Obavy z rozsáhlého konfliktu, táhlé opotřebovávací války, nebo dokonce třetí světové války se nenaplnily. Mezi Íránem, Izraelem a Spojenými státy ustaly boje vyhlášením příměří. Příměří ale není mír, a to může být do budoucna podstatné.

Komentář Teherán 16:30 25. června 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Izraelsko-íránská válka nakonec trvala „jen“ 12 dní, Američané do ní vstoupili devátý den bombardováním tří lokalit.

Byla to zvláštní válka, protože se odehrávala mezi státy, které spolu nesousedí, a tedy proběhla výhradně ve vzduchu. Spekulovalo se proto hodně o tom, jak dlouho takové boje mohou trvat, kdy komu co dojde, a co všechno se může stát terčem ostřelování.

Také se hodně debatovalo o tom, jestli izraelským, případně americkým cílem je svrhnout íránský režim, a jak Donald Trump tak Benjamin Netanjahu si s takovou možností rétoricky pohrávali. Teď, kdy vstoupilo v platnost příměří, je zase všechno jinak, a zdá se, že to byl prostředek nátlaku na Chámenejího.

Jde ovšem o příměří, nikoli mír. Írán nemůže uzavřít s Izraelem mír, aniž by ho diplomaticky uznal. To současný íránský režim udělat nechce, z nepřátelství vůči Izraeli udělal součást své identity. Útoky na Izrael, přímé nebo nepřímé, stejně jako na americké zájmy, pravděpodobně neustanou.

Co bude dál?

Předmětem spekulací také – přinejmenším ještě načas – zůstane míra poškození jaderných provozů v Íránu. A samozřejmě i to, zda izraelské, a později americké ostřelování Írán od dalšího vývoje jaderné zbraně odradilo, nebo naopak motivovalo k jejímu co nejrychlejšímu získání.

Íránský prezident oznámil konec 12denní války, vyzdvihl hrdinství Íránců

Číst článek

Bude tedy záležet i na tom, jaký typ dohod případně Američané s Íránci uzavřou, protože logickým vyústěním každé války by měla být diplomatická snaha zabránit opakování situace. Bylo by vlastně logické, aby Washington trval na nějaké dohodě ještě během války, kdy na Teherán vyvíjel tlak.

V zásadě se nabízejí čtyři varianty vývoje. Buď se Írán Američanům vysmekne a bude vyvíjet maximální úsilí k získání jaderné imunity podle severokorejského modelu. To by pravděpodobně bylo doprovázeno zesílenou domácí represí a velkými výdaji na úkor ostatních vnitřních potřeb.

Alternativně může íránský režim udělat závěr, že nejlepší šance na přežití bude spočívat v omezení jeho ambicí v regionu. Válka s Amerikou nebo Izraelem je jeho volbou, protože tyto státy vůči němu nemají teritoriální ani jiné podobné požadavky. Írán není ohrožován ani ze strany sousedních států. Jeho největší rival ve 20. století Irák je dnes spíše jeho protektorátem.

‚Lživá CNN, upadající New York Times.‘ Vzkázal Trump médiím, dle nichž jaderný program Íránu trvá

Číst článek

Třetí varianta spočívá v tom, že režim byl během války tak zahanben a oslaben, že se začne hroutit. Buď pod tlakem zdola, anebo protože někdo provede státní převrat zevnitř. To se může stát až za několik měsíců, anebo vůbec.

Čtvrtou variantou je, že se nepodaří příměří udržet, podle Izraelců už Íránci vypálili střely i po dohodě o zastavení palby. Přitom pro současné íránské vládce je výhodné, že mohli válku přerušit. Další údery mohly zničit ropnou infrastrukturu a vést k totálnímu bankrotu. Chtějí pravděpodobně být těmi, kdo „měli poslední slovo“ a sami rozhodli, kdy válka skončila.

Vystavování účtů

Co se Spojených států týče, prezident Trump čelil kritice, že porušil MAGA zásadu izolacionismu a nezahajování válek. Zdá se, že se Trumpovi podařilo vyhmátnout ten bod, v němž se zapojil do bojů, dokončil, co Izraelci nedokázali, ale včas se stáhl a nezabředl do války. Mimo jiné obnovil část pozbytého respektu, který by snad mohl použít i v jiných kauzách, třeba té ukrajinské.

Rovněž Izraelci možná přestali v okamžiku, kdy poměr zisků a ztrát byl pro ně nejpříznivější. Záležet bude na tom, jak zareaguje Írán, případně jeho spřátelené síly, které už v minulosti ohrožovaly izraelské nebo i židovské cíle i mimo Blízký východ.

Analytik Kraus: Írán není vítěz, ani poražený. Izrael by porušením příměří vrazil Trumpovi dýku do zad

Číst článek

Izraelci mohli s úlevou zaznamenat, že libanonský Hizballáh, oslabený loňskou válkou, Teheránu nepřišel na pomoc, stejně jako proíránské milice v Iráku. Poté, co se zhroutil Asadův režim, byla íránská schopnost Izraeli uškodit zásadně oslabena.

Izraelci pravděpodobně doufají, že pokud by se změnil nebo nějak zásadně proměnil íránský režim, znamenalo by to další rozpletení regionálního uzlu, totiž kaskádovité oslabení Kataru, Muslimského bratrstva, zesílení tlaku na Hizballáh, aby se odzbrojil a začlenil do libanonské politiky.

Také Hamás by mohl být více nakloněn tomu, aby jeho vedení odešlo z Gazy, ukončilo válku a vydalo rukojmí. Teoreticky by to mohlo dát novou energii zablokovanému řešení palestinské otázky.

Izrael z posledního roku vychází s oslabeným renomé na Západě, ale regionálně posílený. Střednědobě to platí i o poslední rozmíšce s Íránem, který přišel o mnoho vybavení, velitele i prestiž.

Zatím ale mnoho věcí nevíme. Na rozdíl od účtů, které vydává vrchní v restauraci, historie vystavuje účty až s mnohaletým odstupem.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít