Dopis z Dánska: probuzení brexitem do nejistoty
Server iROZHLAS.cz se zapojil do panevropského projektu Dopis z…, v němž místní novináři popisují problémy své země před eurovolbami. Po dopisu z Finska nyní nabízíme příspěvek od Philipa Florese z dánského serveru Zetland.
Drazí evropští přátelé, před necelými čtyřmi lety, jednoho horkého dne v září 2015, realita zabouchala na dánské dveře způsobem, na jaký jsme do té doby nebyli zvyklí. Téměř zničehonic dorazily po dálnici z Německa stovky syrských mužů, žen a dětí a přesvědčovaly zmatené úřady, aby zavřely hlavní dopravní tepnu a ony tak mohly bezpečně projet dál.
CO JSME POSLALI DO DÁNSKA?
Dopis z Česka napsalo Radio Praha a zveřejnil jej dánský server Zetland. Ten je ale pouze pro platící předplatitele.
V pátek jste si mohli přečíst Dopis z Finska Heikki Aittokoskiho, redaktora listu Helsingin Sanomat nazvaný paradox štěstí.
O den dříve server iROZHLAS.cz publikoval Dopis ze Španělska: příběh strachu a naděje novináře Juana Luise Sáncheze z deníku El Diario.
Dánové nevěděli, co mají dělat, ani co si mají myslet. Policisté chránili a zároveň zastavovali karavanu, a zatímco někteří místní naplnili kufry od auta vodou a zásobami s cílem pomoci unavené a sluncem ztrápené skupině, ostatní hulákali a plivali na ni z blízkých mostů.
Ještě než jsme všichni pochopili co se vlastně děje, Syřané se přesunuli dál (ve skutečnosti u nás nechtěli zůstat, mířili k mostu vedoucímu do Švédska). Tehdy nezáleželo na těch mnoha Dánech, ať už příznivců otevřených hranic, nebo odpůrců migrace, kteří se podobné situace báli a předvídali jí. Stovky tisíc uprchlíků, které jsme viděli na fotografiích a v televizi, při přechodu Středozemního moře riskovaly své životy, tak nyní brázdily dánské dálnice. Aspoň tak to vypadalo.
Brexit
Vraťme se ale do blízké minulosti na jaře 2019. O necelé čtyři roky později je podpora Evropské unie na rekordním čísle a téma migrace je při otázkách v průzkumech cílených na obavy občanů zastíněno problémy se zdravotní péčí, sociální nerovností a v poslední době i změnou klimatu. A to už nějakou chvíli. Někdo by mohl namítnout, že Dány v souvislosti s globálním oteplováním netrápí ani tak rtuť na teploměru - v prostředí temného a chladného severu - jako spíš související příliv uprchlíků. Ale stejně - něco se v Dánsku v posledních letech určitě změnilo.
Dopis z Finska: paradox štěstí
Číst článek
V poslední volbách do Evropského parlamentu před pěti lety drtivě zvítězila nacionalistická strana Folkparty a získala masivní podporu s velmi euroskeptickou kampaní. V současnosti ale zažívá nejhorší pokles od svých začátků v polovině devadesátých let a očekává se, že po nadcházejících volbách přijde o polovinu křesel v Evropském parlamentu.
Co se tedy stalo? Samozřejmě nemůžeme opominout, že počet běženců mířících do Dánska klesl díky krokům unie vůči uprchlíkům a spontánním žadatelům o azyl (turecká dohoda), a také díky nepříliš přívětivé migrační politice v zemích jako jsou Švédsko a Německo. Stejně tak by ale roli v pádu nacionalistické strany mohla hrát korupce bývalého lídra Folkparty. Co se ale skutečně stalo - nebo se vlastně stále děje - je brexit.
Zadní sedadlo
Vzhledem k tomu, že Dánsko a Spojené království začaly v Evropě spolupracovat současně v roce 1973, byli jsme vedle Britů pohodlně usazeni na jakémsi zadním sedadle EU a užívali si jízdu. Našli se ale takoví z nás, kteří si často stěžovali na směřování unie a někdy i tahali za ruční brzdu. V devadesátých letech jsme požadovali a - opět podobně jako Britové - získali čtyři výjimky, které nás vylučovaly z měnové, vojenské a justiční spolupráce (včetně migrační problematiky). V novém tisíciletí jsme pak pokračovali v tradičním britském vzorci a oponovali jakýmkoliv mocenským tlakům od národních parlamentů až po Brusel.
Dopis ze Španělska: příběh strachu a naděje
Číst článek
Při sledování boje Britů s brexitem se ale naše pozice změnila a Dánové tentokrát nenásledovali jejich příklad. Jak ostatně řekl na nedávném startu evropské kampaně své liberální strany premiér Lars Løkke Rasmussen: „Dovolte, abych se vyjádřil jasně. Nepřipustím, aby Dánové hlasovali o vystoupení z Evropské unie.“
Byl to pozoruhodný start kampaně. Přímá konfrontace s Folkparty, která deklarovala ambice umožnit referendum, ve kterém by Dánové zvolili mezi Evropskou unií a jakousi příslušností k Britům. Pozoruhodný začátek to byl i proto, že Løkke Rasmussen se po parlamentních volbách letos v červnu pravděpodobně pokusí vytvořit vládní koalici právě s Folkparty.
Zisk důvěry
Ukazuje se, jak se postoje vůči EU rychle změnily. Německo s Francií prosazují hlubší evropskou integraci a silnější vícerychlostní Evropu po brexitu, zatímco v Dánsku vyvstávají další otázky.
První den eurovoleb v Česku skončil. Hlas přišli odevzdat prezident Zeman i premiér Babiš
Číst článek
Pokud jde o vysoce postavené dánské diplomaty, mají tendenci být pesimističtí v souvislosti s unií bez účasti Spojeného království a nechávají jen nepatrný prostor pro nerozhodný postoj. Dánové mohou najít nové spojence - řekněme Maďarsko či Polsko - kteří nesdílejí macronovské ambice o hlubší evropské integraci (například daně, unijního ministra financí, otevřený přístup vůči žadatelům o azyl nebo evropskou armádu či nadnárodní kandidáty do evropského parlamentu).
Může ale taková koalice neochotných opravdu napodobit dlouholetou britskou práci a zastavit takové země jako jsou Francie, Německo, Nizozemsko, Švédsko, Belgie, Portugalsko a Španělsko, nebo bychom zkrátka zůstali pozadu?
Ve skutečnosti unie - nebo spíš její lídři - udělali pro zisk důvěry Evropanů v posledních několika letech pramálo. Snahy o řešení migrační krize (místo aby běžence kupříkladu nechala být a zabývala se větší bezpečností země) opakovaně selhaly a společenství je chaotičtější víc než kdy dřív. Zdá se ale, že fraška kolem brexitu přesvědčila Dány o existenci daleko horší alternativy.
EUROKVÍZ: Jste učedníkem, mistrem nebo expertem na EU? Odpovězte na 20 záludných otázek
Číst článek
Brexit je jen dalším důkazem toho, jak logika parlamentarismu v posledních letech přestává fungovat a jak tradiční strany a koalice ztrácejí půdu pod nohama. Kolik poválečných institucí hlídá jakýsi řád, který se pod tlakem může změnit. Takový druh nejistoty vždy představuje výzvu pro tak malou zemi, jakou je Dánsko, a upřímně, vůbec si nejsme jistí tím, kde nás pobrexitová unie zanechá.
V roce 2015 většina dánských voličů odmítla přání vlády o znovuobnovení justiční spolupráce s EU i přesto, že nám hrozí vyloučení z Europolu, který se zabývá prevencí a potíráním organizované trestné činnosti. Ani varování politických hnutí před tím, že by se Dánsko mohlo rychle stát rájem pro sexuální obtěžování a obchod s bílým masem, v kampani před eurovolbami s Dány nehýbe. Pro mnoho Dánů je samozřejmostí, že EU dopřeje zemi všechny benefity a nebude po ní na oplátku nic chtít. Tak jak to dělá a dělala i v minulosti.
Ale skutečně to bude stejné? S brexitem na mysli už si nejsme tak jistí. Takže namísto hlasování o vzdálené možnosti „d-xitu“ a ochrannými křídly Británie bude tématem do eurovoleb v Dánsku následující: když z unie neodejdeme, mohl by konečně nastat čas, abychom se do evropského projektu bezvýhradně zapojili?
Rusko je nedotknutelné i pro takzvanou opozici
Alexandr Mitrofanov
Západ v atomové pasti Ruska?
Lída Rakušanová
Zeman a Klaus opět ve hře
Kateřina Perknerová
Šéf Fedu bude trpět. Byl na Trumpovi příliš nezávislý
Tereza Zavadilová