Bez triků, 3D brýlí, mnohamilionového rozpočtu a filmových superstar. Stačilo poctivé filmařské řemeslo, silný příběh a pokora. Možná o to hlasitěji a s větší chutí publikum v sále děkovalo za to, že mohlo sledovat příběh ženy, která se narodila v období první republiky, během svého dospívání pozorovala nástup nacismu a prožívala i to, jak její matka byla odvlečena do koncentračního tábora a následně po návratu ji komunistický režim poslal do vězení, kde zemřela.

I když po druhé světové válce hrála Soňa Červená v několika českých filmech a vystupovala na jevištích po boku Jana Wericha i Jiřího Voskovce, od šedesátých let, kdy odešla do emigrace, o ní česká kulturní scéna nevěděla. Přitom jako uznávaná mezzosopranistka a altistka zpívala na předních operních scénách.

Vrátila se zpět do vlasti až po pádu totalitního režimu a ve věku, kdy už jsou mnozí v důchodu, často luští křížovky a možná poposedávají v čekárnách doktorů, ona se rozhodla svou kariéru na české kulturní scéně znovu nastartovat.

Sommerové film vypráví ale nejenom příběh jedné tvrdohlavé a neústupné umělkyně, která se výstředně obléká a možná působí malinko afektovaně, ale skrze její osud vypráví i osud českého národa 20. století. To si i pisatelka těchto řádků na sedačce v přítmí kinosálu uvědomila, že na pražském Václavském náměstí mohou lidé svobodně říkat své názory (vždyť také na slavnostní premiéru do Lucerny procházela z poloviny zaplněným náměstím) a že si mohou stát za svým názorem a neopouštět místa, která mají rádi.

Michaela Vetešková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít