Pachatelem je padesátiletý lékař se saudskoarabskými kořeny, bezvěrec a zřejmě i příznivec konspiračních teorií, který se údajně mstil za to, že Německo nebojuje proti islamismu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lída Rakušanová: Německo na šikmé ploše

Německo nezapomene ani na 23. srpen letošního roku, kdy v Solingenu zemřeli tři lidé a osm jich bylo zraněno. Útočníkem je šestadvacetiletý Syřan, zradikalizovaný islamista a jeho důvody byly přesně opačné.

Na atmosféře v zemi se horory tohoto druhu nemohou nepodepsat. Zvlášť když se k nim přidruží například policejní statistika, podle níž se v Německu zvýšil za posledních deset let počet nahlášených skupinových znásilnění víc než třikrát, z čehož se podíl podezřelých cizinců na těchto zločinech pohybuje kolem padesáti procent.

Masivní uprchlickou vlnu, které Německo čelí už deset let, tamní úřady evidentně nezvládají a trvá měsíce a někdy až roky, než se k identifikaci žadatelů o azyl vůbec propracují. Nezřídka i proto, že údaje v databázi jsou neúplné, chybné nebo právně napadnutelné. 

Populisté na vzestupu

Pro populistickou Alternativu pro Německo, krajně pravicovou až extremistickou politickou stranu, kterou Spolkový úřad pro ochranu ústavy zařadil s požehnáním soudu na seznam subjektů podezřelých z porušování ústavy, je tohle všechno živnou půdou.

Daří se jí především na východě Německa, v někdejší NDR. Vítr z plachet jí tam ale od letoška bere Sahra Wagenknechtová, dlouholetá krajně levicová politička, která si pod svým jménem založila vlastní populistickou stranu a slaví s ní, jak se ukázalo na podzim v zemských volbách v Duryňsku, Brandenbursku a Sasku, dvojciferné úspěchy.

Na výsledky těchto tří zemských voleb se čekalo s napětím. Demokratické strany avizovaly už předem, že s AfD nepůjdou do holportu zcela určitě. Jelikož ale AfD dostala od voličů ve všech třech zemích kolem třiceti procent, všude nakonec vznikly po dlouhých porodních bolestech vysoce křehké koalice, v Sasku a v Durynsku dokonce menšinové.

Zda je to předobraz toho, co čeká v příští roce spolkovou vládu, není vyloučeno. Němečtí voliči o jejím složení rozhodnou už v únoru 2025, sedm měsíců před regulérním termínem.

Konec semaforové koalice

Takzvaná semaforová koalice, složená ze sociální demokracie, ze Strany zelených a z liberální strany svobodných demokratů, se oficiálně rozpadla 6. listopadu, ale zralá na to byla už minimálně rok předtím, kdy ústavní soud prohlásil část státního rozpočtu za protiústavní.

Šlo o takzvanou dluhovou brzdu, zakotvenou od roku 2009 v německé ústavě s cílem omezit zadlužování státu. Výjimkou jsou nouzové situace, jako jsou přírodní katastrofy nebo hospodářské krize.

Během pandemie se vláda na dočasném zrušení platnosti dluhové brzdy dohodla celkem snadno. Vysadit ji i kvůli válce na Ukrajině, následnému zvýšení cen plynu a elektřiny a zadrhávající se ekonomice ale troskotalo na odporu svobodných demokratů tak dlouho, až se koalice rozpadla.

Neřešené problémy

To je ovšem jen jedna, ta oficiální strana mince. Její obrácenou stranou je fakt, že se během panování kancléře Olafa Scholze provalily najednou snad všechny slabiny, neduhy a neřešené problémy, které se pod vyleštěným povrchem Německa po léta skrývaly.

Jako by nestačily pohromy spojené s klimatickou změnou. Hroutí se, jak to nechtěně symbolizuje pohled na část mostu, která se v Drážďanech zřítila do Labe, zanedbaná infrastruktura.

A při fotbalovém mistrovství Evropy, které Německo v létě pořádalo, se definitivně rozplynula i globální vyprávěnka o na minutu přesných německých vlacích, jelikož je zahraniční fotbaloví fanoušci na německých nádražích marně vyhlíželi celé hodiny.

Autoprůmysl a byrokracie

Opravdovým šokem, a to nejen pro Evropu, je ale situace německého koncernu Volkswagen, vlajkové lodi německé ekonomiky, ještě předloni co do objemu největšího výrobce automobilů na světě. Vedl dokonce i v Číně, kde prodával víc než třetinu své produkce.

Dnes mu přebývá až půl milionu automobilů ročně, protože je v konkurenci se srovnatelnými značkami na mezinárodním trhu vyrábějí VW továrny v Německu o 20 až 40 procent dráž.

Zdaleka nejvíc ale ničí německou ekonomiku tamní byrokratická džungle. Přemíra předpisů a nařízení, pomalá digitalizace státní správy, vysoké náklady, to všechno naléhavě potřebuje reformy.

Podle výpočtu renomovaného mnichovského Ifo Institutu přichází německá ekonomika kvůli přebujelé byrokracii o 146 miliard eur ročně. Že se na byrokracii ušetřit dá, dokazuje zeštíhlená veřejná správa například v Dánsku nebo ve Švédsku.

Obdobných východisek existuje jistě i víc. Výhled do budoucnosti Německa tedy vůbec nemusí být chmurný.

Autorka je dlouholetá komentátorka Rádia Svobodná Evropa a Českého rozhlasu

Lída Rakušanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít