Všichni to věděli a nikdo nás neudal. Příběh Vlasty Černé a patera Felixe Marii Davídka
Gymnaziální studentka (a mnohem později klinická psycholožka) Vlasta Černá se v roce 1950 podílela na ukrývání pronásledovaného katolického kněze Felixe Marii Davídka. Bylo jí tehdy teprve sedmnáct let. Když se s ním pokusila utéct přes hranice do Rakouska, chytila je Státní bezpečnost (StB). Vzpomínkám Vlasty Černé se věnují aktualizované Příběhy 20. století.
Vlasta Černá se narodila jako Přikrylová 19. ledna 1933 ve vsi Horní Štěpánov na Drahanské Vrchovině. Otec byl truhlář, matka se starala o malé hospodářství.
Všichni to věděli a nikdo nás neudal. Příběh Vlasty Černé a patera Felixe Marii Davídka
V roce 1948 se Vlasta chystala na zkoušky, aby mohla nastoupit na gymnázium, latinu ji tehdy doučoval místní mladý farář Felix M. Davídek (1921–1988).
Odbojný kněz po komunistickém převratu soukromě učil víc mladých lidí, v Horním Štěpánově založil seminář – Atheneum. Pro aparát KSČ byl pater Davídek nepřijatelný: nebál se, zůstával otevřeně kritický vůči novému režimu i povinnému marxismu-leninismu.
Útěk ze stanice SNB
Dne 22. dubna 1950 byl Davídek spolu se dvěma studenty zatčen a odvezen na stanici SNB do Boskovic.
„Po výslechu odjela většina policistů do Štěpánova vykonat domovní prohlídku a zadržené hlídal pouze vrchní strážmistr Josef Havelka. Ve chvíli, kdy šel vypustit z budovy uklízečku, se Davídkovi podařilo otevřeným oknem utéct. Pravděpodobně jej dolů spustil jeden ze studentů, Stanislav Florian,“ píše historička Eva Vybíralová.
Felix Maria Davídek utekl do Štěpánova, kde požádal o pomoc právě Vlastu Přikrylovou.
„Dobře mě znal a věděl, že nikomu nic neprozradím, požádal mě tedy o úkryt. Já mu pak zajišťovala různá místa, kde se mohl schovat. Měli jsme obavy z prozrazení, a tak se přesouval od jedněch lidí k druhým... Skoro všichni místní lidé o něm věděli, ale nikdo nás neudal.“
Pater Davídek se ukrýval skoro čtyři měsíce, kromě Vlasty Přikrylové mu pomáhali i další studenti Josef Hampl a Josef Pluháček. Obstarávali mu věci potřebné pro sloužení mše, převáděli ho z jednoho úkrytu do druhého, někdy byl přitom Davídek převlečen do ženských šatů.
Útěk do Rakouska
Situace byla pro patera Davídka dlouhodobě neúnosná, policie ho hledala, proto se rozhodl, že tajně odejde za hranice. Spolu s ním ilegálně opouštělo Československo několik jeho přátel a žáků, rozdělili se do tří skupin.
V té Davídkově byli ještě Vlasta Přikrylová a Josef Pluháček. Bylo 5. září 1950, když mířili takzvanou kyjovskou cestou s pomocí převaděče do Rakouska. Na hranice jeli z Kyjova na korbě nákladního auta k řece Dyji.
Převaděčskou síť bohužel kontrolovala a zřejmě přímo řídila Státní bezpečnost.
„Převaděč nás zavedl k Dyji a řekl, abychom dávali pozor, že u břehu projde stráž, a potom abychom potichu přešli k řece. Tam bude prý připravená lodička a my přeplujeme na druhou stranu, kde už nás budou čekat známí z Rakouska,“ vzpomíná žena na noc z 5. na 6. září 1950 a pokračuje:
„Všechno bylo, jak řekl, stráž skutečně přešla. Byli to dva vojáci a vybavuju si, že měli flinty a bajonety. Pak jsme opatrně došli k řece, jenže když jsme už byli blízko, začalo se střílet, vybuchovaly světlice, nastal velký zmatek. Skočila jsem do rákosí, do křoviska, kde jsem se ukryla. Světlice pořád osvětlovaly břeh, a tak jsem viděla, že dva mé spolucestující zatkli, že jim dávají pouta a odvádějí je pryč.“
„Nevěděla jsem, jak se mám zachovat. Pak jsem si uvědomila, že nevím, kde vlastně jsem, a že pokud zůstanu schovaná, nebudu vědět kam jít. A kdyby se mi podařilo dostat domů, stejně by mě tam zatkli… Tak jsem vyšla z křoví, jenže na mě začali střílet. Nevím, jak jsem to přežila, ale nezasáhli mě, nestalo se mi vůbec nic. Když pak viděli, že jsem žena, přiskočili a dali mi pouta,“ vypráví.
Tři měsíce ve sklepě
Příslušníci Státní bezpečnosti odvezli patera Davídka, Josefa Pluháčka a Vlastu Přikrylovou do vyšetřovací vazby v Uherském Hradišti. Záhy k nim přibyli i někteří jejich spolupracovníci a známí. Podmínky ve vězení byly podle historičky Evy Vybíralové otřesné.
Osmnáctiletá Vlasta Přikrylová skončila v nevětrané sklepní cele, kde prožila asi tři měsíce. K lidem se dostala, jen když ji odváděli na výslech, nemohla se mýt ani převléknout, byla jí zima.
Z vězení měla poslat domů podvodný pozdrav „z německého Řezna“, aby se zdálo, že přechod přes hranice je bezpečný a aby StB mohla chytat další uprchlíky.
Vyšetřovatelé ji nebili, vzpomíná však na jiné útrapy, například když ji nutili, aby v rozporu s pravdou vypovídala, že měla s paterem Davídkem milostný poměr (tedy sexuální vztah), nebo když jí po dlouhé době povolili koupel.
„Víte, jak jsem byla ráda, že se konečně můžu vykoupat a že mně snad dají čisté prádlo? Odvedli mě ale do mužské vězeňské prádelny mezi samé muže. Uprostřed stál velký dřevěný škopek s teplou vodou. V něm jsem se měla vykoupat. Teď si představte, že okolo byli samí mužští vězni. Nechali práce a koukali. Bojovala jsem mezi přirozeným studem a touhou se umýt. Nakonec jsem do toho škopku vlezla.“
Ve vězení se Vlasta Přikrylová nakazila žloutenkou. Její stav byl vážný, lékař prý konstatoval, že pravděpodobně nepřežije. Byla pak propuštěna do domácího léčení.
Nemoc překonala, nastoupila do zaměstnání – a 11. listopadu 1951 si pro ni znovu přišli muži z StB a odvezli ji do věznice pro mladistvé v Tišnově. V prosinci téhož roku se znovu dostala do samovazby v Uherském Hradišti.
Ve dnech 19.–21. března 1952 probíhal vykonstruovaný proces s uměle vytvořenou protistátní skupinou Dr. Felix Davídek a spol.
Některé obviněné Felix M. Davídek vůbec neznal. Někteří z jeho žáků včetně Vlasty Přikrylové přiznávali u soudu vinu a vypovídali tak, aby hlavní odpovědnost za údajné zločiny padla na patera Davídka.
„Dnes se už asi nedozvíme, zda Davídek sám během vazby navedl své žáky k tomu, aby svedli vinu na něj, či k tomu byli přinuceni vyšetřovateli, což by odpovídalo strategii komunistické justice 50. let,“ píše Eva Vybíralová ve studii Nepřipravovat se znamená nežít (Paměť a dějiny, 2020/04).
Vlasta Přikrylová dostala na tehdejší dobu nízký trest jednoho roku vězení, a protože část si již „odseděla“ ve vazbě, propustili ji brzy na svobodu. Někteří lidé ji pak neprávem podezírali, že je konfidentkou tajné policie.
Po propuštění měla zdravotní potíže z prodělané žloutenky. Nemohla vykonávat těžší práce, nakonec dostala povolení, že smí absolvovat zdravotnický kurz ve Svitavách. Pracovala pak v Psychiatrické léčebně v Brně-Černovicích, dálkově si dodělala maturitu, později také dálkově vystudovala vysokou školu. Vdala se, má tři děti.
Felix Maria Davídek dostal u komunistického soudu za údajnou velezradu trest 24 let odnětí svobody – a z kriminálů vyšel až roku 1964.
„Po celou dobu výkonu trestu spřádal plány budoucích aktivit směřujících k obnově církve. Vždyť už v době zatčení měl mnohé promyšleno – budování tajné církve jako druhé linky, tajná kněžská svěcení, působení kněží v civilních zaměstnáních, úzkou spolupráci s řeckokatolickou církví a tak dále. A některé další věci, jako například organizování tajného studia, měl i vyzkoušené,“ píše Eva Vybíralová.
Blízký vztah mezi Vlastou Přikrylovou a paterem Davídkem se po těch letech již neobnovil.
