Ženy zahazovaly boty na podpatcích, vzpomíná Bushova asistentka na 11. září 2001 v Bílém domě
Zřejmě každý, kdo už tehdy vnímal svět, si vybaví, kde ho zastihla zpráva o teroristických útocích na New York a Washington. Pamatuje si to i Anita McBrideová – 11. září 2001 jako každý den přišla ráno do Bílého domu, kde pracovala. Právě příběhem asistentky prezidenta USA George Bushe mladšího otevíráme seriál Radiožurnálu k dvacátému výročí tragédie, která změnila svět.
Prezidenta Bushe zastihly útoky při návštěvě školy na Floridě, odkud také dopoledne poprvé promluvil, a do Bílého domu se dostal až v sedm hodin večer.
Jestli chcete přežít, tak utíkejte, křičeli podle Bushovy asistentky agenti v Bílém domě. Více si poslechněte v prvním díle seriálu k 20. výročí útoků 11. září 2001 zpravodaje Českého rozhlasu v USA Jana Kaliby
Dřív ho tam Tajná služba USA (Secret Service, federální agentura pověřená ochranou vedení státu – pozn. red.) z bezpečnostních důvodů nepustila. A podle jeho tehdejší asistentky to velmi těžce nesl.
„Zoufale se snažil do Bílého domu vrátit. Během dne jsme několikrát slyšeli, jak je frustrovaný, že mu to nedovolili a přesouvali ho do zabezpečených vojenských zařízení jinde v zemi. Až asi v pět odpoledne jsme dostali zprávu, že prezident letí zpět a že by se část evakuovaného personálu měla vrátit. Práce bylo samozřejmě dost, chystal se projev k národu,“ popisuje pro Radiožurnál.
OBRAZEM: 19 let od teroristického útoku na Dvojčata a Pentagon. Pietní akce se neobešly bez roušek
Číst článek
Bez prezidenta v Bílém domě patřilo ráno 11. září 2001 k těm poklidnějším, říká Anita McBrideová. To se změnilo v momentě, kdy členové Tajné služby začali sprintovat po chodbách, vedli viceprezidenta Dicka Cheneyho do podzemního bunkru a nařídili bleskovou evakuaci skoro 2000 zaměstnanců z Bílého domu a okolních budov.
Dvě unesená letadla narazila do věží Světového obchodního centra v New Yorku a Bílý dům dostal zprávu, že další míří na něj.
„Někteří reagovali na pokyny opustit kanceláře pomalu. Agenti na ně křičeli: ‚Jestli chcete přežít, tak utíkejte! Musíte odsud pryč!‘ Ženám řekli, ať zahodí boty na vysokém podpatku a běží bez nich,“ vzpomíná McBrideová.
„Stejně jako většina ostatních jsem mířila na severní stranu do Laffayetova parku. Všechny brány byly otevřené dokořán. Něco takového jsem nikdy předtím neviděla, a to jsem v Bílém domě pracovala už pro prezidenty Reagana a Bushe staršího. Ocitli jsme se na ulici, mobily jako dnes jsme neměli, jen staré tlačítkové. Viděla jsem tam stát i vedoucí pracovníky Bílého domu a instinkt mi říkal, že to není dobrý nápad.“
‚Dívali jsme se na ten horor‘
Asistentka prezidenta Bushe proto zorganizovala přesun o dva bloky dál, kde pracoval její manžel. Ten poslal své lidi domů, nechal je na papírky zaznamenat přihlašovací hesla k počítačům a za chvíli už u nich provizorně ťukalo do klávesnic asi sedmdesát předních zaměstnanců Bílého domu.
Spojené státy odtajní jméno muže, který měl pomoci s přípravou 11. září. Teroristům domlouval lekce létání
Číst článek
Právě až v manželově kancelářích si Anita McBrideová a ostatní naplno uvědomili, co se ve Spojených státech děje.
„V konferenční místnosti běžela televize, takže jsme se všichni dívali na horor, který se odehrával v New Yorku a v Pentagonu, do kterého mezitím také narazilo letadlo,“ popisuje.
S Anitou McBrideovou tam byli například ředitel Národní ekonomické rady nebo vládní tajemník – přímá spojka prezidenta s ministry jeho vlády. Tyto nejdůležitější lidi Tajná služba eskortovala na bezpečnější místo, jakmile faxem oznámili svou polohu. Zbytek dostal přidělenou ochranku na místě.
V dalších dnech se režim v Bílém domě pomalu vracel do zajetých kolejí, ale už nikdy se do nich nevrátil úplně.
Zasahovali u ‚dvojčat‘, dosud mají problémy. Kongres prodloužil zdravotní péči pro záchranáře z 11. září
Číst článek
„Museli jsme změnit systém přístupu do Bílého domu. Najednou jsme nevěděli, kdo je dobrák a kdo padouch. Měnil se systém propustek do areálu, museli jsme ze dne na den přestěhovat lidi z pěti pater kanceláří, které měly okna do ulice a byly zranitelné. To byla ta viditelná změna,“ líčí McBrideová.
„Co se nezměnilo, byla tamní kultura. Pracovat v Bílém domě je poslání. A tohle vnímání se najednou dramatickým způsobem ještě posílilo. Cítili jsme zodpovědnost ze všech sil bránit naši zemi, naše zásady a svobodu. Bylo pro nás ohromující, jak starostliví vůči nám byli osobně manželé Bushovi a jak byli silní. My zaměstnanci jsme z toho taky čerpali sílu. Tohle byla nová kapitola v našem životě v Bílém domě i pro celou zemi,“ dodává pro Radiožurnál tehdejší asistentka prezidenta George Bushe mladšího a jednu dobu také šéfka kanceláře první dámy Laury Bushové.
Vzpomínek je stále plná a obsáhle je sepsala i pro čtvrtletník Historické asociace Bílého domu věnovaný dvacátému výročí teroristických útoků na Ameriku.