic z toho možná Usáma bin Ládin neplánoval. Při svém sebepoškozování mu pomáhala sama Amerika svými sklony, onou zvláštní směsí idealismu a cynismu, mesiášství i úzkoprsosti, velikášství i sebemrskačství, nadbytku moci i nedostatku imaginace. A jistě, postupném úpadku kvalitních médií.
Supervelmoci nelze porazit, ale mohou se zničit samy, zejména pokud někdo dokáže zmáčknout ty správné knoflíky. V tomto smyslu je mrtvý bin Ládin vítězem a celkem prosperující Amerika tím, kdo byl poražen.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Trump a jeho Baby boomers, nebo Musk?
Tereza Zavadilová
SOCDEM má novou šéfku. Překřičí Maláčová ANO?
Petr Fischer
Bagatelizace prezidentských žeber
Ondřej Konrád
Digitalizace bez dalšího plánu
David Klimeš