Velká šance na modernizaci z evropských peněz právě Česku protéká mezi prsty
Česko nestihlo do konce dubna poslat do Bruselu Národní plán obnovy, ale to je ta nejmenší potíž s programem, který měl zemi připravit na druhou polovinu 21. století. Na základě plánu by mělo Česko získat z Evropské unie 172 miliard korun v dotacích a možnost půjčit si výhodně až 400 miliard. Vláda Andreje Babiše (ANO) páteční termín nestihla. Stejně jako dalších 18 členů unie.
Domácí úkol splnily včas například Německo a Francie, ale také Slovensko, Řecko, nebo Lotyšsko… Nedodržení termínu neznamená, že země ztratí na peníze nárok, jen že první miliardy na obnovu po covidu nepřijdou už v létě, ale později.
Petr Šabata: Velká šance na modernizaci z evropských peněz právě Česku protéká mezi prsty
Česká vláda začala s přípravou včas, ale špatně – plán byl dlouho jen pro pár zasvěcených a obsahoval nesmysly. Nyní končí připomínkové řízení a finální podoba je lepší, ale stále nedokáže připravit Česko na výzvy konkurenčního digitálního světa. Jen vyspraví zemi v současné podobě. A to je škoda.
Přitom podobná příležitost chytře investovat tolik peněz se může opakovat až v příští generaci a je pravděpodobné, že většina zemí EU si obrovskou šanci nenechá ujít a Česko bude dál zaostávat. Například slovenský plán – včas odevzdaný – je určitě lepší než ten český.
Promarněná příležitost
Slíbené peníze – vláda v poslední verzi počítá se 172 miliardami grantů a 20 miliardami v půjčkách – by měly jít podle pravidel Evropské komise na obnovu po covidu, do digitalizace, zelené transformace a na reformy. To česká verze splňuje jen zčásti. Především část modernizační postrádá ambice, cíl, proč k němu chceme dojít a jak. A není to jen použitým úřednickým jazykem.
Má tato vláda vizionáře, lídra změny, osobnost, které opravdu leží na srdci budoucí kvalita státní správy, výzkumu nebo vzdělávání? Ať už si myslíme o 90. letech minulého století cokoliv, byl hlavní osobností tehdejší transformace Václav Klaus, u sousedů později Mikuláš Dzurinda a Ivan Mikloš.
Rozumné využití nabízených miliard je totiž jen zčásti úkol účetní, větší výzva je to pro politiky – načrtnout budoucnost Česka v rychlém světě umělé inteligence, řečeno ve zkratce, a sestavit program – peníze tu jsou – a vést.
Jenže dosluhující vláda hledí na rozdělení peněz podle dosavadních schémat, první verze plánu obnovy byly podle kritiků nadměrně „betonové“, vláda se tam pokusila propašovat například i proplácení daňových změn, což jsou povinnosti státního rozpočtu nijak nesouvisející s covidem a reformami.
V poslední verzi je na zvýšení odolnosti systému zdravotní péče, která při epidemii stála a padala s počty lékařů a sester, připraveno necelých pět miliard. Ale na projekt se vznikem Centra onkologické prevence v Praze víc než dvojnásobek. Je to plán sice rozumný, ale jak pomůže nemocnicím v celém Česku čelit nějaké příští epidemii? Kde se vezmou peníze na lékaře a sestry v Chebu, Náchodě, Uherském Hradišti?
Pětisetstránkový Národní plán obnovy je smutné čtení o promarněné příležitosti pro Česko za 200 miliard.
Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus
Chcete hlasy? Sežeňte si voliče, zavelelo hnutí STAN
Kateřina Perknerová
Vondráčkův zahraničně-politický frak
Petr Fischer
Skončí válka na Ukrajině ještě letos? A jaké jsou limity jejich plánů?
Libor Dvořák
Premiér Havlíček? Jen předvolební ekvilibristika Babiše
Jiří Leschtina