Policejní kontroly na hranicích jsou Potěmkinovy vesnice
Nelegální migranty, odhalené v dodávkách převaděčů, odvádí policie v poutech na vyšetřovnu. Policejní mluvčí sděluje reportérovi do mikrofonu, kolik se jich dneska zase podařilo „zachytit“ a oznamuje, že byli deportováni na Slovensko. Šéf policie informuje, kolik převaděčů se jim podařilo zadržet.
Zřejmě kvůli ochraně osobních údajů zabírají televizní kamery běžence tak, aby jim nebylo vidět do obličeje. Střih a následuje další zpráva. Divák může být spokojen: vidí, že policie koná.
Prakticky totéž, jen na jiné hranici uvnitř Schengenu, sledují v televizních zprávách den co den i diváci v dalších členských státech. Na slovenských hranicích s Maďarskem, na maďarských hranicích s Rakouskem, stejně jako na českých nebo polských hranicích s Německem.
I tam se policejní hlídky, nyní dokonce posílené, snaží kontrolovat, kdo na německé území vstupuje. Jen s tou výjimkou, že zadržené uprchlíky nemají kam vrátit. Až 95 procent z nich totiž požádá v Německu o azyl.
A v tu chvíli se z německé policie stává, jak to v otázce na předsedu německých odborů formuloval německý televizní moderátor Marcus Lanz, luxusní taxislužba.
Žadatele o azyl odváží německá policie nikoli na vyšetřovnu, nýbrž do nejbližšího azylového střediska. A Spolkový úřad pro uprchlíky pak rozhodne, a to za respektování všech paragrafů Listiny základních práv a tudíž zdlouhavě, o jejich dalším osudu.
Právní stát
Mimochodem, naprosto stejně by se chovala i zdejší policie, pokud by některý ze „zachycených“ migrantů požádal o azyl v České republice. I u nás má každý, kdo takovou žádost podá, automaticky právo na pobyt na českém území i na zdravotní pojištění.
První den kontrol na hranicích se Slovenskem: Česko zachytilo 69 migrantů a čtyři převaděče
Číst článek
I zde postupují úřady podle zákona, který se opírá o Ženevskou úmluvu o právním postavení uprchlíků, přijatou v OSN na začátku 50. let minulého století. Momentálně je s tímto zákonem konfrontována i italská premiérka Meloniová, protože jí soudní výrok nenápadné 59leté soudkyně ze Sicílie zhatil její plán na automatickou deportaci uprchlíků z tzv. bezpečných zemí.
Dotyčná soudkyně totiž v případu dvacetiletého Tunisana, který měl být odsunut bez ohledu na svou žádost o azyl, rozhodla podle zákona, že nikomu nesmí být upřeno právo na individuální azylové řízení.
Pro Evropskou unii je právní stát jednou z jejích hlavních hodnot. Z dilematu, ve kterém se ocitá vzhledem k sílícímu přívalu lidí ze států rozvrácených válkou, anebo i jen ze států chudých tak děsivě, že jejich obyvatelé nevidí světlo na konci tunelu, je evidentně jen jedno východisko: opevnit vnější hranice Evropské unie proti bandám převaděčů a učinit je propustné vůči lidem, kteří mají šanci být pro Evropu přínosem.
Pak by nemuseli zneužívat žádosti o azyl ani migranti, kteří na něj podle zákona nemají nárok.
Politici by tohle všechno měli co nejrychleji udělat, a ne jen o tom žvanit. Jinak budeme v televizi ještě dlouho sledovat, jak policisté musejí dělat na vnitrostátních hranicích EU politikům trapnou stafáž.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Tato hymna není pro vás. Nad Tatrou se opět blýská
Kamila Pešeková
Žijeme v době změny. Zaniknou statisíce pracovních míst, ale učitelů bude pořád málo
Martin Fendrych
Zatím nejvážnější předvolební vzkaz. Stanjura říká hnutí ANO ‚ne‘
Lukáš Jelínek
Výsluhy jsou nedotknutelné. Bohužel
Julie Hrstková