Nawrockého ,mise‘: blokace vlády, nalákání voličů i cesta PiS zpět k moci. Kdo je nový polský prezident?
Z kanceláře historika do prezidentského křesla. Karol Nawrocki ve středu v čele Polska vystřídá dosavadní hlavu státu Andrzeje Dudu. Oba mají za sebou konzervativně pravicovou stranu PiS, oba byli před svým zvolením v podstatě neznámými tvářemi. Nawrockému se během kampaně nevyhnuly určité kontroverze, přesto ale nakonec dokázal zvítězit, byť s rozdílem jen několika set tisíc hlasů. Co tedy jeho nástup polské domácí i zahraniční politice přináší?
„Zvítězíme a zachráníme Polsko. Nedopustíme, aby Donald Tusk upevnil svou moc,“ prohlásil Karol Nawrocki po uzavření volebních místností ve druhém kole. O pár hodin později už bylo jasné, že příštím polským prezidentem bude právě on.
Minimálně část o vítězství mu tedy nakonec vyšla, stejně jako Právu a spravedlnosti taktika do prezidentského klání opět vyslat neznámou tvář. Před deseti lety jí byl Andrzej Duda, letos do voleb víceméně neznámý historik Nawrocki. A vyplatilo se. Ve středu si tak mezi sebou vymění pomyslný klíč k varšavskému Prezidentskému paláci.
Vlna nadšení už ve straně vedené Jarosławem Kaczyńským od počátku června možná lehce opadla a převládly spíše úvahy nad tím, jak si zajistit výhru i v parlamentních volbách za dva roky, řada politologů se nicméně shoduje, že vítězství Nawrockého téměř osmdesátiletému předsedovi nyní opoziční PiS přineslo nový vítr do plachet i jeho politického sebevědomí.
Zcela opačné reakce vidina Nawrockého v čele Polska přirozeně vyvolala v centristické vládě, jejíž kandidát, varšavský starosta Rafał Trzaskowski, s ním prohrál o necelá dvě procenta hlasů. Jak se v případě takového scénáře očekávalo, nepřinese podle analytiků situace za stavu Tusk premiér – Nawrocki prezident nic jiného než pokračující patovou situaci a sérii uplatňovaní práva veta při pokusech o legislativní změny.
„Jejich vztah bude ještě složitější než mezi Tuskem a Dudou, Nawrocki totiž v mnoha ohledech více závisí na PiS. Také se pomalu blížíme ke zmíněným volbám v roce 2027 a Kaczyński podle mě Nawrockého využije jako nástroj proti Tuskovi ve snaze zvýšit si šance. Tudíž i Nawrockého osobní zájem na úspěchu PiS bude mnohem větší, než byl ten Dudův,“ popisuje pro iROZHLAS.cz Jakub Jaraczewski, koordinátor výzkumu v berlínském think-tanku Democracy Reporting International.
Kontroverze v kampani
Jeho prezidentská mise s PiS v pozadí má tedy podle všeho sledovat jasné cíle – co nejvíce i nadále znemožňovat současné vládě snahy o v předvolebních kampaních slibované změny liberálním Polákům, přitáhnout Kaczyńského straně co nejvíce konzervativně smýšlejících voličů a vůbec zajistit jí cestu zpět k moci z opoziční „strany barikády“.
Polsko čeká politická bouřka. Úkolem nového prezidenta je zničit vládu, tvrdí zpravodajka
Číst článek
Otázkou však zatím zůstává, nakolik bude nakonec sám Nawrocki jako hlava státu chtít pokračovat v tradici Kaczyńského „prodloužené ruky“, nebo si do jisté míry vydobude osobnější směr, zpočátku například ve složení prezidentské kanceláře.
V souvislosti s nadcházejícími parlamentními volbami pak uvnitř polské společnosti padají i slova o možnosti jejich předčasného konání. Podle Jaraczewského je však taková možnost i přes napjatou politickou situaci dosti nepravděpodobná.
„Vládnoucí koalice je přece jen poměrně stabilní a neřekl bych, že by Tuskovi partneři měli o předčasné volby, kde by mohli prohrát, zájem. Pád vlády podle mě nehrozí,“ míní analytik.
Minimálně zmiňovaná pravděpodobnost kontinuity v Dudově tradici práva veta je však více než reálná, Nawrocki se na blokování pokusů Tuskovy vlády ostatně již více či méně napřímo odkazoval během kampaně.
Nový polský prezident se během ní profiloval jako Trzaskowského protiklad – primátor podle něj představoval kandidáta elit a lidí z velkých měst, zatímco Nawrocki „běžných Poláků“. Provázela ji také řada kontroverzí, od jeho údajné účasti v bitce fotbalových chuligánů po shánění prostitutek pro hosty v hotelu v polských Sopotech, kde pracoval jako člen ochranky. Voliči však jako by mu vždy odpustili a Nawrocki vše opakovaně popřel.
Zahraniční politika
Původně vystudoval dějiny, dlouhou dobu pak vedl Institut paměti národa. Zřejmě i vzhledem ke svému historickému profesnímu pozadí tak dlouhodobě vyzdvihuje téma volyňského masakru, které může do jisté míry určovat jeho budoucí vztahy s Ukrajinou.
„Hodně zdůrazňoval potřebu, aby Ukrajina vyřešila historické křivdy s Polskem. Není tak proukrajinský jako Duda. Ve vztazích vůči Kyjevu by tedy mohlo dojít k určitému posunu a myslím, že éra výhradně přátelského přístupu Prezidentského paláce k Ukrajině se blíží ke konci a vztahy mezi oběma prezidenty budou rozhodně chladnější než dosud,“ zamýšlí se Jaraczewski.
4:42
Nový polský ministr spravedlnosti oznámil odvolání 46 soudců. Opozice reformu považuje za pomstu
Číst článek
V souvislosti s ukrajinskou otázkou a domácí politikou je pak ještě podle něj potřeba nezapomínat na protiukrajinské nálady ve společnosti. „PiS bude nyní bojovat s Konfederací o podporu krajně pravicových voličů, což zahrnuje i ty protiukrajinské. Zvýší se tak kritika toho, co ukrajinská vláda ohledně své historie (ne)dělá,“ říká analytik.
Nawrocki podle něj ale bude i nadále kvůli vlastním zájmům Polska zdůrazňovat jasnou potřebu toho, že Ukrajina musí ve válce s Ruskem vyhrát, a vztah Varšavy vůči němu vzhledem k silně protiruským postojům a negativním konotacím zůstane i nadále jasně vyhraněný.
„Na tom nebude chtít nic měnit, nechtěl by být vydáván za někoho, kdo podporuje Rusko,“ doplňuje Jaraczewski.
Postoje a názory hlavy státu určitý vliv na polskou zahraniční politiku přirozeně mají, zemi v ní však reprezentuje spíše vláda než prezident. Na každý pád, ačkoli v otázce Ukrajiny bychom u Nawrockého mohli vidět posun, v přístupu ke Spojeným státům, to znamená silnou podporu Donalda Trumpa, a Evropské unii, tedy pokračování v určité dávce skepticismu, by na Dudu měl v zásadě navázat.
„Hlavní nástroje zde v rukou drží vláda a právě ta Polsko v Unii zastupuje. Určité napětí přijde, nastanou situace, kdy budou premiér a prezident v otázkách zahraniční politiky mluvit každý jiným jazykem. Oproti éře Dudy, kdy se on zabýval především vztahy s Washingtonem a vláda těmi s Bruselem, se toho ale moc nezmění,“ uzavírá Jakub Jaraczewski.
