Projekt Ruská občina vešel ve známost někdy koncem roku 2020. Za jeho vznikem stálo pár lidí, kteří už měli s podobnými projekty své zkušenosti, třeba Jevgenij Česnokov, někdejší koordinátor hnutí Ve jménu života, které si kladlo za cíl úplný zákaz potratů v Rusku.

Přehrát

00:00 / 00:00

Libor Dvořák: Ruská občina pro „kluky, co mají potíže“

Ještě podstatnější je ale jméno podnikatele Konstantina Malofejeva, který už jako financiér stál za nejedním podobným zuřivě nacionalistickým konceptem a který v roce 2014 kupříkladu finančně vypomáhal vybudování separatistických republik na východě Ukrajiny.

Ruská občina se dnes ujímá role jakéhosi Hnutí proti nelegální imigraci 2.0. Zmíněné předchozí hnutí v roce 2011 zakázal ruský soud jakožto extremistickou organizaci a jakožto spolek, bojující na bázi etnického nacionalismu s přistěhovalci všeho druhu. Jenže když je v Kremlu po podobné nabídce poptávka, tyto spolky ožívají vždy znovu a znovu.

Zájmy nacionalistických spolků a režimu

A protože za podobným hnutím vždy musí být nějaká ideologie a protože jsme v Rusku, některé fenomény prostě nesmějí chybět.

Jak říká socioložka z nezávislého analytického centra Sova Věra Alperovičová, „dosti významnou roli tu sehrává pravoslaví – ti lidé drží všechny náboženské svátky, jaké vůbec existují. Kooperují s církví a jejími hodnostáři a společně s nimi pořádají nejrůznější akce“.

To ale samozřejmě není všechno. Jeden z členů tulské buňky Občiny, který si přál zůstat anonymní, přímo tvrdí: „Občina je tu pro ruský kluky, který mají potíže. Pomáháme hlavně pravoslavným, ale pomoc neodmítneme ani jinýmu národu.“ Zřejmě ale není o co stát.

Filozofie Ruské občiny je vyloženě neonacistická a bude zajímavé sledovat, jak si vůči ní budou počínat ruská nejvyšší místa. Zatím to vždy bylo tak, že stát podobné organizace trpěl do chvíle, kdy jejich aktivity souzněly s potřebami úřadů. Jakmile se zájmy nacionalistických spolků a režimu začnou rozcházet, následuje jednoduše likvidace.

Ostatně – to se svého času týkalo i třeba ve své době velmi protežovaného a státem založeného mládežnického hnutí Naši, kterému se říkalo „našisté“. Když režim shledal, že už ho nepotřebuje, tak ho úředním výnosem jednoduše zrušil. A to nemluvíme o osudu náhle příliš autonomního Jevgenije Prigožina.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít