Kdo je tady diktátor
Víte, jaká je druhá nejlepší kniha hned po Bibli? Podle mínění Donalda Trumpa je to jeho bestseller Trump: The Art of the Deal, kterým si na konci 80. let dopomohl k popularitě a vybudování si své osobní značky. Čtenář z této částečně autobiografické knihy načerpá krom jiného množství rad, jak úspěšně vyjednávat.
Trump se celoživotně prezentuje jako ten nejlepší deal-maker. Proto kniha nese název, volně přeloženo, Umění dohody. Zde krátká ukázka: „Nejhorší možná věc, jakou můžete při vyjednávání učinit, je vytvořit dojem, že dohodu zoufale potřebujete. Ten druhý ucítí ve vzduchu krev a jste ztraceni. Nejlepší je proto vyjednávat dohody z pozice síly.
A tu největší moc získáte, když si opatříte páku proti druhé straně. A chcete-li páku, musíte nejprve získat něco, co ten druhý chce. Nebo ještě lépe, co potřebuje. Anebo úplně nejlépe, bez čeho se zkrátka neobejde.“
Tolik ukázka. A teď střih do současnosti, kdy Američané zahájili vyjednávání s Ruskem o oživení vzájemných vztahů a ukončení války na Ukrajině. Donaldu Trumpovi a jeho administrativě stačilo jen několik málo dní, aby vládci Kremlu Vladimiru Putinovi přislíbil, že se Ukrajina bude muset vzdát části svého území ve prospěch agresora, že současně může zapomenout na vstup do Severoatlantické aliance a že Spojené státy a Rusko obnoví vztahy a prohloubí ekonomickou spolupráci, tedy jinými slovy, že americké sankce a mezinárodní izolace Moskvy končí. A to vše, aniž by Rusko muselo ustoupit o píď.
Zmenšit prostor pro ústupky
Evropské země od Trumpovy administrativy nečekaly selanku, skokový vývoj posledních dnů ale sledují ve zděšeném úžasu. Na adresu Spojených států, které začaly vyjednávat bez Ukrajiny, padají v Evropě silná slova jako zrada nebo druhý Mnichov.
STEM: Většina Čechů si přeje ukončení konfliktu na Ukrajině i za cenu ztraceného území
Číst článek
Trumpova administrativa popírá vše, na čem poválečná americká zahraniční politika dosud stála. S Ruskem přitom nevyjednává z pozice síly, nýbrž slabosti. Rovnou ustupuje s odkrytými kartami, a to nepochopitelně.
Rusko už tři roky ukazuje, že Ukrajinu vojensky není schopné dobýt a okupovaná území s drobnými územními zisky drží jen za cenu nezměrných ztrát. Pokud někdo dohodu zoufale potřebuje, je to právě Rusko, nikoli Spojené státy.
Je už jen hořkou tečkou, že Trump v duchu kremelské propagandy označil ukrajinského prezidenta Zelenského za diktátora a obvinil Ukrajinu, že válku rozpoutala sama, čímž z oběti učinil pachatele. Konec iluzí. Začnou-li Spojené státy Ukrajinu tlačit k přijetí kapitulačních podmínek, doposud klíčový ukrajinský spojenec se zařadí po bok agresora.
Evropa zůstala sama a nemá jinou alternativu než v míře od konce Studené války nevídané začít investovat do vlastní bezpečnosti a současně masivně podpořit obranu Ukrajiny. Je to jediná cesta, jak zmenšit manévrovací prostor pro ústupky Kremlu. Bude to drahé, ale stále levnější než nechat Rusko beztrestně obnovovat někdejší sovětskou sféru vlivu.
Autor je zástupce ředitele Institutu Europeum
Vyloučení z KSČM jak za starých časů
Ondřej Konrád
Politická presumpce viny i neviny
Radko Kubičko
Rusko otevírá náruč příteli Donaldovi
Alexandr Mitrofanov
Když Evropa rokuje o zásadních věcech, Česko chybí
Apolena Rychlíková