Český „opoziční volič“ je postaven před nelehké rozhodování – sice mu jako před čtyřmi lety nehrozí, že se „jeho“ strana nedostane vůbec do sněmovny, na jejíž hraně minule balancovali STAN, TOP 09 a nakonec i lidovci. Zároveň si ale musí být vědom, že není vůbec jisté, co za svůj hlas dostane.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jindřich Šídlo: Byly vlastně koalice proti Babišovi dobrý nápad?

To není kritika vzniku koalic SPOLU a Pirátů a Starostů. Opoziční politici byli ke spolupráci vyzýváni od voleb 2017, kdy se znovu naplno projevila kouzla tehdejšího volebního zákona. 

Všech pět demokratických opozičních stran získalo 1 943 952 hlasů. Hnutí ANO samo 1 500 113. Přepočet na mandáty ve sněmovně ale ukázal jiný příběh. ANO 78 mandátů, demokratická opozice 70 křesel.

Spojení do dvou koalic bylo logickou odpovědí a nainvestované energie a dobré vůle bylo příliš na to, aby se spojenci rozcházeli poté, co nespravedlivý volební zákon zrušil letos v únoru Ústavní soud. 

Krize české opozice

Andrej Babiš má pravdu, když říká, že jediným smyslem vzniku obou koalic bylo jeho vypuzení z politiky, jak si dnešní premiér překládá případný odchod do opozice. A dnešní spojenci si to musejí přiznat taky – to je zatraceně nepříjemná věc: ani po dvou volebních obdobích a nezvládnuté pandemii covidu není žádná z opozičních stran schopna porazit ANO sama. 

Převzato z Plusu

Jak už bylo řečeno, všichni zúčastnění museli při vyjednávání projevit mimořádnou dávku vzájemné tolerance a některé věci prostě radši neotevírat. To ale taky znamená, že volič postrádá odpověď na některé základní otázky: v případě koalice SPOLU třeba na přijetí eura. Jistě, víme, že oficiálně nebude SPOLU euro v následujících čtyřech letech prosazovat, to ale může být pro dost pravicových „prounijních“ voličů zásadní problém. Mimochodem, nanečisto jsme si soudržnost budoucích partnerů vyzkoušeli loni při rušení superhrubé mzdy: ODS pro, TOP 09 a lidovci proti.

A pak je tu samozřejmě ještě to téma, při jehož vyslovení začnou ve štábu SPOLU mávat fotografiemi všech tří lídrů a jejich slibem, že buď spolu půjdou společně do vlády, nebo společně do opozice. A do vlády jedině bez hnutí ANO, s Babišem či bez.

Je to upřímný předvolební slib těchto tří lídrů. Jen je dobré vědět, že po volbách přichází realita a s ní často i nutnost vybírat si mezi špatným a ještě horším řešením. A pokud má někdo pocit, že se v opozičních stranách (a nejen v koalici SPOLU) neuvažuje, co všechno se může po volbách stát, možná se brzo probudí ve světě, se kterým nepočítal.

A aby těch dobrých zpráv nebylo málo, měli bychom si už rovnou říct, že případná koaliční vláda SPOLU, Pirátů a Starostů, pokud by to výsledky voleb dovolily, by úspěšně soutěžila v konkursu o nejméně stabilní polistopadový kabinet – už jen proto, že pětičlennou koalici tato země od roku 1993 nezažila. Koalici, ve které by seděla ODS vedle Pirátů – to by za normálních okolností byli ti nejpřirozenější političtí soupeři.

A taky možná jednou i budou. Česká politika prochází momentálně stadiem „čekání na odchod“ – nejprve prezidenta Zemana, jehož mandát končí v březnu 2023, a pak samozřejmě i sedmašedesátiletého Andreje Babiše, který letos znovu zopakoval, že jsou to jeho poslední volby. Jako ovšem měly být už ty v roce 2017.

Pokud ale svůj slib skutečně dodrží, zůstane epizoda se širokými koalicemi tím, čím má být: jednorázovým řešením, které jen tlumí nepřehlédnutelnou krizi české opozice. 

Autor je komentátor serveru Seznam Zprávy

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít