Populisté svou roli nezvládli, a i když jejich lídři, italský vicepremiér Matteo Salvini a legenda francouzských nacionalistů Marine Le Penová volby ve svých zemích vyhráli, přesto dodali jen necelých padesát hlasů do Europarlamentu, který má 751 členů.

Možná by to byl dobrý základ pro opravdu silnou frakci, vždyť jenom německé spojenectví CDU/CSU, nemluvě o britské Brexit Party, byly po volbách silnější než Le Penová či Salvini. Ovšem právě v tom bylo zklamání z populistů, že nedokázali na svou stranu strhnout takřka nikoho dalšího. Ostatní tzv. populistické strany včetně Poláků, Dánů nebo Švédů dávají přednost umírněným euroskeptikům z konzervativní frakce, kterou do voleb vedl Čech Jan Zahradil.

Předběžné výsledky evropských voleb ukazují, že nemá velký smysl, aby se euroskeptické strany dosud sdružené do tří nevelkých frakcí spojovaly. I kdyby chtěly vytvořit pravicově populistický blok s nejsilnější Evropskou lidovou stranou, stejně by nedosáhly v europarlamentu většiny. Opět tedy budeme spoléhat na tandem lidovců a sociálních demokratů, který sice oslabil, může se však doplnit o stejně proevropské liberály a zelené.

Evropské volby hlavně překvapily tím, co se nestalo. Tím vzniká otázka, co vlastně evropské volby přinesly pozitivního. Odpověď je zřetelná na první pohled. Ukázaly, jak se do stále menších fragmentů rozpadá politická scéna jednotlivých členských zemí a spolu s ní i europarlament.

Posílili populisté, stejně však vyrostli liberálové a o něco méně zelení. Bude proto Evropa lepší, a pokud se má změnit, pak jakým směrem? Taková otázka je hlavním výsledkem evropských voleb a je možné, že ji vlády národních států začnou brát vážně. Protože roztříštěnost na evropské úrovni není ničím jiným než zrcadlem, kde se odráží jejich tvář.    

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít