Hizballáh je až neviditelný. Snahy o jeho odzbrojení by ale mohly rozpoutat občanskou válku, říká expert
Po izraelských úderech a smrti šéfa Hasana Nasralláha je libanonské hnutí Hizballáh výrazně oslabeno. Po tlaku Spojených států navíc libanonská vláda přislíbila jeho odzbrojení. Podle experta na Blízký východ Josefa Krause jde o nereálný cíl. „Pokud by se o něco takového pokusili třeba prostřednictvím libanonské armády, která je slabším aktérem než samotný Hizballáh, znamenalo by to pro zemi občanskou válku,“ říká v rozhovoru pro web iROZHLAS.cz.
O víkendu uplynul rok od smrti dlouholetého šéfa šíitského militantního hnutí Hizballáh Hasana Nasralláha, který byl zabit při izraelském náletu na předměstí libanonského Bejrútu. Jak se jeho smrt promítla do oslabení Hizballáhu? V jaké je nyní Hizballáh kondici?
Smrt Hasana Nasralláha je jen jedním z faktorů, které mají vliv na současnou kondici Hizballáhu. Mezi další faktory lze počítat systematické izraelské útoky, pagerovou aféru a samozřejmě fyzickou likvidaci dalších částí vedení této organizace. Nebylo to až tak striktně centralizované pouze na Hasana Nasralláha, který představoval důležitého charismatického vůdce. Organizaci fakticky řídili také lidé pod ním, kteří byli Izraelem rovněž zlikvidováni. A tohle všechno se promítlo do kondice Hizballáhu.
Kdo je Josef Kraus?
Je bezpečnostní analytik a odborník na Írán a Blízký východ, který působí na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Profesně se zabývá hlavně bezpečnostní problematikou oblasti Středního východu se zaměřením na Islámskou republiku Irán a výzkum státního terorismu.
Pak je tu ještě jeden důležitý bod, který na to má poměrně velký vliv, a to je pád režimu Bašára Asada. Byť je to záležitost, která není vnitrolibanonská, ale syrská, způsobila výrazné problémy při zásobování Hizballáhu zbraněmi a dalšími věcmi z Íránu. Írán tím ztratil pozemní kontakt s Hizballáhem, který do té doby probíhal právě prostřednictvím syrského teritoria.
Kombinace všech těchto věcí způsobil, že Hizballáh je v porovnání se situací třeba před dvěma lety opravdu výrazně oslabený. Jeho vojenské schopnosti jsou v tuto chvíli velmi nejasné, ale lze usuzovat, že toto hnutí a politická strana zažily poměrně výrazný úpadek moci, což můžeme identifikovat na vnitropolitických libanonských záležitostech. Po velice dlouhé době byl zvolen nový prezident, libanonská vláda nyní veřejně deklaruje, že by chtěla Hizballáh odzbrojit. A tak by se dalo pokračovat. Hizballáh zároveň není schopen dobýt jih Libanonu, který stále okupuje izraelská armáda. To všechno ukazuje, že je oslaben.
Zůstává i tak pro Izrael hrozbou?
Do určité míry je stále významnou hrozbou vůči Izraeli. Asi bude stále významným hráčem politiky v Libanonu, pořád je to jeden z největších a nejsilnějších nestátních ozbrojených aktérů v celém regionu, ale jeho akceschopnost a síla reálně poklesly opravdu velmi významně.
Vpád Izraele do Libanonu
Dlouholetý konflikt mezi Izraelem a militantním hnutím Hizballáh, jehož vojenské křídlo EU považuje za teroristickou organizaci, se vyostřil 8. října 2023, kdy Hizballáh začal ostřelovat sever Izraele ve snaze podpořit palestinské teroristické hnutí Hamás.
Situace se prudce vyostřila po sérii explozí pagerů a vysílaček využívaných Hizballáhem loni 17. a 18. září a následném zahájení izraelských vzdušných úderů, po kterých izraelská armáda zahájila pozemní invazi do jižního Libanonu. Izrael zabil velkou část vedení hnutí včetně vůdce Hasana Nasralláha a omezil bojové a operační možnosti hnutí. (ČTK)
Tlak na odzbrojení Hizballáhu
Libanonská vláda letos v srpnu schválila odzbrojení Hizballáhu do konce roku 2025, podle některých médií a expertů tak učinila pod tlakem Spojených států. To ale Hizballáh odmítá s tím, že by zánik jeho vojenského křídla oslabil vzdor, který může Libanon vyvinout proti „izraelské agresi“. Je odzbrojení do konce roku reálné?
Řekl bych, že je velice nereálné. Nechuť a nevůle ze strany Hizballáhu je logická, nebude se chtít nechat odzbrojit jen tak pro nic za nic. Libanonský stát navíc nemá dostatečné páky na Hizballáh, aby je k odzbrojení skutečně donutil. Pokud by se o něco takového pokusili třeba prostřednictvím libanonské armády, která je slabším aktérem než samotný Hizballáh, znamenalo by to pro zemi občanskou válku. A to v tuto chvíli nikdo riskovat nebude.
Masivní útok pagery v Libanonu nemá obdoby. Hizballáh na to musí reagovat, říká odborník
Číst článek
Deklaraci libanonské vlády, že má něco takového v plánu, je tedy nutné chápat opravdu jako deklaraci. Je to vytyčený cíl a věřím tomu, že by toho libanonská vláda chtěla dosáhnout, ale nemá na to sílu ani prostředky. A hlavně, tyto věci se budou pravděpodobně domlouvat mimo samotný Bejrút, protože do těchto vnitrolibanonských záležitostí extrémně zasahují vnější síly. Jsou to právě Spojené státy, které tlačí na Libanon, zároveň ale neposkytují dostatečnou podporu libanonské armádě, aby byla schopná Hizballáh odzbrojit.
Je to také Írán, který bude nadále podporovat šíitský element. A to nejen Hizballáh, ale také paralelní stranu Amal. Nebo to bude třeba Saúdská Arábie. V tuto chvíli probíhají poměrně čilé diplomatické styky, kontakty a rozhovory mezi Saúdskou Arábií a Íránem, přičemž se veřejně spekuluje o tom, že jedním z nejdůležitějších bodů programu vyjednávání obou států je právě situace v Libanonu. Íránci intenzivně domlouvají Saúdům, aby od plánu na odzbrojení Hizballáhu upustili.
19:33
‚Ten, kdo porazil Izrael.‘ Jak silný je Hizballáh, jakou má pozici v Libanonu a může ho vláda podpořit?
Číst článek
Takže je dost možné, že se to domluví mimo samotný Libanon a k žádnému odzbrojení nedojde. Aby došlo k odzbrojení Hizballáhu, tlak by musel být obrovský, zároveň by muselo dojít k přezbrojení a intenzivní podpoře libanonské armády, a hlavně by na to nakonec musel kývnout Írán. Dovedu si představit, že by to mohl udělat v momentě, kdy by proti němu byly zrušeny sankce a vyřešil se problém s jeho jaderným programem.
Pokud tedy odzbrojení Hizballáhu nebude, co to bude znamenat pro libanonskou vládu, která to v létě přislíbila?
Nebude to znamenat nic zásadního. Libanonská vláda to může využít jako argument či páku pro mezinárodní společenství, aby konečně získala podporu. Když to řeknu jednoduše, bude reprodukovat Spojeným státům: „Také bychom chtěli odzbrojit Hizballáh, ale nemáme na to kapacity, tak nám finanční, materiální, vojenské kapacity dodejte a pomozte nám znovu vybudovat armádu tak, aby byla nejsilnějším ozbrojeným aktérem v zemi.“ Stejný tlak může být vyvíjen i na Francii, Saúdskou Arábii nebo někam jinam.
Tady je třeba si uvědomit, že libanonský stát je velice slabý v podstatě ve všem. Je to stát, který téměř splňuje parametry padlého státu, to znamená, že nemá příliš možností, jak něčeho takového sám o sobě dosáhnout. Nutně k tomu potřebuje zahraniční podporu.
Izraelcům v Libanonu nevěří
Libanonská vláda v srpnu zároveň rozhodla o naplňování dohody o příměří s Izraelem, která měla zajistit postupné stažení izraelské armády z libanonského území. Izraelská armáda ale v jižním Libanonu stále zůstává v pěti oblastech, které označuje za strategické, a opakovaně taky podniká letecké údery v různých částech země. Jak tyto údery vnímá libanonská veřejnost? Mohou izraelské útoky Hizballáh v očích Libanonců naopak posílit?
Do určité míry ano. Už se to vlastně stalo v momentě, kdy Izrael rozjel plošnou bombardovací kampaň vůči celému Libanonu a byly zasahovány nejen cíle spojené s Hizballáhem, ale také civilní infrastruktura.
Izrael provedl největší nálet na Bejrút od vyhlášení příměří, v Gaze zase vyzbrojuje gangy proti Hamásu
Číst článek
Řada Libanonců, kteří jinak stojí na druhé straně pomyslné politické barikády, najednou začala Hizballáh mnohem více akceptovat jako jedinou politickou sílu, která dokáže zamezit tomu, aby Izrael vojensky nepronikl do zbytku země a neobsadil ji tak, jak už to udělal před několika desítkami let. Existence společného nepřítele skutečně dokáže spojovat. Nepřítel mého nepřítele je můj přítel a tohle v Libanonu opravdu funguje.
Nutno dodat, že prakticky nikdo nevěří jakýmkoliv slibům Izraele. Libanonci s nimi přece jen nemají moc dobré zkušenosti. I na příkladu Sýrie je vidět, že pokud někam vstoupí izraelská armáda, příliš se nedaří ji odsud vystrnadit. Takže navzdory jakýmkoliv možným dohodám Libanonci nevěří, že by se izraelská armáda bez vnějšího donucení z onoho „nárazníkového pásma“, jak to nazývají samotní Izraelci, měla stáhnout a přestat okupovat libanonské území. To se pravděpodobně vůbec nestane.
Hizballáh se přeskupuje
Například server France 24 píše, že se Hizballáh začal po smrti Hasana Nasralláha přeskupovat, možná tedy není tak slabý, jak se může zdát. Jak toto přeskupování, ke kterému má docházet v posledních měsících, vypadá?
Nutně k tomu musí docházet, protože jeho velení bylo izraelskými útoky poměrně silně zasaženo. Jakýsi top management vojenského křídla Hizballáhu je zčásti mrtvý a zčásti se skrývá, protože se bojí dalších izraelských útoků. To samozřejmě problematizuje řízení celé organizace. Do značné míry není vůbec jasné, kdo v tuto chvíli Hizballáh vojensky vede, a je otázkou, nakolik to vědí samotní řadoví členové Hizballáhu, protože jeho organizační struktura byla rozhodně narušena.
Problémy na ,Ose odporu‘, ztráta Sýrie i otázky okolo postoje Ruska. Kdo všechno zůstává spojencem Íránu?
Číst článek
V současnosti tedy dochází k určité vnitřní tajné reorganizaci. Klidně bych ji nazval podzemní, protože všichni ti aktéři se logicky bojí, že se stanou terčem izraelského leteckého nebo bezpilotního útoku, tím pádem musí být hodně opatrní a ostražití. Zároveň musí nutně docházet k rekrutování a doplňování sil. Série izraelských úderů byla přece jen značná a kapacity Hizballáhu byly otřeseny, musí tedy docházet k nové rekrutaci. Ale opět platí, že se taková věc dělá velmi špatně, když není jasné velení.
Musí to být řízeno shora, a ne živelně zespodu, což je poměrně zásadní problém, pokud vedení nefunguje. K něčemu tedy dochází, ale je to velmi nejasné. Nikdo pořádně neví, co se uvnitř Hizballáhu děje, můžeme ale sledovat okolnosti navenek a podle nich to pravděpodobně jde velice pomalu. Hizballáhu se nedaří naplňovat cíle, což logicky snižuje jeho bojeschopnost a schopnost odporu vůči případným dalším izraelským útokům na libanonské teritorium nebo vůči této organizaci.
Hizballáh je politicky neviditelný
Pokud se ještě vrátíme k současné politické síle Hizballáhu, řekl byste, že jeho vliv oslabuje nejen na vojenské, ale také politické úrovni? Jakou podporu si udržuje u veřejnosti?
Podpora rozhodně oslabuje. Známkou tohoto oslabení je zvolení nového libanonského prezidenta (prezident Joseph Aún se ujal úřadu 9. ledna – pozn. redakce), bývalého šéfa libanonské armády, kterého do funkce dlouhodobě tlačila nemalá část libanonských křesťanů a také nemalá část libanonských sunnitů, zatímco šíité a zejména Hizballáh do tohoto procesu volby systematicky házeli vidle.
Analytik Kraus: Írán není vítěz, ani poražený. Izrael by porušením příměří vrazil Trumpovi dýku do zad
Číst článek
Nechtěli nechat zvolit současného prezidenta a to, že k tomu nakonec došlo, opravdu značí, že je Hizballáh politicky oslabený. Od izraelských úderů je Hizballáh na vnitrolibanonské politické scéně vůbec velice pasivní. Do té doby byl se svým právem veta schopný spoustu věcí blokovat a skutečně je blokoval. Nebyl konstruktivním aktérem, ale spíše destruktivním a teď se situace trochu proměnila.
Zatímco Hizballáh je nyní mnohem pasivnější, druhá šíitská strana Amal je nyní hlavní stranou, která šíitskou entitu v zemi politicky reprezentuje. Členové Amalu jsou součástí nově ustanovené libanonské vlády, jsou konstruktivní a fakticky zastupují šíity, zatímco Hizballáh je opravdu pasivní a klidně bych řekl neviditelný.
Jaký tedy je další osud Hizballáhu? Do jaké míry bude zůstávat významnou politickou a vojenskou silou v zemi?
Ve střednědobém horizontu Hizballáh určitě zůstane významnou politickou a vojenskou silou v zemi. Jsem velice skeptický ohledně jeho rychlého odzbrojení, k tomu by musela být opravdu velice šťastná regionální mezinárodní konstelace a ta se v tuto chvíli nerýsuje.
Izrael ponechá své vojáky v ‚bezpečnostních zónách‘ v Gaze, Libanonu a Sýrii na neurčito, řekl ministr
Číst článek
Došlo k obnovení snapback mechanismu mezinárodních sankcí vůči Íránu (mechanismus, který umožňuje obnovit sankce zrušené v roce 2015 na základě jaderné dohody s Íránem – pozn. redakce), a Íránci tím pádem nemají jakoukoliv ochotu dělat ústupky v regionální politice. Dovedu si představit, že v budoucnu se okénko příležitosti znovu otevře, ale nyní to není na pořadu dne. Cokoliv nyní predikovat na Blízkém a Středním východě je ale obrovský problém, protože dynamika je skutečně vysoká.
Bude záležet na tom, jak se bude vyvíjet poltická situace uvnitř Libanonu, jak se bude vyvíjet válka v Pásmu Gazy, co se stane v Sýrii, protože tamní dění má vždy velký dopad na libanonské záležitosti. To všechno ovlivní to, jestli a do jaké míry bude libanonská vláda silným a stabilním aktérem, který si nakonec bude moct vydobývat nějaké ústupky na Hizballáhu, anebo bude aktérem velice slabým, neakceschopným a paralyzovaným, jako tomu bylo dosud.
