Čekají nás složité a bolestivé časy, a vzhledem k charakteru chování Trumpa a jeho administrativy vůči masovému vrahovi Putinovi, se mluví i o bezprecedentním ohrožení. I proto se Evropská unie snaží jednat.

Přehrát

00:00 / 00:00

Apolena Rychlíková: Když Evropa rokuje o zásadních věcech, Česko chybí

Prvním takovým pokusem bylo setkání lídrů různých zemí v Paříži. Na první nouzový summit ale Česko pozváno nebylo – dětinská reakce premiéra a jeho lidí na sebe nenechala dlouho čekat. 

Podle mluvčí Úřadu vlády má Petr Fiala (ODS) za to, že Evropě vážnost vrátí jen konkrétní činy – například revize Green Dealu, posílení konkurenceschopnosti a důslednější přístup k nelegální migraci. To je vyjádření Petra Fialy k situaci, která momentálně hýbe celou Evropou.

A my zas jen fňukáme?

Nic nevyjadřuje naše postavení v rámci Unie líp, než toto fňukání a předstírání, že my stejně žádná vyjednávání o budoucnosti Evropy řešit nechceme. Chceme, jen se premiér urazil, že s námi větší státy nepočítají jako s relevantním hráčem.

Jeho pravá ruka pro zahraniční politiku Tomáš Pojar pak v rozhovoru pro iROZHLAS.CZ uvedl: „Ale upřímně řečeno, jestli si někdo myslí, že se relevance získá tím, že sezvete další večeři, tak to nevím.“

Čeští politici se rádi opájejí pocitem důležitosti. Jsme kverulanti, kteří vždy nejlépe vědí, co se má jak udělat a co je naopak špatně. Mír na Ukrajině? Kdepak, Evropě vrátí vážnost revize Green Dealu.

Bezpečnostní strategie proti novým válkám? Ne, nelegální migrace – to je to téma.

Setkání u kulatého stolu, kde se řeší strategie a budoucí postupy? Nic důležitého. Ponechme stranou, že se Fiala v těchto tématech navíc vyjadřuje na vlas stejně jako Babiš, někdy dokonce i jako Okamura.

To je jen jedna, podstatná, ale bohužel neměnná stránka věci. Zarážející je hlavně představa Petra Fialy nebo Tomáše Pojara o naší vlastní výjimečnosti.

Uražené okopávání kotníků? 

Jsme malá země uprostřed Evropy, která nemá téměř nic. Jsme ekonomicky závislí na Německu, sami bychom se žádnému napadení nikdy neubránili, doteď jsme čerpali výhody závislosti na NATO nebo EU, ze které přitom naši vlastní politici dělají téměř veřejného nepřítele.

Místo snahy o konstruktivní přístup se téměř vždy chováme jako rozmazlené děti „v srdci Evropy“, kteří mají tendenci ostatní neustále poučovat o tom, co se má jak dělat. Málokdo je přitom tak odkázaný na pomoc větších států, jako my.

Přes to všechno, přes naši vlastní historickou zkušenost, se vysocí politici a úředníci chovají jakoby zrovna naše názory a tvrzení byly těmi nejdůležitějšími. Je na čase sundat klapky. Hrajeme v Evropě druhé housle, a tak to bude dál.

O to víc bychom se měli snažit přistupovat k nastávající situaci věcně a konstruktivně. Uražené okopávání kotníků Evropské unii je to poslední, co ve stávající kritické situaci potřebujeme.

Autorka je publicistka a dokumentaristka

Apolena Rychlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít