Alí Ašgar Hedžází, zástupce šéfa kanceláře nejvyššího íránského vůdce ajatolláha Alího Chameneího, dostal slib od Kremlu, že pokud se situace v Íránu zhorší, on i jeho rodina mohou uprchnout do Ruska. Podobná ujištění získali i další představitelé íránského teokratického režimu.

Komentář Praha 16:30 19. června 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Zpráva před pár dny proběhla po sociálních sítích. S vysokou mírou pravděpodobnosti se nezakládá na pravdě. Původcem je totiž exilový opoziční server IranInternational, který se odvolává na své nejmenované zdroje.

Nikdo jiný zprávu nepotvrdil. Když tedy pomineme prohlášení izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, podle kterého si ajatolláhové už balí kufry. Ale je to dobrý důvod podívat se na vztahy mezi Moskvou a Teheránem.

Na první pohled jsou Írán a Rusko spojenci. V loňském roce dokonce obě země uzavřely spojenecký pakt. Teherán dodal Moskvě úderné drony Šahid i balistické rakety malého a středního doletu, které už dva roky dopadají na ukrajinská města.

Rusko také pečlivě studovalo íránské zkušenosti s obcházením západních sankcí a jeho stínová flotila ropných tankerů víceméně kopíruje tu íránskou. Moskva zase poskytla Íránu některé technologie, byť se jedná zatím jen o nepotvrzené informace západních rozvědek.

Hluboko pod zemí Írán ukrývá jaderné zařízení Fordo. Izrael ho chce zničit, nemá ale dost silné zbraně

Číst článek

Ale je fakt, že šest z devíti íránských jaderných vědců, kteří byli zabiti izraelským bombardováním, byli absolventi ruských univerzit.

Jenže při bližším pohledu je situace složitější. Ze spojeneckého paktu vyplývá jen to, že v případě napadení jedné země se druhá zavazuje, že agresorovi nebude dodávat zbraně. A v případě současného konfliktu lze těžko předpokládat, že by Izrael potřeboval zbraně z Ruska.

Íránské drony sice před dvěma lety skutečně vytrhly Moskvě trn z paty, ale dnes se naprostá většina z nich vyrábí v Rusku licenčně. Rakety nyní potřebuje Írán sám pro sebe.

Spojenectví má díry

Ve skutečnosti žádné zvláštní spojenectví mezi Moskvou a Teheránem neexistuje. Spíše se dá říct, že země na sebe tak nějak zbyly. Rusko podpořilo syrský režim Bašára Asada na naléhání Teheránu především proto, aby neztratilo svou námořní základnu v Tartúsu, ale v Sýrii bylo mladším partnerem Teheránu.

Írán vyslal na Izrael salvu balistických raket, ten odpověděl útokem na jaderný reaktor

Číst článek

Nedělalo ale nic, aby zabránilo Izraeli bombardovat syrské základny íránských revolučních gard nebo libanonského hnutí Hizballáh. Moskva také nemá sebemenší zájem na tom, aby Teherán získal jaderné zbraně.

I proto byla reakce Moskvy na izraelský útok spíše vlažná. Vladimir Putin sice slovně bombardování odsoudil, ale jako prvnímu zavolal Benjaminu Netanjahuovi místo svému formálnímu spojenci Alímu Chameneímu.

Nabídl také roli zprostředkovatele americkému prezidentu Donaldu Trumpovi při dojednání dohody o íránském jaderném programu. Je ovšem otázka, zda na něco podobného hodlá Izrael přistoupit.

Takže nakonec je možné, že na Moskvu zůstane role útočiště pro ajatolláhy. Potkali by se tam ostatně se svrženým syrským prezidentem Bašárem Asadem.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Ondřej Soukup Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít