Koaliční dohodu podepsali premiér Benjamin Netanjahu a vůdce opozice Benny Ganc. Jak to, že se dohodli, když si ve třech hořkých předvolebních kampaních šli tvrdě po politickém krku?

Inu, vlast „vovinula“ koronavirová mračna. Nemocných je hodně, ekonomika je ve velkých nesnázích, nezaměstnanost strmě roste a existenční nejistota dusí i mnohé z těch, kteří práci zatím mají. A aby vrcholní politici nevypadali, že se ani v téhle situaci nedokážou dohodnout a raději znovu pošlou Izraelce k volebním urnám, v krátkém rozestupu už počtvrté (a znovu za cenu enormních volebních výdajů), nakonec se přece jen dohodli.
Po různých peripetiích, kdy se dohoda užuž zdála na dosah – aby vzápětí opět na něčem ztroskotala.

Nová vláda nebude jen vládou velké koalice - nebudou ji tvořit výhradně členové vládního Likudu a hlavní opoziční formace Modrá a bílá. Bude to spíš pestrá směsice, jakási vláda národní jednoty, v níž budou zastoupeny jak náboženská pravice, tak levice. Podle zásady, že v těžkých časech se musí spojit nejen národ, ale též politici.

V tomto kabinetu pro časy nouze se počítá s první arabským ministrem, s první ministryní etiopského původu a s první ultraortodoxní ministryní. Aby se uspokojila poptávka po křeslech, bude mít nová vláda rekordních šestatřicet ministrů a šestnáct politických náměstků. Toť se ví, že nejlepší portfolia si nadělily Likud (mj. finance, vnitřní bezpečnost a výstavba) a Modrá a bílá (mj. obrana, zahraničí, spravedlnost, hospodářství).

Nová vláda – kterou musí ještě schválit parlament, Kneset – by se v Knesetu mohla v nelehkých koronavirových časech opřít o pohodlnou většinu. A proto by se mohla odvážit i troufalých, politicko-bezpečnostních kroků, jakým by například byla anexe části Západního břehu (po izraelsku Judeje a Samaří).

Výhodná dohoda?

Pro Netanjahua a Gance byla dohoda o vládě vysoce důležitá. Premiérský úřad skýtá Benjaminu Netanjahuovi imunitu – a Netanjahua čeká kvůli obvinění ze zneužití moci a z úplatkářství soud. Koaliční dohoda mu umožní zůstat v premiérském křesle osmnáct měsíců. Bude se mu také lépe manévrovat, protože jím vedená vláda bude mít v Knesetu onu zmíněnou pohodlnou většinu. A navíc se dá čekat, že nad politicky málo zkušeným Benny Gancem získá mazaný a ohebný stratég Netanjahu převahu.

Pro Gance je výhodné, že se konečně dostane k moci – po třech nerozhodných volebních kláních, v nichž nedokázal Netanjahua výrazně porazit. Nejprve bude ministrem obrany a místopředsedou vlády, a po půldruhém roce, v rámci dohodnutého předání premiérského úřadu, snad stane v čele kabinetu. (Tak to alespoň stanoví koaliční dohoda.) A politikům, kteří ho dosud podporovali, dokázal Ganc konečně zajistit ministerská křesla.

Ale zároveň si Ganc proti sobě postavil jiné politiky – a co je podstatnější, také část svých dosavadních voličů. V předchozích předvolebních kampaních do úmoru opakoval, že nezasedne v jedné vládě s trestně stíhaným Netanjahuem. Teď s ním v jedné vládě zasedne.

Kvůli tomu se už rozdrolila Gancova formace Modrá a bílá; jen se obnažilo, co bylo od počátku zjevné – že je to čistě účelové spojenectví tmelené pouze odporem k Benjaminu Netanjahuovi. Kvůli spojenectví s Netanjahuem tak Ganc přišel o podporu části poslanců, kteří se do Knesetu dostali na kandidátce Modré a bílé.

Ganc radikální změnu stanoviska obhajuje tím, že mimořádná situace potřebuje mimořádná řešení. Ještě uvidíme, kolik Gancových voličů se s takovou argumentací smíří.

Může politik tím, že v nové situaci pustí předvolební sliby do větru, dokázat, že cítí odpovědnost nejen vůči svým voličům, ale také vůči celé zemi a jejím potřebám? Může se právě takhle změnit z politika ve státníka? A kdy, za jakých okolností, se z něj naopak stane opovrženíhodná, bezzásadová větrná korouhvička?

To už nejsou otázky čistě pro izraelské voliče.

Autor je zahraničněpolitický analytik Českého rozhlasu.

Milan Slezák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít