„Demokracie je jako autobus, který nás doveze, kam potřebujeme, a pak vystoupíme“. Tento údajný výrok tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana měl vysvětlovat, jak to má jeho strana AKP s věrností demokratické myšlence.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Jak turecký prezident vystupuje z autobusu

Od roku 2002 on a jeho strana AKP stále vítězí v parlamentních i prezidentských volbách. Stále častěji i díky porušování demokratických norem. Je ale také pravda, že demokracii nikdy zcela nezrušili, a naopak stáli alespoň o zdání demokratické legitimity svého vládnutí.

Slalom nahoru

Erdogan během let opakovaně změnil ústavu, aby mohl přesednout z premiérského do prezidentského křesla, posílit si pravomoci a prodloužit své funkční období. A právě teď Turecko pravděpodobně prožívá jeho další pokus nastavit si čas u moci.

Za mřížemi se proto ocitl Ekrem Imamoglu, nyní starosta Istanbulu, a hlavně potenciální Erdoganův protivník v příštích přímých prezidentských volbách. Imamoglu je o generaci mladší, dokázal ke své straně přitáhnout i část zbožných voličů, které za své považovala AKP, a - podobně jako kdysi Erdogan - vstupuje do nejvyššího politického patra jako hlava největšího tureckého města.

Už když byl Imamoglu zvolen poprvé starostou Istanbulu, postarali se Erdoganovi věrní, aby byl výsledek zrušen. Imamoglu kandidoval podruhé a znovu zvítězil, čímž zdvojnásobil Erdoganův pocit příkoří i strach, že právě v něm našel prezident svého příštího pokořitele.

Imamoglu byl zatčen na základě obvinění z několika trestných činů, od hospodářské kriminality až po spojení s teroristy, rozuměj Kurdskou stranou pracujících. Současně Istanbulská univerzita skoro groteskně zrušila platnost jeho diplomu, čímž ho diskvalifikovala pro příští prezidentské volby, protože podmínkou pro kandidaturu je vysokoškolské vzdělání. Už za pár dní měla Imamoglua jeho Lidová republikánská strana CHP potvrdit jako kandidáta pro příští prezidentské volby.

Ty se podle ústavy mají konat až roku 2028 a Erdogan by podle nynější ústavy už neměl mít právo kandidovat. Jenže Imamoglu je nyní možná odstraněn a současně je pravděpodobné, že Erdogan najde způsob, jak ústavní limit obejít, například dřívějšími volbami nebo změnou ústavy.

Puč proti puči

Imamoglu není první politik, který Erdoganovi překážel, a rozhodnutím „nezávislých orgánů“ se ocitl ve vězení. Většinou se jednalo o politiky kurdské politiky, a nebo různé regionální činitele.

Tentokrát je zásah proti pravděpodobnému příštímu vítězi prezidentských voleb opravdu přímočarý, a tak ho chápou i mnozí Turci – jako pokus o znemožnění demokratické soutěže. Proto demonstrují, přestože jim hrozí uvěznění a mluví o „puči“, což je vědomá ironie, protože část Erdoganovy legitimity vyplývá z jeho úspěšného překonání dosud trochu záhadného pokusu o převrat z roku 2016.

Erdogan je u moci už velmi dlouho a jeho strana, doslova „čistá“, která měla přinést morální obrodu, je namočená do řady skandálů. Turecké hospodářství má vážné problémy a po Imamogluově uvěznění tamní akcie, a ještě více turecká lira, spadly ještě hlouběji. Erdogan je však zkušený stratég a tuto chvíli si vybral pravděpodobně promyšleně.

Jde mimo jiné o dobu, kdy je jeho exilový protivník Fetullah Gülen po smrti, a jeho další odpůrce, doživotně uvězněný Abdullah Öcalan, vyzval kurdskou PKK ke složení zbraní.

Pohledy světa jsou upřeny jinam a Turecko se snaží vytěžit maximum ze změny režimu v Sýrii a možná i jinde v širší oblasti. Je ale také možné, že u části turecké společnosti Erdoganovi další pokus o obcházení demokracie neprojde.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít