Olaf Scholz přijel do Prahy přednést řeč o budoucnosti Evropy. Mluvil na půdě staroslavné, 674 let staré Karlovy univerzity. Jeho přednáška, unesou-li jeho slova tak vznešené pojmenování, bohužel přehlížela horizonty času a soustředila se čistě na současnost.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Fischer: Nejistota německého lídra

Ne že by někdo čekal nějaké dlouhé a podstatné vize, ale přece jen jistá naděje tu byla. Německý kancléř však zůstal uzavřen ve starostech dnešního dne. Nerozmachoval se k širším úvahám, v podstatě řešil provozní problémy: které části ukrajinského vojska si ta která členská země Evropské unie vezme na starosti; o které země a proč se může EU nyní rozšířit; proč do Unie patří Ukrajina (ale to přece už půl roku víme a sám Scholz to opakoval mnohokrát); ve které oblasti se bude v Unii hlasovat většinově a ve které bude dál platit princip veta.

Posledně jmenovaná výzva ke změně hlasování ve vedení Evropské unie je také jediné téma, které se po Scholzově odjezdu bude po Evropě probírat.

Evropa chce Německo vstřícné a silné

Nikdo se kvůli tomu věšet nebude, ale názor, že v Unii je třeba v mnoha oblastech – od zahraniční strategie po daňovou politiku – hlasovat společně, tedy kvalifikovanou většinou hlasů, je stále silnější.

Není to pokus ovládnout menší země, nýbrž nutnost vytvořit z Unie funkční pružnou politickou strukturu, která bude schopna konkurovat nejen agresivnímu Rusku, ale i Číně a zbytku světa.

Jenže kancléř Scholz to ve svém projevu nedokázal dostatečně přesvědčivě vyargumentovat, takže po jeho návratu do Berlína zase v české společnosti zůstane ten pelyňkový pocit, že Česko chce někdo, ti velcí v Unii, uzurpovat a ovládnout.

Češi nyní chtějí po Němcích slyšet jiné věty, hlavně tuto: „Nenecháme vás v energetické krizi na holičkách!“, „Kdo, když ne vy? Kdy, když ne teď?“, abychom mírně posunuli hlavní Scholzovu pražskou větu.

Tuhle zásadní energetickou větu ale už kancléř Scholz vyslovil během květnové návštěvy premiéra Petra Fialy v Berlíně, kdyby ji dostatečně silně zopakoval, nebylo by to jistě na škodu.

Takto vyzněla návštěva německého kancléře dost do prázdna, skoro by se dalo říct, že když Scholz přednášel na stejném místě před sedmi lety, tehdy ještě jako primátor Hamburku, bylo to mnohem zajímavější a přínosnější.

Olaf Scholz není řečník, nemá ani velké charisma, jak se všichni v Karolinu mohli přesvědčit. Je nerozhodný. Německému kancléři zkrátka chybí vše k tomu, aby byl evropským lídrem. 

Jenže jím i přesto je, a to jenom proto, že Německo je nejlidnatější zemí Evropy a také zemí s největším ekonomickým výkonem. Scholze jistě nelze lidsky či typově předělat, ostatně ani český premiér Petr Fiala nepatří mezi strhující lídry, ale lze mu alespoň navždy vložit do hlavy poučení, že ve střední Evropě se čeká na Německo vstřícné a silné zároveň.

Viditelná Scholzova až stydlivá nejistota je tím posledním, co srdce Evropy dnes potřebuje. Přejme si tedy za všechny, že až příště Olaf Scholz dorazí do Prahy, budou se po jeho odjezdu zpívat úplně jiné a mnohem tklivější songy.

Autor je komentátor časopisu Euro

Petr Fischer Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít