Nový rozpočet má i své odpůrce v čele s exministrem financí Miroslavem Kalouskem (TOP 09). Schodek je podle nich příliš vysoký na to, že není žádná krize ani se nečekají nějaké speciální události. Navíc vláda vůbec nevylepšila jeho strukturu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Julie Hrstková: Schodek nevadí, problém je v nekontrolované expanzi výdajů

Většina výdajů je „povinných“ (mandatorních) – tedy peníze tečou na důchody, dávky, platy či nákupy pro armádu. Relativní novinkou je pak úrok z dluhu, který se dostane na sto miliard, což je víc, než mají k dispozici mnohé kapitoly rozpočtu. Každopádně peněz, o kterých může vláda rozhodovat a které by mohly jít třeba na podporu ekonomiky či bydlení, je extrémně málo.

I Piráti mají problém

S návrhem rozpočtu nesouhlasí ani všichni koaliční partneři. Jako první se ozvali Piráti. Jejich šéf a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš, kterého zasáhl skoro 13procentní pokles výdajů, se nechal slyšet, že současná verze pro něj není přijatelná a v parlamentu ji nepodpoří. Nespokojených je víc.

Na omluvu ministerstva financí je hned na začátku nutné říct: Sestavovat úsporný a konsolidační rozpočet pro rok, kdy se konají parlamentní volby, je v zásadě nemožné. Respektive se o to nikdo nebude pokoušet, pokud má alespoň nějakou šanci na zvolení. A 230 miliard schodku je tak asi nejvíc, co mohlo ministerstvo v této situaci nabídnout.

Jaká je ale odpověď na to, jestli si Česko může podobný schodek dovolit? Stále platí, že Česko má stále relativně nízký dluh – počítáno vůči hrubému domácímu produktu (HDP) a může ještě několik dalších let podobné schodky vytvářet.

Problém schodku totiž není v jeho výši – a upřímně je dost jedno, i kdyby byl pár desítek miliard vyšší, nebo nižší. Zásadní je, na co se peníze používají. 

Záleží na něčem jiném 

Pokud by Česko po několika posledních hluboce schodkových letech nabízelo svým obyvatelům perfektní dálniční síť, která by propojovala hlavní města, vysokorychlostní železniční spojení s evropskými metropolemi, kvalitní a všem dostupné bydlení ve městech a potřebovalo ještě pár let na zdokonalení dalších veřejných služeb, potom by ani vysoký schodek nebyl problémem. 

Bohužel se Česko vyspělým zemím Evropy v posledních letech stále víc vzdaluje. Infrastruktura je žalostná a otevírání náhodných úseků dálnic, které vedou odnikud nikam, není řešením. To, že se po mnoha letech postaví celá dálnice Praha – Písek, je považováno za obrovský úspěch.

Stavebnictví, především výstavba dostupných bytů ve městech, je stejně tak tristní. Nákup vlastního bydlení Čechům zdražilo nejvíc v Evropě. 

Vedle neexistující dopravní či bytové infrastruktury se zhoršují i stávající služby státu – včetně těch klíčových, jako je zdravotnictví, školství a sociální péče. Veřejná správa je mizerně placená a současně v mnoha ohledech předimenzovaná. Ke změně nikdo nemá chuť, ani odvahu.

Slovo reforma je pro všechny politiky sprostým, jakýkoliv neúspěch se okamžitě trestá. Stačí se podívat na rozruch kolem digitalizace stavebního řízení. 

Pokud stát potřebuje stále víc peněz na zachování stávajícího stavu, který se vyznačuje neustálým zhoršováním, je to větší problém než schodkový rozpočet.

Rozpočet na rok 2025 má zabudovaný vyšší poměr povinných výdajů než rozpočty za roky 2022 a 2023, kdy se Českem hnala inflace a energetická krize.

Na obzoru se navíc nerýsuje změna k lepšímu, nenabízí jí žádná politická strana – nejen z koalice ani z opozice.

Ministerstvo financí sestavilo rozpočet podle toho, co mu umožňuje stávající politická situace. Nejen schodek, ale také jeho složení potvrdilo, že možnosti jsou značně omezené.

Autorka je komentátorka Hospodářských novin

Julie Hrstková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít