Utrpení a ušlechtilé vášně pravoslavných kněží
Kdysi, muselo to být nejspíš někdy po anexi Krymu, jsme s naší přítelkyní, překladatelkou a opoziční aktivistkou seděli v kuchyni jejího moskevského bytu a jako vždy se snažili najít odpověď na klasickou a stále naléhavější ruskou otázku: „Co dělat?“
Nápadů, jak „zastavit toho šílence“ a „zachránit Rusko“, tehdy padla spousta. Ale žádný z nich nebyl ten pravý. Až z někoho z nás vypadlo: „A co když je východisko náboženské?“
Ale i tomu jsme se svorně vysmáli: Jaképak náboženské východisko v zemi, kde církev posluhuje státu, je nositelkou těch nejtmářštějších představ o světě a kde se religiozita proměnila v prázdný rituál.
A dál bylo jenom hůř: Nedaleko za Moskvou vyrostl megalomanský a odpudivý patriarší Chrám ruských ozbrojených sil, kde se začaly žehnat tanky směřující na Donbas. A s ohledem na ty, kdo se odtud vraceli v zinkových rakvích, zavedli kanonisté Ruské pravoslavné církve nový typ světce: „spravedlivého válečníka“.
Žízeň po pravdě
Od té doby se na tom zdánlivě nic nezměnilo… Ale právě že jenom zdánlivě. Proměny a posuny v ruském církevním prostředí totiž nejsou příliš vidět.
Posteskl si nad tím už v 70. letech 19. století spisovatel Nikolaj Leskov ústy protopopa Savelije Tuberozova, hrdiny své kroniky Až se hnou vody:
„Zdalipak víš, jaký život vede ruský pop, onen ‚zbytečný člověk‘, kterého podle tebe možná zbůhdarma povolali, aby přivítal tvé narození, a povolají ho znovu, opět proti tvé vůli, aby tě doprovodil do hrobu? Zdali máš ponětí o tom, že bídný život tohoto popa není chudý, nýbrž přebohatý na neštěstí a dobrodružství? Nebo si snad myslíš, že pro jeho popské srdce jsou nedosažitelné ušlechtilé vášně a že nepociťuje utrpení?“
Patriarcha Kirill pomáhá válce, tvrdí rozvědka. Kyjev ho zařadil na seznam hledaných osob
Číst článek
Kdybychom to měli napravit, museli bychom asi začít ránem 9. září roku 1990, kdy byl cestou na bohoslužbu sekyrou zabit otec Alexandr Meň. O tom, zdali ho má na svědomí dosluhující KGB, nebo antisemité z řad ruských nacionalistů – otec Alexandr byl totiž židovského původu –, se dodnes vedou spory.
Jisté je, že se svou snahou vrátit do biblického výkladu Ježíše Krista jako člověka žíznícího po pravdě a do farností věřící, kterým není lhostejná nespravedlnost, mohl být trnem v oku leckomu.
Idea, která stmeluje společnost
Ale abychom se dostali k dnešnímu dni: 17. únorа byl zatčen kněz Grigorij Michnov-Vajtěnko, když se u Soloveckého kamene v Petrohradu chystal odsloužit zádušní mši za Alexeje Navalného. Byl převezen na policejní stanici, během výslechu se mu udělalo nevolno a přivolaná záchranka konstatovala mozkovou mrtvici. Nyní je už naštěstí doma a celkem v pořádku.
Petrohradská metropolie od nemocného kněze dala ruce pryč. Otec Grigorij podle ní „není duchovním Ruské pravoslavné církve a všechna jeho prohlášení a výzvy je třeba ignorovat“.
Ruské úřady vydaly tělo Navalného jeho matce. Jestli povolí pohřeb, stále není jasné
Číst článek
Formálně má pravdu: Michnov-Vajtěnko z ní totiž skutečně dávno přestoupil do Apoštolské pravoslavné církve, která se hlásí k odkazu „podzemní církve“ sovětského období.
Ale církevním hodnostářům ve skutečnosti nejde o formality. Otec Grigorij, podobně jako řada dalších dodnes praktikujících kněží, klade důraz na aktivně žité křesťanství a usiluje o zapojení laiků do života církve. Jeho farnost dnes mimo jiné provozuje rozsáhlou pomocnou síť pro ukrajinské uprchlíky.
A je tu ještě jeden obecnější moment, který mě vrací k té dávno pronesené úvaze o „náboženském východisku“: Po smrti Alexeje Navalného se svobodná část ruské společnosti pustila do boje za to, aby bylo jeho tělo předáno jeho matce a aby mohlo být důstojně pohřbeno. Zdá se, že v době, kdy všechna řešení selhávají, se liturgický obřad může stát ideou, která lépe než co jiného stmeluje společnost.
Autor je rusista a publicista
Donutí Trump Evropu, aby dospěla? Současná situace je neudržitelná, pro kontinent je to velká šance
Lída Rakušanová
Fiala řeší, jak přemoci Babiše, ale zůstat svůj
Kateřina Perknerová
Důvody a důsledky Trumpova vítězství v amerických prezidentských volbách
Jiří Pehe
Rusko si přálo Harrisovou, dostalo Trumpa
Libor Dvořák