Pátek 13. června, kdy Izrael zaútočil na íránská jaderná zařízení, je historickým milníkem v mnoha ohledech. Nebyl to ale první pokus preventivně zničit jaderné zařízení v jiné zemi. Ten první má na svém kontě paradoxně Írán.

Komentář Teherán 16:30 20. června 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Probíhající izraelská operace Povstávající lev byla po technické stránce pozoruhodná a stane se jednou z kapitol moderního vojenství.

I když je patrné, že o provedení útoku toho zatím víc nevíme, než víme. A také nemůžeme vědět, jak se situace bude vyvíjet dál, a zda například útok nepovede naopak k větší motivaci Íránu si jadernou bombu pořídit. 

Dosavadní zkušenost ukazuje, že podobné útoky nakonec vedly k opuštění projektu. Poslední známý případ pochází z roku 2007. Tehdy to byli také Izraelci, kdo rozbombardoval jaderný reaktor ve východní Sýrii blízko Dajr az-Zauru. Budoval ho Asadův režim za technické pomoci severokorejských specialistů a finanční podpory z Íránu.

I tehdy Izraelci Syřany zaskočili, a i tehdy podnikli nálet až po sérii přípravných kroků. Například vyslali komando do blízkého okolí reaktoru, aby tam jeho členové nasbírali vzorky půdy kvůli měření radiace. Podle některých informací izraelští agenti dokonce pronikli do samotného objektu nebo laserem naváděli útočící letouny.

Byla to sofistikovaná mise, ale uskutečnila se na území sousedního státu. V tomto smyslu byla troufalejší a nebezpečnější dřívější izraelská operace Babylon, nebo také Opera z roku 1981.

Na dvůr rezidence norského velvyslance v Tel Avivu někdo hodil granát. Oznámil to izraelský ministr

Číst článek

Irák Saddáma Husajna budoval za pomocí Francie reaktor, o kterém se Izraelci domnívali, že má sloužit k výrobě plutonia pro vojenské využití. Izraelská strana se snažila přesvědčit Francii a další západní státy, která dodávaly do Iráku součástky, aby Husajnovi v projektu nepomáhaly, ale bez úspěchu.

Pak už se podle tehdejšího izraelského úsudku blížil okamžik, kdy byla poslední příležitost objekt zničit bez rozptýlení radioaktivního materiálu do okolí. Tehdy poprvé Izraelci přistoupili k naplnění takzvané Beginovy doktríny.

Izraelský premiér Menachem Begin se domníval, že jeho země si nemůže dovolit, aby jaderné zbraně vlastnil stát, který je mu nepřátelský.

Oproti bombardování syrského reaktoru se jednalo o mnohem riskantnější úkol. Irácký Bagdád je mnohem dál, Izraelci museli přeletět saúdské území a upravit letouny tak, aby byly schopny překonat tuto vzdálenost a zase se vrátit. Neznali také dostatečně sílu irácké protiletecké obrany. 

Chomejního doktrína

Jenže irácký Osirak nebyl roku 1981 bombardován poprvé. Je to trochu historická ironie, že poprvé na něj o rok dříve zaútočili – Íránci. Domnívali se, že si nemohou dovolit, aby jejich soused měl jadernou zbraň. Bylo to v době, kdy zrovna začínala irácko-íránská válka, tak se pak protáhla na osm let.

Proizraelští hackeři napadli íránskou kryptoměnovou burzu. ‚Spálili‘ přes 81 milionů dolarů

Číst článek

Bylo to ale také po islámské revoluci, kdy se noví vládcové v Teheránu rozhodli změnit postoj k Izraeli ze spojenectví na zásadní nepřátelství.

Jenže jaderný Izrael Írán neohrožoval, zato potenciálně jaderného Iráku se Íránci báli. Teherán proto 30. září 1980 podnikl letecký pokus Osirak zničit, ale s omezeným úspěchem, stavbu jen zpomalil. Byl to v každém případě historicky první preventivní útok na jaderný reaktor jiného státu.

Tehdy se vyslanci ajatolláha Chomejního tajně setkali s Izraelci, kteří se jaderné zbraně v rukou Saddáma Husajna také obávali. Předali jim veškeré informace o svém náletu, včetně fotografií objektu. Údajně jim nabídli i možnost, že izraelská letadla v případě nutnosti mohou přistát na íránském území.

Izraelci nakonec Osirak úspěšně zničili, aniž by potřebovali přímou íránskou pomoc. Mezinárodní veřejnost Jeruzalém kritizovala za porušení mezinárodního práva, jenže nálet před iráckou jadernou zbraní ochránil Izraeli Írán, a jak se později ukázalo, i mnohé další státy regionu.

Jak to v životě bývá, tato skutečnost je tak neuvěřitelná, že se musela stát, protože ve špionážním románu by působila nevěrohodně. 

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít