Bidenova ofenzívní diplomacie zatím funguje
Začátek strategie vlády prezidenta Josepha Bidena ohledně rusko-ukrajinské krize byl dost mizerný. Prezident si na oné bidenovsky upovídané tiskové konferenci pustil pusu na špacír, zahrál si na komentátora a připustil, že kdyby případná ruská invaze na východ Ukrajiny nebyla rozsáhlá, mohla by i reakce Západu být mírnější.
Za onu hru na komentátora se Bidenovi dostalo zasloužené kritiky od opravdových komentátorů, přičemž ti napravo se – jak to je, bohužel, v momentálně emocionálně rozdělené Americe pravidlem – předháněli v nesmyslné charakteristice Bidena jako div ne nejhoršího prezidenta vůbec.
Od té doby se ale dá říct, že si Bidenova vláda vede dobře. Podařilo se jí sjednotit spojence v NATO včetně nejslabšího článku, Německa, i nevyzpytatelně „kreativní“ Francie. Podařilo se jí také prostřednictvím publikování informací výzvědných služeb o ruských plánech a chystané Putinově subverzi dostat Moskvu do defenzivy.
Jsme teď v situaci, kdy Rusy uklidňuje Putinovi jinak blízký silný muž, prezident Turecka Recep Tayyip Erdogan. Putinova rétorika se zmírnila a v následujících dvou týdnech, kdy se v Pekingu konají zimní olympijské hry, nikdo nečeká, že by se víc než stotisícová ruská armáda dala do pohybu na západ.
Macron jako mediátor ukrajinské krize? Francouzský prezident poletí nejprve do Moskvy, pak do Kyjeva
Číst článek
Co bude dál?
Biden by měl přitvrdit. V Kongresu je na stole republikánský návrh sankcí namířených přímo na osobu kremelského bosse. Putin za dvacet let u moci nashromáždil pohádkové bohatství, které je mu k dispozici pomocí nastrčených figurek a spřátelených oligarchů.
Zmíněný návrh zákona by znemožnil transakce tohoto nakradeného majetku a přístup k němu lidem, kteří z něho financují svoji životní úroveň, včetně ruského prezidenta. V zásadě jde o odříznutí prezidenta a jeho okolí od značné části jejich bohatství. Není důvod s takovými sankcemi otálet – Kongres by je měl schválit a Biden podepsat co nejdříve, aby dal Putinovi najevo, že on je v této šachové partii ten slabší.
Dalším krokem by mohla být nabídka – Putin vojska stáhne a zaváže se respektovat územní celistvost Ukrajiny výměnou za zmírnění sankcí. Západ může Putinovi nabídnout nějaký ústupek, aby si před vlastními občany zachoval tvář, například oboustranné omezení vojenských cvičení nebo další jednání o omezení zbrojení.
Kreml nesmí nabýt dojmu, že je zahnán do kouta bez jasné cesty ven, protože v takovém případě by mohl zaútočit na jihozápad ukrajinského území a vést tam další konflikt nízké intenzity.
Bidenova diplomatická ofenziva by měla jít ruku v ruce s razantním vyzbrojením ukrajinské armády. Jen kombinace útoku na osobní bohatství prezidenta Putina a hrozby velkých vojenských ztrát může Moskvu od invaze odradit.
Autor působí na New York University Prague
Výročí ujgurské státnosti připomíná i probíhající nucenou asimilaci
Ondřej Klimeš
Amsterdamská lekce
Jan Fingerland
Rozpočtu na vzdělávání chybí nejen miliardy, ale hlavně srozumitelnost
Petr Šabata
Důchodová reforma? Plány jsou odvážné, realita skončí u země
Julie Hrstková