Střídání u moci a únava z dlouho vládnoucích stran a politiků je normální věc, ale v případě Kanady a Justina Trudeau je to složitější.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Trudeau si dal mat

Kontrast mezi příslibem optimisticky naladěného, tehdy 45letého premiéra, a současným stavem země, je příliš velký. Nehledě na to, že plačtivý Trudeau se nyní soustředí na obviňování spolupracovníků i voličů. 

Od úspěchu k nezdaru

Je pravda, že před tím třikrát vyhrál volby a dokázal například v první fázi zmírnit chudobu postihující některé rodiny s dětmi, zejména díky novým přídavkům. Nyní si stěžuje, že lidé se více zabývají, o kolik vyšší mají hypotéku, a ne tím, o kolik více dostanou od vlády na přídavcích.

Potíž je, že Kanaďané by nebyli spokojeni, i kdyby si sedli s tužkou v ruce a všechno si pečlivě spočítali. Domnívají se, že premiér zanechává Kanadu po devíti letech v horším stavu, a jeho nástupce už může Liberální stranu nanejvýš kormidlovat k nevyhnutelné porážce v podzimních volbách.

Konzervativní strana proto může jen pohodlně čekat a mluvit o návratu k selskému rozumu. Naráží tím na skutečnost, že velká část Trudeauova úspěchu nespočívala v jeho okouzlujícím úsměvu, ale určité ideologii, která se části voličů líbila, dokud se nedostavily důsledky.

Například experimentoval s uvolněním dostupnosti drog, což mu vyneslo hlasy mladé generace. Jednak šlo o uvolnění obchodu s marihuanou, v Britské Kolumbii to byla i dekriminalizace držení určitého množství tvrdých drog. Oba experimenty vedly k obrovskému zhoršení drogového problému, nárůstu počtu vražd nebo organizovaného zločinu.

Kanada se potýká s nedostatkem bydlení, a s rostoucími cenami nemovitostí i nájmů, sice podobně jako jiné vyspělé státy, ale v mnohem větší míře. Trudeauovi se nepodařilo za více než devět let udělat s tímto problémem vůbec nic. Kritici mu vyčítají, že se více věnoval „morálnímu majáctví“, než podpoře výstavby bytových domů. 

Příliš málo a příliš mnoho

Trudeauovi politicky zlomily vaz hlavně ekonomika a imigrace. Hospodářský růst je ve srovnání s americkým dlouhodobě poloviční, což podvazuje i jeho schopnost financovat oblíbené sociální programy.

Kanada též zaznamenává nejnižší investice v celé skupině G-7, a největší podíl navíc paradoxně připadá na těžbu surovin, nikoli výzkum a vývoj, to vše ovlivní stav hospodářství dlouho do budoucnosti.

Pokud by se nyní Kanada stala 51. státem USA, jak o tom mluvil Donald Trump, byla by nyní čtvrtým nejchudším členem americké unie.

Neméně zásadní byla otázka imigrace. Kanada krátce po Trudeauově nástupu začala přijímat množství běženců ze Sýrie, což tehdy možná bylo chvályhodné. Ale premiér nedokázal příliv cizinců zastavit, ať to byli azylanti nebo ekonomičtí migranti, včetně nelegálních – nyní jejich podíl přesahuje 7 procent.

Tento přísun zatížil zdravotní, sociální i školní systém, do kterého se neinvestovalo.

Premiérovi konzervativní kritici také tvrdí, že Trudeau, podobně jako někteří jiní levicově liberální politici, až překvapivě lehce omezoval svobodu občanů, ať to byla velmi přísná pravidla během COVIDu, nebo skutečnost, že začal využívat jinak opomíjený zákon o mimořádné situaci pro potlačování protestů a omezování svobody slova.

Někteří příznivci nového typu „woke pravice“ mají v pádu progresivně hovořícího premiéra sklon vidět další porážku „woke levice“ v západním světě.

Je to možné. Zlatoústý premiér možná ale prostě jen špatně vládl, a v případě Kanady bude nahrazen starou tradiční pravicí Konzervativní strany.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít