Útoky, jaké v Evropě organizoval Islámský stát, by v této chvíli měly mnohem menší efekt. Lidé se neshromažďují, a nemělo by tedy smysl snažit se třeba nákladním autem najet do davu. Zvláštní podmínky všeobecné karantény by také mohly přispět k rychlejšímu odhalení pachatele nebo jeho buňky. Na druhou stranu by zdařilý útok získal větší publicitu a také by zahltil už tak zaměstnané zdravotníky.

Komentář Praha 6:28 13. dubna 2020 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Zatím se ale o podobnou akci nikdo nepokusil. A doufejme, že to tak zůstane.

Fenomén všeobecné nákazy zaujal i radikální interprety víry a teologie. Teroristické organizace a hnutí mají sklon k paranoidnímu vidění světa nebo konspiračním teoriím. Část z nich ve viru vidí úklady Američanů a sionistů, část ale taky třeba boží trest. Anebo je virus chápán jako boží nástroj, dokonce jako „Alláhův voják“.

Například se v kruzích kolem přežívajícího Islámského státu objevila úvaha, že pokud se virus objevil v Číně, pak by tu mohla být souvislost s čínskou represivní politikou vůči muslimským Ujgurům.

V šíitském světě – s větším sklonem k apokalyptickému vidění dějin – se také objevil názor, že pandemie může být předzvěstí příchodu Mahdího, spasitele, nové podoby skrytého imáma, který kdysi zmizel, aby se na konci časů znovu objevil a přinesl novou, lepší éru.

Liší se reakce podle toho, o jaký druh organizace jde. Ty, které jsou založeny na volné síti spolupracovníků, se nákazy tolik bát nemusejí. Přesto i Islámský stát se s postupem času začal přizpůsobovat světovému trendu a místo pokynů k ještě lepšímu džihádu začal vydávat instrukci, jak si správně mýt ruce. A ano – proč zatím raději nejezdit do Evropy. Ta teď ve slovníku džihádu nevystupuje jako „země války“, ale jako „země nákazy“.

Masové organizace, jako jsou Hamás nebo Hizballáh, které se stylizují do role politického hnutí a poskytovatele sociálních služeb, otevřeně deklarovaly, že momentálně mají přednost opatření pro boj proti viru. Vůdce libanonského Hizballáhu Hassan Nasralláh označil za nejúčinnější prostředek modlitbu, ale současně doporučil modlit se doma.

I radikálů se týká to stejné, co umírněných muslimů. Už za pár dní začne ramadán, kdy jsou lidé zvyklí se scházet, a to teď nebude možné. Blízkovýchodní rodiny jsou větší a nejstarší generace je mnohem více v kontaktu s tou nejmladší. Očekává se, že pandemie oslabí mezinárodní solidaritu, vnese do ní chaos a také oslabí zejména nepříliš efektivní státy Afriky a Asie. Tím se otevře další příležitost pro islámské radikály.

Virus džihádu

Američtí vojáci se po třech letech stahují ze severu Iráku. Na základně zůstane výbava za miliony

Číst článek

Situace se mění v čase i místě – v Afghánistánu se obávají, že epidemie naruší mírové rozhovory s Tálibánem, v Jemenu se naopak mluví o tom, že vedlejším efektem koronaviru by mohlo být příměří – a nákaza by tak paradoxně mohla vést k záchraně většího počtu životů, než kolik si jich sama vyžádá.

Během období nejhorší nákazy je možné očekávat větší klid, ale někteří odborníci vyjádřili obavu, že dlouhodobé uvěznění lidí doma poskytuje internetovým verbířům a propagandistům skvělou příležitost radikalizovat nové dezorientované mladíky, a z dlouhodobého hlediska prý tedy představuje pro džihádisty výhodu.

Následná nezaměstnanost k tomu může jen přispět. To se ovšem netýká jen islamistického teroru, ale třeba i krajně pravicového radikalismu na Západě.

Úhrnem se dá říct, že mezinárodní džihád a koronavirus se v něčem podobají. Jsou globální, neznají hranice a snadno putují. Oba jsou životu nebezpečné, největší nebezpečí ovšem nespočívá v počtu mrtvých, ale v neklidu, který zasejí, a neblahém vlivu na vzájemnou důvěru, svobodu a společenský život.

Autor je komentátor Českého rozhlasu.

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít