Lidé, kteří nemohou dosáhnout na důstojné bydlení, totiž stojí na okraji politického zájmu. A Evropský výbor pro sociální práva to jen potvrdil.

Přehrát

00:00 / 00:00

Apolena Rychlíková: Česko porušuje právo na bydlení. Bude to politiky někdy zajímat?

Odvolává se přitom na článek 16 Evropské sociální charty. Ten se týká „sociální, právní a hospodářské ochrany s cílem zajistit nezbytné podmínky pro plný rozvoj rodiny, která je základní jednotkou společnosti“.

Podle výboru mají všichni signatáři této charty povinnost zajistit zranitelným skupinám adekvátní podmínky v oblasti bydlení. K tomu v Česku nedochází. Chybí jak sociální bydlení, tak jakákoliv smysluplná politika, která by bydlení dávala takovou důležitost, jakou si zaslouží.

Politici zavírají oči

Výsledek? Do problémů se dostávají stále větší skupiny obyvatel a už dávno neplatí, že krize bydlení stíhá pouze ty nejvíc zranitelné. Ne, dotýká se už několik let širokých vrstev a ani přesto se politici nevěnují tomuto tématu dostatečně.

Jak by pak mohli vůbec vnímat ty, kteří stojí na okraji a bojují o zbytky své důstojnosti? Vždyť zavírají oči i před vyššími třídami, které bydlení trápí, tak jak by mohli řešit problémy těch skutečně dole? Zvlášť, pokud jde o romské obyvatelstvo.

„Česká republika nepřijala opatření k zajištění dostatečné nabídky sociálního bydlení, neposkytuje dostatečné záruky před nuceným vystěhováním nízkopříjmových osob z ubytoven a v sociálně vyloučených lokalitách, což má výrazný dopad především na romské rodiny,“ tvrdí Rada Evropy.

V textu se upozorňuje i na to, že se u nás nebojuje proti diskriminaci. Ta je u Romů a Romek často důvodem, proč končí na špinavých ubytovnách, v rukou obchodníků s chudobou.

Mohou si za to sami? Naivní a přezíravé...

Jak takové životy mohou vypadat, přibližuje až bolestně autenticky poslední dokumentární film Tomáše Hlaváčka Dům bez východu, který získal hlavní cenu na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.

Sleduje osudy chudých lidí, které terorizuje bohatý majitel ubytovny. Třeba tím, že jim záměrně vypíná elektřinu a nechává je mrznout i s jejich dětmi, nebo vědomě přehlíží štěnice, šváby a zcela nehygienické podmínky, které na jeho ubytovně panují. Ano, takto v Česku žijí desítky tisíc lidí.

Myslet si, že za to mohou jen oni sami, je naivní a přezíravé. Nemohou, jsou obětí systému, které z bydlení udělal převážně komoditu, nikoliv podmínku kvalitního života, a který ho vnímá jako oblast čistě individuální, ve kterém politika jakoby byla bezmocná.

Evropský výbor pro sociální práva má pravdu. Česko skutečně na podmínky v oblasti bydlení u zranitelných skupin příliš nedbá. Vzhledem k míře předsudků, které mezi politiky panují ve vztahu k Romům, se bohužel nedá očekávat, že se situace zlepší.

Není to koneckonců poprvé, kdy nám evropské instituce vytýkají diskriminační přístup. A navíc: ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) sice připravuje změnu dávkového systému, ale odborníci varují, že už tak strašné podmínky jen zhorší.

Přijde někdy vůbec chvíle, kdy se o právu na bydlení začne česká politická elita skutečně bavit věcně a racionálně?

Nebo jsme na další léta chyceni v pasti ideologií a dojmů, které zamezují tristní situaci řešit?

Autorka je publicistka a dokumentaristka

Apolena Rychlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít