Alexandr Lukašenko podepsal hned několik zákonů, které drakonicky omezují činnost novinářů v Bělorusku. Úřadům se díky nim umožní kdykoli odpojit jakékoli elektronické médium, a to včetně internetu. Přibyla další opatření omezující konání legálních mítinků a demonstrací. Novinářům jsou výslovně zakázány přímé přenosy z politických akcí, které nebyly povoleny.

Komentář Praha 6:29 27. května 2021 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

To vše necelý den po únosu letadla společnosti Ryanair a zatčení novináře a aktivisty Ramana Prataseviče.

Začněme výmluvným citátem z facebookové stránky ruského analytika a publicisty Andreje Nikulina: „Jako středoškolský student vyrazil Raman Pratasevič na protestní akci – hned poté byl vyloučen z lycea. Když v protestech pokračoval jako vysokoškolák, vyhodili ho z univerzity.“

„Poté spoluzaložil opoziční internetový kanál, tak ho donutili opustit vlast. Když se v něm dál angažoval ze zahraničí, unesli ho a vrátili zpátky do Běloruska – se všemi důsledky. Když to tak všechno zvážíte, logicky dospějete k prostému závěru: v normální zemi by se nic z toho, co bylo právě popsáno, nemohlo stát.“ Tolik Nikulin.

Prezidenti Ruska a Běloruska

Raman Pratasevič se zkrátka – pro sebe zřejmě zcela nečekaně – v neděli odpoledne ocitl v přímo orwellovské mlýnici, z níž se ozývá, že letadlo k přistání v Minsku přece nikdo nenutil, protože se jednalo jen o doporučení a posádka se rozhodla sama.

Příběh zadrženého letu: Lukašenko svým odpůrcům vzkázal, že ani emigrace neznamená bezpečí, říká analytička

Číst článek

A že protagonista celé neuvěřitelné události dobrovolně spolupracuje s vyšetřovacími orgány, což bylo doloženo i klasickými televizními záběry, ze kterých „dobrovolnost“ přímo čiší.

Reakce Západu byla okamžitá a samozřejmě rozhořčená – teď se jen uvidí, co to bude v souboji s brutálním diktátorem platné.

Lukašenko má totiž zatím k dispozici jak loajální státní aparát, věrné represivní orgány, tak v neposlední řadě přímo patologickou vůli k moci, což je pro jakoukoli opozici kombinace přímo vražedná – v tomto případě žel bohu doslova a do písmene.

Zajímavá je v tuto chvíli i reakce Moskvy: Kreml poslední události v Minsku nekomentuje, Státní duma běloruskou eskapádu s cizím dopravním letadlem označila za „skvěle provedenou akci“. Ministerstvo zahraničí je zas „šokováno“ reakcí Západu, který mluvil o „šoku“ nad počínáním běloruských úřadů. K čemuž už není moc co dodat.

Nabízí se snad jedině srovnání prezidentů Ruska a Běloruska, kteří si poslední dobou počínají dost podobně, a ze kterých se stali věznitelé svých politických oponentů.

Jenže: zatímco ten ruský strčil za mříže pro režim i sebe osobně nejnebezpečnějšího současného ruského opozičního politika, světoznámého Alexeje Navalného, jeho běloruský protějšek uspořádal státem realizovanou štvanici na šestadvacetiletého mladíka bez jakýchkoli politických aspirací. Lukašenko tak z tohoto srovnání vychází jako pouhý mstivý ubožák.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít