Ruská opozice se schází a radí, rozhoduje se však jinde
V minulých týdnech se uskutečnila tři shromáždění lidí, kteří se k ruské státní moci staví buď zcela odmítavě, či se zvýšenou kritičností, anebo poukazují na dílčí problémy země. Pražskou konferenci Rusko místo Putina jsem navštívil. Fórum Svobodného Ruska ve Vilniusu a Celoruské občanské fórum v Moskvě bylo možné sledovat online, případně ze záznamu.
Pražskou akci zorganizoval Michail Chodorkovskij, z vilniuských pořadatelů je v Česku nejznámější Garri Kasparov, který už léta žije v emigraci jako nesmiřitelný odpůrce Putinova režimu.
Moskevské účastníky znají spíše lidé, kteří se současným Ruskem odborně zabývají.
Ruský opozičník Navalnyj je na svobodě. Ve vězení byl celkem 50 dní, odpykal si dva tresty v řadě
Číst článek
Formální parlamentní opozice, kterou tvoří komunisté, nacionalisté a cosi jako pokus o sociální demokraty, je ve skutečnosti smluvním partnerem Kremlu. Proto se jí říká systémová opozice, kdežto každá snaha o skutečnou kritiku je postavena mimo systém.
Když ovšem usilovala o oficiální registraci Navalného Strana pokroku, povolení k činnosti nedostala. Místo toho úřady dvakrát zaregistrovaly strany, které měly stejný název jako partaje, které vedl Alexej Navalnyj, nikoli ovšem ty jeho.
Jsme připraveni na maraton
Chodorkovského Otevřené Rusko se snaží připravovat lidi v zemi na dobu po Putinovi. V Praze převzala řada ruských novinářů ceny této organizace za mimořádné publicistické činy, včetně materiálů, které odhalily pravá jména a příslušnost ke GRU tzv. Petrova a Boširova, tedy lidí, kterým se inkriminuje atentát na Skripalovy.
Kromě toho v Praze debatovali obyvatelé nejrůznějších částí Ruska, od Petrohradu až po Kamčatku.
Vilniuské fórum bylo v diskusích, kterých se účastnili většinou lidé žijící mimo Rusko kvůli emigraci, mnohem otevřenější a tvrdší vůči kremelskému režimu. Základním úkolem Fóra Svobodného Ruska je kromě pravidelných debat o stavu země příprava a prezentace seznamů pro Západ, který z nich čerpá v sankcích proti Kremlu. Začalo také zpracovávat celoruskou bázi jmen pro případnou budoucí lustraci.
V Moskvě se rovněž rozebíraly problémy země, ale vzhledem k tomu, že se debat účastnili lidé žijící v Rusku, bylo by možné styl jejich diskusí charakterizovat slovy „mírný pokrok v mezích zákona“. Závěrečný dokument fóra končí těmito větami: „Krize potrvá dlouho. Ale my jsme připraveni na maraton. Naší odpovědností je zdolat jej.“
Paradoxně kritičtější byl muž, který jako bývalý ministr financí a současný šéf ruského nejvyššího kontrolního úřadu vystoupil přibližně ve stejné době s vlastním prohlášením.
Alexej Kudrin řekl, že pokud se Rusko neoprostí od zdůrazňování zahraniční politiky a neobrátí se k řešení vnitřních problémů, může dopadnout jako někdejší Sovětský svaz. Ten, jak víme, zkolaboval pod tíhou neřešitelných vnitřních potíží.
V současném Rusku i za jeho hranicemi se však zainteresovaní shodnou spíše na tom, že mají-li přijít změny, současná opozice se do jejich čela postaví jen stěží. Očekávají se totiž tradičně shora.
Autor je komentátorem deníku Právo
Kdo zastaví ‚velký krásný zákon‘?
Petr Holub
Turek Motoristy akcelerující a zase brzdící
Ondřej Konrád
Evropská unie se raduje po velkém volebním víkendu. Tedy raději jen opatrně
Karel Barták
Dočkáme se někdy zaměstnaneckých akcií?
Luboš Kreč