Toho, čím Ester Ledecká tak trochu provokuje a vystupuje z řady, je hodně. Aby bylo jasno: nehodnotím, co z toho je dobře a co špatně. Jen vypočítávám.

Chce mít skoro pořád nablízku svou mámu, minimálně v klíčových chvílích. I na olympijských hrách je akreditovaná jako trenérka své dcery, do Pchjongčchangu dokázala Ester Ledecká dostat v podstatě celý svůj tým, zatímco někteří další sportovci se o trenéry nebo servismany museli dělit.

Eufemisticky řečeno nevyhledává zrovna pozornost médií, zvlášť těsně před závody. Se všemi ostatními českými adepty na medaili mohli novináři před jejich olympijskými starty mluvit. Se Sáblíkovou, Samkovou nebo Vítkovou dokonce několikrát. S Ledeckou to nešlo ani na pět minut, postačit musely odpovědi zaslané manažerem.

Nepodvoluje se všem sponzorským požadavkům. Fotit se na Sněžce do kalendáře agentury, která ji zastupuje a shání jí peníze? V žádném případě. Strávit několik hodin v autě cestou do Krkonoš a zpátky nepřipadalo v úvahu. Fotilo se v ateliéru na Letné.

Nosit obvyklou reprezentační kombinézu? Ne. Speciálně pro Ester navrhuje závodní oblečení její bratr Jonáš, oblečení, jemuž se žádné jiné ani zdánlivě nepodobá. A vlastně nevypadá ani moc sportovně.

Olympijský speciál

„Měla by si vybrat jeden sport.“ Ani nespočítám, kolikrát jsem tohle z různých stran slyšel. Jenže Ester baví oba, oba jí jdou a minimálně prozatím se nechce ani jednoho vzdát. Byť to znamená, že tréninků ani závodů na lyžích i snowboardu není tolik, kolik mají specialistky, a je to také větší zátěž pro její zdraví.

Ester Ledecká je zvyklá si jít za svým a v řadě případů se neohlížet na názory a přání ostatních, což ne každý dokáže skousnout. Jejím životním snem bylo získat olympijské zlato a teď ho má, navíc v superprestižním a vysoce konkurenčním alpském lyžování. Tím splatila všechny ústupky, které byly potřeba.

Jan Suchan Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít